Nezapomenu na tebe

11.

,,Mio !" vykřikl Remus ve spánku hrozně sebou házel. Hermiona se zvedla z postele, na kterou jí madame Pomprejová umístila. Chytla ho za ruku. ,,Reme.." trhl sebou. ,,Co mu je ?" křičela s pláčem. ,,Je to normální po úplňkoví stav. Je to snad možná nejhorší část celého cyklu teda hned po proměně. Za pár hodin by to mělo skončit." Hermioně tlouklo srdce jako o život, ale to bylo jediné, co cítila. Po dvou hodinách se konečně probral a madam Pomprejová mu dala lektvar proti bolesti. ,,Co tady děláš, Mio ?" zeptal se hned. Všiml si šrámu na jejím krku. ,,To se ti stalo během přeměny ?" zeptal se. ,,Ano." ,,Musíme to nějak přerušit." řekl. ,, Však se mi nic nestalo." ,,Tohle je nic ?" zeptal se a ukázala na její krk. ,,Skoro to nebolí." ,,Nechci ti ubližovat. Ani jsme to nedokončili a stalo se ti tohle. Musíme to nějak zkusit zrušit." ,,Jak to chceš udělat ?" zeptala se. ,,Možná když se budeme míň výdat." - to byla pro Miu rána. Bylo to těžké i pro Remuse, Mia mu neskutečně přirostla k srdci a věděl, že to není dobré. Pak už s ním nepromluvila - udělala to, co chtěl. ,,Vy tady máte tichou domácnost nebo co ?" zeptal se Sirius, když k nim s Jamesem přišli. ,,Jak se ti to stalo ?" zeptal se James, když nikdo neodpověděl na Siriusovu otázku. Mia veděla, že musí znova lhát. ,,Chytla jsem Filgeho kočku." ,,Jo, to je svině. když jsme jí minulý rok barvili na růžovo pokousala mě." řekl Sirius. Hermiona se pokusila o úsměv, ale moc jí to nešlo. ,,Jamesi mám od Lily půjčenou knihu. Dal bys jí ju prosím ?" ,,Proč o to nepožádáš Siriuse ?" ,,Nevím třeba je to tím, že jsi o něco spolehlivější." Sirius se jako urazil a James šel rovnou odnést knihu. Hermiona brala jako dobré znamení to, že se dlouho nevracel. Celou dobu se bavila spíš ona se Siriusem a Remus se jen občas přidal, když se ho Sirius na něco zeptal. James přišel skoro až za hodinu. Byli s nimi až do večera, než je madame Poprejová vyhodila. ,,Musíte oba odpočívat." řekla. ,,Kdy mě tak pustíte ?" zeptal se Remus. ,,Když ti bude dobře, tak asi zítra večer a slečnu O'Neillová by mohla jít asi už ráno na vyučování."   řekla a vyšla po schodech nahoru. ,,Dobrou noc, Reme." řekla. ,,Dobrou, Mio." odpověděl. 
Když se ráno probudil, Mia už tam nebyla. Na ošetřovně to bez ní byla obvyklá nuda po vyučování za ním byli kluci a ptali se, co se mezi ním a Miou stalo, lhal a řekl, že nic. Madame Pomprejová ho večer pustila. Šli na večeři a Mia si sedla na druhou stranu stolu. ,,Proč nejde sem ?" zeptala se Marlene. ,,Nevím." ,,Půjdu pro ní." řekl Remus. Věděl, tě tohle je jeho vina. Nechtěl, aby Hermiona přišla o přátelé, nechtěl, aby se držela stranou.  Sedl si proti ní. ,,Myslela jsem, že chceš odstup." ,,Chtěl jsem, ale ty kvůli tomu rozhodně nemusíš takhle uhýbat." ,, Remusi..." ,,Řekl jsem to před ani ne dnem a už toho lituju. Omlouvám se. Bojím se o tebe a nechci, aby ti to spojení ublížilo, ale jsem idiot, to uznávám měl jsem to řešit jinak." řekl. ,,Omluvu přijímám a nejsi idiot, jen občas trochu blázen, ale je to celkem milý." usmála se. ,,Půjdeš si teda sednout k nám ?" ,,Jo." řekla a zvedla svůj talíř a přesunuli se. Večeře už probíhala, tak jak vždycky. Mia seděla po jeho boku a smála se skoro celý večer. V ten moment mu připadalo všechno v pořádku, jakoby byl svět takový, jaký by měl být. Brumbál ten večer ohlásil podzimní ples a ve velké síni se začali už separovat někteří žáci.  Stalo se něco, co nikdo nečekal. Lily pozvala Jamese, souhlasil. Sirius pozval Marlene. Remus chtěl pozvat Hermionu, ale nenašel odvahu. Mia si připadala podobně jako ve 4. ročníku, kdy si Harry s Ronem ani neuvědomovali, že je holka. Tenkrát ji pozval Krum a ona se cítila jako hvězda - pro jednou nebyla pro někoho až ta poslední možnost. Mia pak odešla docela brzy do pokoje. Šla do koupelny a prohlížela se v zrcadle. Věděla, že není hezká jak Marlene nebo Lily, ale ani si nepřipadala vyloženě ošklivá. To co bylo s Jamesem jí dost zvedlo sebevědomí, ale teď jí zase spadlo jak domeček z karet. Možná trošku čekala, že jí pozve Remus. Věděla, že to měl s ženami těžší, co viděla v jeho vzpomínkách a tak nějak věděla bylo, že nikdy neměl žádný dlouhodobý vztah. Věděla dokonce, že žije v přesvědčení, že vlkodlaci by neměli mít rodinu - z toho jí bylo nejvíce smutno. Pokud by měla být upřímná pro Remuse měla slabost a nebylo to jen o tom spojení. Měla ho ráda, ale nějak jinak než ostatní. Chtěla mu dokázat, že i on má právo na lásku, ale netušila jak. 

Druhý den šla po výuce do knihovny, kde potkala Remuse. Od toho večera spolu mluvili jen trochu při hodinách. ,,Mio...já.." ,,Chci tě pozvat na ples." dostal ze sebe. ,,Dobře ráda půjdu." řekla s úsměvem. ,,Opravdu ?" zeptal se překvapeně, nějak byl připravený na odmítnutí. ,,Jasně."