Never stop dreaming CZ

Kapitola 5

V jeho hnědých očích bylo vidět zklamání, že jsem se mu nesvěřila..ale i odhodlání, že to ze mě dostane za jakoukoliv cenu, což mě děsilo ale najednou stranu i potěšilo, protože to byl první člověk co se takto zajímal o můj život a celkově o mě a hlavně první co vůbec něco poznal...

Když jsme si takto mlčky chvilku hleděli do očí  a přihloupě se usmívali, možná bychom i pokračovali jenže nás vyrušil Dave " Héj tak snad tu celej den a  večer nebudeme takhle sedět. Zvedáme se, jdeme hrát" prohlásil a už se zvedal. Za ním se zvedli všichni včetně mě a Bena..

Jen co jsme došli k dráhám přišel za mnou Alex, že má strach. Přemýšlela jsem jak ho uklidnit, ale nic mě nenapadalo a tak jsem mu poradila svou taktiku " Alexi, neboj to zvládneš, vím že si šikovný, tak buď klidný a koukej jak to ostatní pouštěj a kdy. Když se něco stane, ber to hlavně s humorem, je to jen hra. Když se tomu zasměješ od srdce ty, ostatní to taky vezmou jako vtip a nebudou se posmívat.." Chvilku nevěděl co říct ale pak ze sebe vykoktal " Jo okay, být klidný, soustředit se a když se něco stane brát to s humorem a nebudou se posmívat. Děkuji" podíval se na mě tak krásným a vděčným úsměvem.

Když jsme domluvili přišel Ben zda chci pomoct a jestli s ním budu ve dvojici..Jen jsem s úsměvem pokývala a naše cesta mířila ke koulím a on mi začal vysvětlovat kde a jak se berou,  kdy je nejlepší se zastavit a jak jí pustit. Když mi to ukázal, řekl ať to zkusím. Jakmile jsem ale chtěla vzít kouli, udělala jsem to záměrně špatně aby mě musel chytit za ruku a navést, jak to je správně. Jeho dotyky pro mě byly jako droga, nikdy jich nebylo dost a dostávali mě do stavu, kdy jsem se nemohla kontrolovat. Na jeho úsměvu  bylo vidět, že mu to nevadí. Když přišlo na strkání prstů..ano zní to zrovna  této situaci opravdu divně a já při těch slovech myslím úplně na něco jiného..ale bavíme se o bowlingu ještě pořád..:D nevěděla jsem kam ty prsty dát, protože zrovna když mi to vysvětloval já byla zaujata jeho očima a úsměvem. Musel vzít každý prst a dát do příslušné dírky. Když je bral, vždy je uchopil jemně a když je tam vkládal vždy je pohladil od nehtů až k dlani. 

Když jsem to konečně pochopila..mohli jsme začít hrát.

Byli jsme po týmech..Dave a Amanda, Kristen a John a na Alexe zbyl Peter, ale myslím,že to ani jednomu nevadilo, protože byli dlouholetí kamarádi. První na řadě byli Amanda s Davem. Jelikož Dave sem chodí pravidelně zůstala mu stát jen 1 a Amanda trefila všechny. Nevím zda to byla náhoda, nebo ne, ale bylo mi to fuk. Kristen a Johnovi  zůstali stát 3. Když šel na řadu Peter, nebyl vůbec nervózní a trefil všechny. Pak šel Alex, strašně se klepal a měl strach, podívala jsem se na něho a řekla "Vzpomeň si na to co jsem ti říkala." Usmál se a hodil kouli, bylo vidět, že má ohromnou radost, že zůstal stát a když spadli všechny kuželky bylo vidět, že se mu do očí radostí hrnou slzy. Šla jsem k němu objala ho se slovy " Vidíš, já ti to říkala"..a on se jen usmála objal mě ještě víc. Mezi tím odehrál Ben, který se netrefil vůbec, ale smál se tomu..a pak jsem šla na řadu já. Popadla jsem kouli a vydala se k dráze s myšlenkou, že nesmím upadnout nebo zakopnout. Když jsem kouli pustila, modlila jsem se aby spadla alespoň jedna a k mému překvapení spadli všechny. měla jsem radost a Ben určitě taky, protože to on mě to vše naučil. Přišla jsem k němu a silně ho objala s děkovným pohledem. Objetí mi s radostí v očích vrátil a  já se v jeho sevření cítila bezpečně. 

Když jsem se podívala na čas, nemohla jsem věřit vlastním očím, byly už 4 hodiny. Úplně jsem se zděsila a šla se omluvit, že vážně musím a že děkuji za opravdu krásně strávený den. Všichni se rozloučili, Alex mě přišel obejmout a ještě poděkovat a Ben řekl, že se mnou půjde, že to má při cestě a sám hrát nebude. Kluci do něj začali pošťuchovat, ať mě nebalí a podobně, ale on se tomu jen zasmál, podal mi tašku, já šla ještě zaplatit svojí útratu a pak jsme vyrazili. 

Chvilku jsme si povídali o té hře, že kdybychom tam ještě zůstali porazili bychom je. Tomu jsme se oba zasmáli ale konverzaci zkazil větou "Řekneš mi prosím, co si myslela tou odpovědí, žes nebyla dřív to co teď ?" Zarazila jsem se a byla v rozpacích. "Mám mu to říct  či ne..?" ptala jsem se sama sebe. "Ne,nebudeš ho tím přeci zatěžovat!" jsem se nakonec rozhodla. Zastavili jsme se zrovna u parku u památního stromu. Chtěla jsem mu odpovědět ale v tom mě popadl za ramena přitlačil ke stromu a políbil mě.