Nezapomenu na tebe

17.

Hermiona od jakživa neměla ráda zimu - všechno jí připadalo temné a tak nějak smutné.
Blížili se vánoce a ona je poprvé v životě neměla s kým strávit. ,,Máma psala, že bys mohla jít k nám, ale musím tě varovat, že to u nás nebývá úplně ideální..." řekl Remus. Mia věděla, že má hrozný vztah s otcem a jeho matka je nemocná. ,,Opravdu by nevadilo, kdybych jela s tebou ?" ,,Máma tě chce poznat a já budu rád, když tam budeš se mnou." řekl.
Mezi sebou si dáli dárky den před odjezdem. Hermiona cítila s Remuse lehkou nervozitu a ona sama byla celkem dost nervní. Nechtěla na jeho rodiče působit špatně a netušila, jak by se měla chovat, aby nepůsobila moc upjatě a odtažitě nebo zas moc drze. ,,Myslíš, že je to dobrý nápad ?" zeptala se Remuse, když stáli před domkem. ,,Jo, neboj. Bude to v pohodě." Povzbudivě se usmál a pustil jí dovnitř. Dům byl vybavený docela skromně, ale byl i tak velmi útulný. ,,Ahoj, mami." pozdravil, když vešli do kuchyně. ,,Ahoj. Ty jsi určitě Mia ! Remus mi o tobě hodně psal." ,,Doufám, že v dobrém." usmála se Mia. ,,No, podle těch dopisů bych ani nevěřila, že existuješ." usmála se mile a vstala od stolu, aby je přivítala. Mii Hope připadala velmi hodná. Už jí bylo jasné po kom má Remus takovou starostlivou povahu. Hodně na ní ale byla vidět nemoc, i když se to snažila skrývat. Tak milé už nebylo setkání s Remusovým otcem - na první pohled bylo jasné, že svým synem velmi pohrdá a Hope si vůbec neváží. Co se týče Hermiony - choval se, jakoby tam ani nebyla. Hned po večeři odešel do pracovny a Hope s Remusem a Miou pekli cukrový. Remusova máma byla mudla, takže se všechno dělalo mudlovským způsobem - to se Mii líbilo, protože jí to připomínalo její původ. Strávila tolik času mezi kouzelníky a kouzly, která dost věcí usnadňovala, že skoro až zapomněla, jakou mají některé mudlovské zvyky krásu. Po cukrový šli lít olovo. Hermioně se ztvárňovali do něčeho v čem viděla půlku srdce, podobnou měl i Remus. Hope se z olova vytvořil kříž - asi všichni tušili, co to znamená, ale nikdo o tom nic neřekl. ,,Asi se dopekly rohlíčky." řekla Hope a šla k troubě. Remuse odvolal jeho otec a Mia šla za Hope do kuchyně. ,,Chcete s něčím pomoct ?" ,,Ne, to je v pořádku." usmála se a otřela s oka slzu. ,,Stali se něco ?" ,,Ne..." Hermiona chtěla odejít, ale ona jí zastavila. ,,Remus má štěstí, že si našel dívku jako jsi ty." ,,Štěstí mám spíš já, že mám jeho." usmála se. ,,Liall si myslel, že je nepravděpodobné, aby si Remus někoho našel, když je vlkodlak. Trochu jsem se toho bála, protože vím, že on byl podobného názoru a trápila mě myšlenka, že bude celý život sám. Tím chci jen říct, že jsem za vás oba hrozně ráda." ,,Remusův otec často mluvil o lykantropii takhle i před Remusem ?" zeptala se. ,,Ano. Myslím, že se s tím nikdy nesmířil. Od doby co se to stalo se nám všem obrátil život vzhůru nohama, ale paradoxně Lyall to nesl ze všech nejhůře. Jeho vztah k Remusovi se hodně změnil a ke mně vlastně taky." ,,To je mi líto." řekla Hermiona.
,,Zajímalo by mě, jestli se dožiju toho, že se vztah mezi nimi trochu zlepší. Remus se to snaží skrývat, ale nesnáší se." ,,Ale vás miluje." ,,Nebyla jsem dobrá matka a chápala bych, kdyby mě nesnášel." ,,Vždycky o vás jen mluvil hezky." Z hovoru je přerušil příchod Remuse. ,, Stalo se něco ?" zeptala se Hope. ,,Ne." řekl Remus, ale Hermiona věděla, že lže.