Never stop dreaming CZ

Kapitola 18

Stála jsem jako opařená a prohlížela si ten krásný dům. Tady, že budu celý rok bydlet ? To není možné. Míjelo se mi hlavou. Ann se zatím vydala domů a Josh mi vyndaval kufry. Chtěla jsem si je odnést sama, ale řekl, že mi to odnese. Jak ušlechtilé. Kráčející po cestě směrem k mému novému domovu, jsem doběhla Ann. Bylo by mi nepřijemné tam vkročit sama. Nervozita dělala své. Překvapilo mě, že když slyšela za sebou běh, zastavila se a počkala na mě, abych s ní mohla vkročit dovnitř. "Děkuji" zasípala jsem a srovnala s ní krok. Otevřela mi dveře a nechala vejít. To jak to tam vypadalo mi vyrazilo dech. Vše bylo moderně zařízené a místosti byly sladěné. Z údivu mě vyrušil až Josh, když položil kufry vedle mne. Poděkovala jsem a dál si vše prohlížela. Za chvilku přivedla paní domácí svou dceru Caroline.

"Nechám vás holky se seznámit. Jenom přeci jste si věkově blíže a budete si doufám rozumět." promluvila k nám. "A Caroline, ukaž prosím Al její pokoj a pomoz jí vybalit, když bude chtít." usmála se na ní a odešla do kuchyně zřejmě připravovat večeři.

Caroline mě pobídla ať jdu za ní a vzala mi jednu tašku. Poděkovala jsem a vydala se za ní. Když jsme dorazili do druhého patra a vešly do jednich ze 6 dvěří nemohla jsem tomu uvěřit. "Tady budu teď bydlet ?" vydechla jsem v úžasu. Ta se jen zasmála "Jistě, ale klidně můžeš být na půďě, pokud ti to bude vyhovovat." Začala jsem taky smát. "Vždy jsem myslela, že žijeme v přepychu, ale kam se na vás hrabeme." vypadlo ze mně po chvilce zkoumání pokoje. Caroline mi ukázala moji koupelnu, šatnu a provedla po domě, Pak jsme se vrátily ke mne a já si začala vybalovat. "Chceš pomoc ?" ozvalo se za mnou, když bylo vidět, že pomalu prohrávám zápas se svým oblečením. "Ano, pokud ti to nebude vadit." v mém hlase bylo slyše zoufalství.

Caroline se jen zasmála a šla mi pomoc. Rozdělily jsme si práce. Ona mi dávala oblečení do skříně a já si do poličky rovnala knížky a podobně. Uložila jsem poslední knížku a šla pomoc s oblečením. Zatím co já si věšela trička a svetry, za mnou nastal podivný klid. Žádné hrabání v batohu a vyptávání se nebo smání se. Vykoukla jsem ze skříně a všimla si Caroline jak si prohlíží jedinou knížku, kterou jsem ještě neuložila, protože byla dána zvlášť. Tu od Alexe. Sedla jsem si vedle ní a prohlíže si to vše znova. Nikdy mě to neomrzelo. Když knížku zavřela a všimla si, že sedím vedle ní zeptala se "Nevadí, že jsem se podívala ?" na tváři se mi objevil úsměv "Nevadí, není to nic tajného." zněla odpověď a mé kroky mířili k políčkám, abych knížku uložila. Pak jsem se vrátila k vybalování. Když bylo vše hotovo, sedla jsem si na postel a přemýšlela. Po chvilce za mnou přišla Caroline.

Bavily jsme se o všem možném, Poznávali jsme se a já si tu holku za tu chvilku docela oblíbila. Ačkoliv na první pohled vypadala strašně namyšleně, byla přesný opak. Milá, chápající a ochotná. Zjistila jsem, že je jen o rok mladší než já. Takè, že se před měsícem rozešla s přítelem, se kterým byla chvilku. Zjistila, že nebyla jeho jediná a tak to ukončila. A tak jsme seděly na posteli naproti sobě, pily, horkou čokoládu a povídaly si. Po chvilce nás zavolala její mamka, že na stole je večeře. Seběhli jsme po schodech jako gepardi a sedli si ke stolu.

Když ve mne zmizelo poslední sousto, poděkovala jsem a vydala se osprchovat. Jelikož byl pátek, příští 2 dny jsem nemusela vstávat do školy a tak bylo spoustu času si tu zvyknout. Ležela jsem v posteli a na klíně měla počítač. Přihlásila jsem se na Skype a Facebook, abych mohla napsat a zavolat našim a Alexovi a rozmýšlela zda si pustit film, nebo si číst. Nakonec vyhrála četba. Ale až za chvilku.Teď musím ještě odepsat na facebooku. Zrovna jsem telefonovala s rodiči, když se ozvalo zaklepání. "Moment mami, někdo klepe." umlčela jsem mamku a hned promluvila směrem ke dvěřím "Dále". Pomalu a potichu se otevírali a já po chvilce zjistila, že je to Ann. "Neruším Al ? Chtěla jsem se podívat, jak jsi se zabydlela a popřát ti dobrou noc." Zas se na mě dívala divným pohledem. Znervóznovalo mě to. "Myslím, že si zvyknu." zasmála jsem se. "Děkuji, ještě asi spát nepůjdu, chci si ještě něco přečíst, ale tobě přeji dobrou noc." z tváře mi nemizel úsměv. "To je dobře, tak dobrou." odvětila a zmizela za dvěřmi. Moje hlava se zas vrátila k monitoru. Připadalo mi to jako chvilku, co jsem volala s mamkou, ale ve skutečnosti to byly už pomalu 2 hodiny. Hovor jsme ukončili, protože jsme byli všichni už utahaní. Naposled mé oči spatřili sestru mamku i tátu než obraz zmizel. Zaklapla jsem počítač a šla si vybrat knížku, když přišla Caroline. Chtěla se podívat ještě na film, ale když viděla, že si beru knížku a lehám si, usoudila, že to bude lepší nechat na zítřek. Popřály jsme si dobrou noc a šly si lehnout. Chvilku jsem si četla Hvězdy nám nepřály, ale únava mi moc času nedala. Než jsem se úplně odevzdala spánku, přemýšlela jsem co asi dělá Alex.

Tak další kapitola je tady :3 Doufám, že se vám líbila :) v příští kapitole se už dozvíte něco nečekaného :) a nebo až v té další ? :D Mohla bych to prodlužovat, ale chci vidět vaše reakce :) Čím víc tu bude komentářů a votes, tím dřív to napíšu :D Tak mi dolů napiště co se asi stane, co se Al dozví :) a pokud se vám kapitola zamlouvala můžete mi nechat votes, nebo něco hezkého napsat. :) Moc ráda si to přečtu :)

Mějte se a smějte se ! :D (Jo, koukám moc na Atiho :D Kdo ho sledujete ? :D)