Never stop dreaming CZ

Kapitola 9

Nevěděla jsem co říct, přemýšlela jsem jak mu odpovědět. "Víš, my spolu chodily na základku..tím bych to pro teď  ukončila, jdu za Kriss, tak se měj krásně a děkuji, že jsi si udělal čas" a pomalu kráčela ke dveřím. Než se dveře zavřeli, slyšela jsem jen "Já tu počkám" Ani jsem nevěděla, kam mám jít, tak jsem vyhledala informace. Seděla tam velmi příjemná starší paní. Když jsem k ní došla usmála se. "Dobrý večer, Prosím Vás, mohu se zeptat, kde leží Kristýna Nováková, dnes jí sem měli přivést se zlomeninou, nesu jí nějaké věci." a zvedla jsem tašku. Paní si mě prohlídla, chvilku koukala do počítače a pak se zas podívala s úsměvem na mě "Takže vyjedeš do 2 patra, dáš se doleva, je to tam jediné lůžkové, a zazvoníš na ně" Pokývala jsem hlavou poděkovala a vydala se k výtahu. Když jsem se tam konečně dostala, přišla mi otevřít mladá, nesympatická blonďatá sestřička s pilníkem v ruce. Ukázala na dveře, kde Kriss leží a šla si dál pilovat nehty do sesterny. Já šla rychle ke dveřím, zaťukala jsem na ně, a z pokoje se sborově ozvalo "Dále, Vstupte"..tak jsem pomalu a potichu otevřela. Když jsem vstoupila, byla jsem ohromena. Takhle hezký nemocniční pokoj jsem ještě neviděla. Velkou televizi, na každém nočním stolku byla váza s růžemi a ty postele, byly větší a pohodlnější než obvykle. Pozdravila jsem všechny a šla za za ní. Vyndala jí věci z tašky do skřínky a posadila se k ní na postel. Chvilku jsem jí pozorovala, protože spala. Byla strašně roztomilá, jak byla bezbranná. a na to, že říkala, že to nic není, nevypadala na to, sádru přes celou ruku, na hlavě obvaz Tak jsem jí na kus papíru napsala vzkaz "Až se probereš tak napiš, když budeš něco potřebovat zavolej, zítra se přijdu podívat. S láskou Al." a pomalu se vydala ke dveřím, v tom ale zaslechnu tiché a unavené "To vypadám tak děsně, že už utíkáš a ani si nepopovídáš ?" Otočila jsem se s úsměvem a zas si k ní sedla. "Tak co, bolí to hodně ? Co se vůbec stalo ? Snad jsem ti přinesla všechno co potřebuješ." spustila jsem na ni klidně a pomalu, bylo vidět, že je ještě trošku mimo. "Ani ne, zatím, ale to přijde." řekla trošku pobaveně. "No ani se neptej, Když jsi napsala, že nepůjdeš ven, zavolala jsem Any zda nechce jít. Řekla, že ráda, že dostala motorku, takže se můžeme jít na to staré opuštěné letiště zajezdit, a znáš mě, jsem cvok, tak jsem nadšeně souhlasila. No a Any nevybrala jednu zatáčku a podklouzlo jí to a já jak uskočila, tak jsem špatně dopadla a pak  se praštila o zeď do hlavy." chvilku bylo ticho ale to jsem prolomila " Víš jaký si cvok ? Co se mohlo stát horšího ? Jak má vůbec dlouho řidičák ?" rozplakala jsem se " Nedokážu si představit, co bych dělala kdybych tě ztratila, tohle mi už prosím víckrát nedělej." Chtěla se posadit, ale nešlo jí to, byla asi moc unavená, tak jsem jí objala se slovy, že musím už jít, že Ben čeká venku , že se stavím zítra hned po škole. Ona se jen usmála "Ty jedna dračice, měj se." a otočila se a usla. Když jsem vyšla ven, nemohla jsem věřit svým očím, on tam fakt stál a ještě měl ke všemu růži. Přišel ke mě objal mě, dal mi růži se slovy "To máš jako omluvu, za ty hloupé otázky." a pomalu jsem se vydali domů. Tentokrát jsme ani jeden nepromluvili, bylo to divné a zvláštní, ale oba jsem o sobě věděli..