Never stop dreaming CZ

Kapitola 7

Když jsem vešla dovnitř a zavřela dveře, opřela jsem se a svezla se po nich. Přemýšlela jsem o tom co se venku stalo a znova a znova si to v mysli přemítala.

Bylo to něco úžasného..a já doufala, že tohle je nový začátek.

Asi po 10 minutách sezení u dveří a přemýšlení mě vyrušila mamka s větou " Co tu děláš ? Na stole máš večeři"..Pohotově jsem se zvedla usmála a šla se najíst.  Měli jsem čínu. Jak já jí miluji. Prostě dnes nejlepší den.
Když jsme dojedli, šla jsem pomoct s nádobím a pak se šla umýt. Když jsem konečně dorazila do svého pokoje..zamkla jsem se pustila písničky..ale ne zas depresivní..ale konečně šťastné. Popadla jsem svůj mobil..nevím zda jsem se pochlubila..ale mám Iphona. Rodiče si myslí, že když budu mít drahé věci,že se vyhnu šikaně. Možná je to pravda..ale jsem názoru, že záleží na povaze a ne na vzhledu a drahých věcech.
Chtěla jsem napsat Kriss..ale v tom mi volala. Zvedla jsem jí to a chtěla jsem spustit o všem co se stalo....ale v tom mě zarazila skleslým hlasem..."Hele Alice, můžeš se prosím stavit u nás doma a přinést mi nějaké oblečení do nemocnice ? " úplně se mi zastavilo srdce. Člověk si už naivně myslí, že tohle je přelomový den a teď mu nejlepší kamarádka leží v nemocnici ? " Prosím tě co se ti stalo, kde ležíš ?" chrlila jsem ze sebe.."Prosím tě klid, zasmála se..zlomila jsem si jen ruku, když jsem šla ven s Any, ležím pár bloků ode mne v Nemocnici Svaté Anežky. Volala jsem mamce, ale ta mi to nezvedá, protože jela na týden k babičce a ty jsi jediná, kdo má klíčky od mého bytu" oddychla jsem si. Měla jsem strach, že to je něco vážnějšího. "Okay, jdu k tobě, přinesu ti vše potřebné" jsem tam tak za třičtvrtě hodinky " a už jsem si brala bundu z věšáku. Na mamku jsem jen houkla, že ještě musím nutně odběhnout. Když jsem otevřela dveře..nestihla jsem se divit. Ben tam pořád seděl na lavičce. Přišla jsem k němu, pozdravila ho a spěchala ke Kriss domů. On mě doběhl, že jde se mnou. Řekla jsem, že pospíchám, ale jestli chce, může mě k ní doprovodit. Tak jsme se za rychlé chůze bavili o tom, co se jí stalo a jak se dlouho známe. Za chvilku jsme tam dorazili "Chceš doprovodit i k nemocnici, nebo jsem moc otravný? " špitl, když jsem odemykala vchodové dveře. Chvilku jsem přemýšlela " Jestli chceš, nebude mi to vadit, alespoň nepůjdu sama a nebudu se bát." odpověděla jsem s úsměvem " Tak pojď se mnou nahoru" chytla jsem ho za ruku a vtáhla na chodbu. Vyběhli jsme do 4 patra a vešli dovnitř. Měla úžasný byt... "jednou chci mít taky takový", prohodila jsem na Bena v chodbě..namířila jsem si to rovnou do její ložnice, kde jsem z pod postele vytáhla cestovní tašku a složila jsem jí tam nějaké oblečení pak jsem to vzala od koupelny, kde jsem vybírala, co vše tam bude potřebovat a Ben mezi tím seděl v obýváku a čekal až vše sbalím. Chtěla jsme jí sundat hřeben z horní poličky ale nedosáhla jsem tam, jenom přeci jsem o dost menší než ona...ještě jsem párkrát zkusila, jestli se nedokážu ještě víc natáhnout a když jsem to vzdala a chtěla dojít pro stoličku..v tom mě benovi ruce vzali okolo pasu a zvedli tak vysoko, že jsem tam dosáhla. Když mě pustil, otočila jsme se na něj s děkovným výrazem a šla do kuchyně pro nějaké ovoce. Jenže tam žádné neměla, tak jsem řekla, že se ještě v obchodě pro nějaké stavím..