Never stop dreaming CZ

Kapitola 11

Stál tam Ben, nevěděla jsem co říct, po tom co mi včera řekl, ale nemusela jsem říkat nic, protože se ujal slova on : "Al, omlouvám se, jen mě to prostě mrzelo, že nic nepovíš a to, že si na tebe počkám, stále platí, jedině, že by jsi změnila adresu" uculoval se a já musela začít taky. "Chápu, asi jsem měla něco říct, ale nejsem zrovna sdílný typ člověka, promiň. Jinak čekáme na Alexe, před chvilkou mi volal, zda může jít se mnou." No to snad nemyslí vážně, že se kolem ní bude pořád motat. V jeho očích nebylo vidět zrovna nadšení. "A nemůžeš mu zavolat, že už jdeš s někým jiným, nebo něco ?" žadonil Ben.. "Bene promiň, ale jestli si myslíš, že když si přijdeš a já zruším plány, tak to se omlouvám tak nefunguji" řekla jsem, ne moc příjemně "Omlouvám se, že na tebe mluvím tímhle tónem, ale takhle to opravdu nejde. Dej mu šanci, je to milý kluk, musíte se nějak snést, budete spolu chodit ještě 4 roky do školy" usmála jsem se na něho a prohrábla mu vlasy "To se ještě uvidí." prohlásil sarkasticky, ale pak poraženě přiznal. "Asi máš pravdu", a dal mi pusu na čelo.

Zrovna když jsem se na sebe dívali slyšeli jsem s dálky Alexe jak na nás křičí omluvu, že se zpozdil, ale že musel vzbudit mladší sestřičku. V moment, kdy k nám došel jsme ho pozdravili. "Al, neříkala jsi, že s námi půjde Ben" zeptal se docela bojácně, ale to neměl říkat, protože Ben toho využil "Neříkal jsi, že máš její číslo a že na ní budeš čekat" Alex jen sklopil oči. "Noták hoši, nebudeme se tu hned po ránu hádat" usmála jsem se na oba "Myslím, že je čas vyrazit, co myslíte ?" prohlásila jsem ještě pobaveně a vyrazila. Ben mě došel, ale Alex se coural pozadu, tak jsem se zastavila a počkala na něj. "Tak ty máš taky sestřičku,že jsi se nepochlubil, kolik jí je?" snažila jsem se trochu rozproudit konverzaci. "Ano, mám, je jí 13. Ty máš také sestru?" usmála jsem se, tak velkou sestru a stále ji nazývá sestřičkou, to je úžasné, musí být skvělý brácha. Kde byl ten můj, když jsem ho potřebovala. "Ano, jsou jí 4 roky" podívala jsem se na něho. "Aha, to jsem nevěděl, tak to bude ještě číslo co, takový prcek" zasmál se "No to si piš, chvilku neposedí" potvrdila jsem a koukla na Bena, jak kráčí vedle mě a hledí do země. "Co ty Bene, máš taky nějakého sourozence?" šťouchla jsem do něho, aby se necítil sám. "Ne, nemám, jsem sólista." odvětil pobaveně a změnil téma" Hele Alexi, dělo se něco, po tom co jsme s Al odešli?" Alex plaše zvedl hlavu a bylo vidět, že je v rozpacích "Ani ne, chvilku jsme ještě hráli a pak klábosili a spekulovali zda z toho něco bude nebo ne a došli jsme k závěru" nedokončil větu, protože mě v tu chvil Ben chytl za ruku, suše polkl "k závěru, že ne, ale asi jsme se zmýlili" řekl smutně. Ben se na mě vítězně podíval a já ho jen káravě propálila očima a pustila ho. "Prosím tě, proč myslíš, že jste se zmýlili ?" řekla jsem pobaveně. " No protože, tě právě držel za ruku ?" řekl tázavě a přiškrceně "Prosím tebe, to nic neznamená, myslíš, že jsem ten typ holky, co klukovi skočí do náruče hned na první pohled?" odvětila jsem a usmála se na něho.

Právě jsme došli před školu a já byla opravdu ráda, protože už mi docházely nápady jak ho uklidnit. Když jsem prošli tím bludištěm, opravdu jsem byla ráda, že jsem měla kluky s sebou, protože bych jinak asi ještě teď hledala skřínky. Když jsem se přezula, oba na mě čekali opření o zeď. Připadala jsem si jiná, nikdy totiž na mě nečekal nikdo. natož dva kluci. Teď se mi potvrzuje, že na vzhledu opravdu záleží. Vykročila jsem k nim a ačkoli mi to bylo trapné, zeptala jsem se kde je WC, protože já se v té škole opravdu ještě nevyznala . Oba sborově vyhrkli "Já tě tam dovedu", ale Alex pak poraženě řekl "Já půjdu do třídy, musím si ještě něco dodělat" a odešel.

Ben mi vzal tašku a chytl mě za ruku. "Proč jsi se před ním nechtěla držet za ruku?" podívala jsem se na něj, pustila ho a pomalu šla, on mě došel "Víš Bene, za prvé, nešlo o něho, a jestli jsi ho chtěl naštvat, ranit nebo si jen něco dokázat, tak se ti to povedlo." a zastavila jsem se před dveřmi a otočila se na něj a natáhla ruku pro tašku. "A o co teda šlo? Včera ti to nevadilo, a ne, nic jsem si dokázat nechtěl, maximálně jen to, že mě taky.." větu nedokončil, položil batoh , přitlačil mě na dveře a ruce mi dal vedle hlavy, podíval se mi zhluboka do očí.. "Ale asi jsem se spletl" vzal batoh, dal mi ho do ruky a ztratil se v hloučku lidí.

Chvilku jsem stála jak opařená u dveří a přemýšlela. Opravdu si myslel, že mu po jednom stráveném večeru skočím do náruče? Že se do něj zamiluji hned jak mi dá pusu? Myslel dobře, ale já si to nechtěla přiznat. Zalezla jsem na záchodky, trochu se upravila a pak mi došlo, že bez Benovi pomoci nedostanu do třídy, protože nevím kudy, ale odhodlaně a s úsměvem jsem vyrazila čelit výzvě. Když jsem otevřela, čekal tam Alex.

Když mě uviděl přišel ke mne,, usmál se a vzal mi tašku. "Jsem rád, že tě nemusím nahánět po celé škole, když tě tu Ben nechal, bál jsem se abys stihla aspoň poslední hodinu." řekl pobaveně, když viděl můj výraz. Nezmohla jsem se na nic než: "Moc vtipný, časem si tu zvyknu, teď jsem bohužel" teda v mé mysli "bohudík", "odkázána na vás a vaši náladu." odpověděla jsme se smíchem a vyrazila rovnou za nosem. Za pár sekund, mě Alex chytl za ruku se slovy "Jestli nechceš jít domů, musíš na druhou stranu" a smál se. Takového jsem ho neznala, myslela jsme, že je plachý a moc toho nenamluví, ale tenhle Alex se mi líbil taky. Otočila jsem se vyrazila ke třídě. Měli jsme učebnu číslo 5C, takže to už jsem podle nápisů našla.

Před dveřmi jsem se zastavila a chtěla si vzít svou tašku, abych druhý den nepřišla a nevypadal jako fiflenka, které poslíček nosí věci, ale Alex mi s ní uhnul a otevřel mi dveře. Jen jsem na něj zasyčela, pak se usmála a vešla do třídy. Namířila jsem si to přímo na své místo vedle Bena. Alex mi tam dal tašku, usmál se sedl si za nás..