Nezapomenu na tebe

7.

Po obědě byla hodina OPMČ. Hermiona byla stále trochu v rozpacích, ale sedla si vedle Remuse. Ten jakoby chápal její obavy se jen povzbudivě usmál. V tuhle chvíli to pro ní asi znamenalo víc, než tisíc slov. Úsměv mu opětovala a obrátila svou pozornost k učebnici. ,,Dnes si dáme menší opakování čtvrtého ročníku a to na téma vlkodlaci." řekl profesor.
Remusovi vyschlo v krku. Doufal, že tu příšernou hodinu už nikdy nezažije. Poslouchal profesora jen na půl ucha a snažil se, aby na něm nebyly vidět žádné rozpaky. ,,Názor na vlkodlaky se dost liší na příč populacemi, ale v jednom všichni souhlasí - vlkodlaci jsou zlo. Zvířata bez špetky ovládání a soucitu. Vlkodlak by během úplňku zabil i nejlepšího přítele...." Víc nevnímal. Nechtěl.
Hermiona se podívala na Remuse. Jeho výraz byl nečitelný, ale ona tak nějak tušila, co se s ním děje. Muselo být hrozný poslouchat profesora, jak prakticky o něm říká, že je monstrum. Cítila, že je to teď Rem, kdo potřebuje povzbudit. Prakticky nevědomky ho chytla za ruku, kterou měl položenou na lavici. Remus sebou nejdříve cukl a podíval se na ní a ona se jen usmála, podobně jako on na ní, když začala hodina. Slabě stisk její ruku a vrátil jí úsměv.
Lhal by, kdyby řekl, že mu to nepomohlo. Ale bylo to jakoby, Mia všechno věděla. Zmátlo ho to. ,,Jaký je váš názor na vlkodlaky, pane Lupine ?" zeptal se profesor a opřel se o jejich lavici. Bylo ticho. Remus nevěděl, co odpovědět. ,,Třída čeká..." ,,Myslím si, že jsou to monstra, kterých by se měl každý vyhnout...." řekl Remus. ,,Co si myslíte vy, slečno O'Neillová ?" ,,Myslím, že vlkodlaci jsou velmi diskriminováni. Je hrozné jak se společnost a hlavně ministerstvo k vlkodlakům chová. Je to omezování lidských a už by to konečně měl někdo řešit." řekla. Chvíli trvalo než se profesor zmohl na odpověď. ,,Myslím, že byste mluvila jinak, kdybyste se už s vlkodlakem setkala." ,,Kde berete jistotu, že jsem ještě žádného nepotkala ?" zeptala se Hermiona. ,,Nikdo kdo takovou bestii už viděl, by se jí nezastával. Jste ještě velmi mladá a velmi naivní. To vysvětluje i vaše názory - neuvědomujete si skutečnou podstatu problému."
Celá třída s napětím pozorovala debatu mezi Miou a profesorem. Remus tiše obdivoval Miinu bojovnou povahu a schopnost obhájit si svůj názor. ,,Za vaším názorem je pro změnu strach, profesore. Víte, že vlkodlaci jsou silnější než vy, a proto zastaváte tyhle názory." řekla. Profesor jí na tohle nic neřekl a znovu začal chodit po třídě. ,,Idiot..." Zaklela, když skončila hodina. ,,Nebojíš se, že to kvůli tomuhle dá špatné hodnocení ?" zeptala se Lily. ,,Tak ať dá ! Mám právo na svůj názor !"
Hermiona musela říct, že tohle byl asi nejhorší den v téhle době. Omluvila se Lily, že s ní nepůjde do knihovny a našla prázdnou učebnu, kde mohla trénovat Patronovo zaklínadlo.
Remus byl stále zmatený a přemýšlel, jestli mohla Hermiona něco tušit. ,,Tak i kdyby to věděla, tak jí to asi nevadí a řekl bych, že to asi ani nikomu neřekne. Horší je, jak to mohla zjistit ?" zeptal se. ,,Nechceš s ní jít promluvit ?" ,,Nevím jak. Asi určitě něco ví, ale nevím jak o tom mluvit." Nakonec se odhodlal a podle plánku Miu našel v jedné z učeben. Mia zrovna zkoušela Patrona, ale stále nevýcházel. Vždy jí z hůlky vyšel jen slabý záblesk a pak nic. ,,Ahoj.." Mia sebou cukla. ,, Sakra já se tě lekla...." ,,Promiň to jsem nechtěl. Jen bych s tebou potřeboval mluvit." řekl. ,,Jasně, tak si asi sedneme." řekla a sedla si do lavice. Remus si sedl proti ní. ,,O čem jsi chtěl mluvit ?" zeptala se, když nic neříkal. ,,Mio, já nevím, co všechno víš, ale podle toho na OPMČ toho asi víš dost..." ,,Jako to že jsi vlkodlak ?" zeptala se, aby mu to trochu ulehčila. Přikývl. ,,Remusi, do teď to byli jen domněnky. Napadlo mě to skrz ty jizvy a přezdívku." řekla. Sledovala, jak napjatý výraz v jeho tváři trochu povolil. ,,Řekneš to někomu ?" ,,Proč bych to měla dělat ? Nikomu do toho nic není, takže můžeš být v klidu. Nechám si to pro sebe." ,,Děkuju." řekl. ,,Remusi, fakt si o sobě myslíš, že jsi monstrum ?" zeptala se. ,,Jo." Bylo jí hrozně z toho kolik nenávisti k sobě Remus choval. ,,Nedělá to z tebe špatného člověka." řekla Hermiona. ,,Jak jde tvůj Patron ?" zeptal se, aby změnil téma. ,,Moc ne. Furt mě to deprimuje." řekla. ,,Zkusíš to ?" zeptal se. Hermiona vstala a pokusila se vyčarovat patrona - zase jen slabý záblesk. ,,Co když jen nepoužíváš dost silnou vzpomínku ? Četl jsem, že u Patrona je důležitá síla vzpomínky." ,,Vždycky to fungovalo." Hermiona se nad tím zamyslela, Mohlo to souviset s tím, že její vzpomínka patřila do jiné doby ? ,,Počkej zkusím to znovu." řekla a myslela na den, kdy usnula ve společence s Remusivým svetrem. Ta vzpomínka pro ní dost znamenala - konečně se necítila vyděšená a sama. Mávla hůlkou a vykřikla kouzlo. Čekala, že to nevyjde, ale z její hůlky vylétla stříbrná vlčice - to Hermionu zmátlo ještě více. Její patron byl vždy vydra. Věděla, že se může změnit v jiné zvíře, ale bylo to jen ve výjimečných případech. ,,Slyšel jsi někdy o tom, že by se patron změnil ?" zeptala se Remuse. ,,Ne, ale v knihovně by o tom asi něco být mělo." ,,Dříve jsem jako patrona měla vydru...." Hermiona odvolala patrona a šli se podívat do knihovny. Remus našel několik knih, které spolu prostudovali a nic. Všude psali jen že se to může stát, ale nikde nebyl důvod. Až pak Hermiona něco našla - patron může změnit podobu, když jeho majitel najde spřízněnou duši. To jí připadalo jako nesmysl. Vlk byl patron Remuse a žádný spříznění mezi nimi fakt není. Měla ho ráda hodně moc ráda, ale vždyť by se to stalo už v její době, protože se znali ! ,,Našla jsi něco ?" zeptal se Remus. ,,Všude píšou jen to samí asi na to kašlem." řekla a zavřela knihu. Uklidili knihy zpět do regálů a Mia odešla.
Remus si všiml, že se její chování od otevření poslední knihy změnilo - musela něco najít, ale nechtěla, aby to věděl. Respektoval to, i když nerad.
Hermiona našla v pokoji Lily. ,,Ahoj Mio, tak co trénink ?" zeptala se.
,,Povedlo se." řekla krátce. ,,Půjdeš se mnou do knihovny ?" ,,Asi se půjdu radši projít." řekla s drobným úsměvem. ,,Dobře, tak se uvidíme na večeři." usmála se Lily a odešla. Hermiona vyndala ze své kabalky fotku, na které byla ona, Ron a Harry její oči zalily slzy. Chyběli jí ! Tak moc jí chyběli ! Chtěla zpět, ale stále nevěděla jak. ,,Vzchop se..." zašeptala a schovala fotku zpět.
Otevřeli se dveře a v nich se objevila Marlene. ,, Stalo se něco, Mio ?" zeptala se. ,,Ne, to je dobré. Jen jsem si vzpomněla na přátelé z Francie." ,,Musí to být hrozný, být tak daleko ode všech, co jsi znala." ,,Je." řekla. ,,Ale za dobu co tu jsi, si získala spoustu přátel tady. Všichni tě tady mají rádi, Mio a za kýmkoliv můžeš kdykoliv přijít." řekla a usmála se na ní. ,,Děkuju, Marlene." ,,Za nic. Hele, nepůjdeme ven ?" zeptala se. ,,Tak jo." řekla Hermiona. Šly k astronomce a různě se bavili. ,,Jak se ti tady zatím líbí ?" zeptala se. ,,Celkem dobrý." ,,A kdo se ti líbí ?" zeptala se s šibalským úsměvem. ,,Na to jsem tady ještě moc krátce." řekla Mia. ,,Ale nějaké sympatie k někomu už mít musíš !" ,,Vždyť tady znám jen tebe, Lily a Poberty." ,,Tak z Pobertů, kdo je tvůj favorit ? U mě teda vede Sirius, i když James je v závěsu." řekla s úsměvem. Hermiona věděla, že jí nedá pokoj, dokud neodpoví. ,,Budu litovat toho, že jsem ti to řekla ale Remus." řekla. Marlene nadšeně zapištěla. ,,Já to věděla !" řekla nadšeně. ,,Vy jste spolu tak roztomilý....." Hermiona protočila oči a raději to nekomentovala.