Nezapomenu na tebe

10.

S trhnutím se vzbudila. Zdál se jí zvláštní sen, kdy běžela lesem - nebylo to, však její tělo. Všechno vnímala mnohem více - vůni lesa, trávu na nohou a šum větru. Všechno bylo mnohem výraznější. Cítila v sobě neskutečnou touhu po krvy a volnosti, zároveň ale vnitřní boj tyhle touhy potlačit. Věděla, že už znovu neusne, tak šla do společenky, aby nebudila holky. Ve společenské místnosti byl docela nepořádek po párty a osoba sedící na parapetu okna. ,,Jak to že nejspíš, Mio ?" zeptal se. ,,Jak jsi poznal, že to jsem já ?" ,,Blíží se úplněk a já vnímám všechno trochu intenzivněji, takže jsem cítil tvoji vůni." Hermiona si sedla na parapet proti němu. ,,Nespíš kvůli úplňku ?" zeptala se. ,,Jo, před úplňkem mi moc spát nejde." Nechtěl jí tím vším zatěžovat. ,,Bolí tě hlava a klouby." řekla. Věděla to, protože se o tom už jednou bavili - v její době. ,,Jo, tělo se připravuje na přeměnu." ,,Bolí to hodně ? Myslím přeměnu ? Jaké to ?" ptala se. ,,Je to jakoby sis polámala všechny kosti v těle zároveň. Nejhorší je, když se ti začne celé tělo napínat a zvětšovat." Hermiona ho ze zájmem poslouchala. Vždycky se ho chtěla zeptat na tolik věcí, ale vždycky se trochu bála. Teď to bylo nějak jiný. ,,Ty jizvy jsi si udělal sám ?" ,, Některý šedohřbet některý já během přeměny. Jednu dobu jsem to snášel dost špatně." Řekl a před očima se mu promítla vzpomínka - na klec, ponížení, brutální kouzla a na jeho  otce. Hermiona to viděla taky, ale nic neřekla. Ale Remus to tak nějak vycítil z jejího výrazu. ,,Taky jsi to viděla ?" zeptal se. ,,Jo." ,, Zvláštní." řekl. ,,Co ?" ,, Několikrát jsem tě viděl v takových zvláštních snech... Byla jsi tady, ale všechno bylo jiný. Byli tady jiní lidé a i ty jsi byla jiná." řekl. ,,Jak jiná ?" zeptala se. ,,Nevím, ale připadala jsi mi víc upjatá a já nevím nějak smutná." ,,Remusi, já bych ti asi měla říct pravdu.." tázavě se na ni podíval. ,,Já jsem sem nepřestoupila. Chodím sem na školu už sedmým rokem, ale v jiném čase." řekla. ,,Proč jsi tady ?" ,,Nevím. Najednou jsem se sem dostala." řekla. ,,Pořád ale nedává smysl, že vidím tvé vzpomínky." ,,Remusi, já něco podobného už měla i ve své době. Viděla jsem tvé vzpomínky na tohle dobu a pár let poté. Ale nebylo to tak silné a časté jako teď. ,,Měli bychom zjistit, co se děje." ,,Já vím. Řekneme o tom Brumbálovi ?" ,,Nevím on ví že jsi..." ,,Ne, lhala jsem i jemu." řekla. ,,Co tady blbnete tak brzy ?" ozval se hlas Petera. ,,Na to bychom se mohli ptát i tebe." řekla Hermiona mírně kousavým tonem. ,,Já byl v kuchyni...Měl jsem hlad." Mie bylo jasné, že lže. ,,Co tady děláte vy ?" ,,Myslím, že to tebe nemusí zajímat." řekla. Peter se na ní trochu nechápavě podíval a pak odešel. ,,Proč se k němu chováš takhle ?" ,,Mám k tomu své důvody. Snažila jsem se k němu být milá, ale něco ve mně mi to nedovolí. Po tom co..." Remus ji zatrhl. ,,Neříkej mi nic, co se stane." usmála se. ,,Myslím, že jsi jediný, kdo nechce znát svou budoucnost." ,,Když jsi to co já, tak nemáš o budoucnosti žádné naivní sluničkářské představy, ale chci aspoň mít naději." Hermiona se smutně usmála. Měl pravdu jeho život rozhodně nebyl lehký - odsuzování, samota a nenávist sám k sobě. ,,Kdo ne co." řekla. ,,Cože ?" ,,Nelíbí se mi, když o sobě mluvíš jako o monstru. Jsi normální moc milý a fajn kluk, tak tě vidím já a myslím si že i dost dalších lidí. Neměj o sobě tak nízké mínění. " ,,Jasně akorát  že se jednou za měsíc změním v krvelačnou stvůru." Hermiona ho chytla za ruku. ,,To z tebe ale nedělá špatného člověka." ,,Díky, Mio." ,,Asi bychom měli zjistit, co se s námi děje. Zajdu dopoledne k Brumbálovi." řekla. ,,Půjdu tam s tebou, jestli teda chceš ?" ,,Budu ráda." usmála se a objala ho. Remus jí připadal jako její jediný pevný bod v téhle chaotické době. 

  Vrátila se do pokoje a dala Lily lektvar proti kocovině. Stále musela myslet na to, jak řekl, že se změnila. Všimla si toho - dřív byla opatrná, upjatá a chtěla být za každou cenu dokonalá. Ted v sobě cítila něco víc divokého. Bavilo jí riskovat a cítit vzrušení po celém těle, taky si připadala o něco odvážnější nedovedla si představit, že by před několika týdny sedla na koště - teď to ale udělala a dokonce si to i užila.  Později dopoledne se sešla s Remem a šli za Brumbálem. Cítila, jak jí buší srdce až v krku, když se otevřel chrlič. ,,Čekal jsem vás, slečno Grangerová i vás pane Lupine ." Jak to mohl vědět ? ,,Pojďte se posadit." řekl a oni ho beze slova poslechli.  Jako první promluvila Hermiona. ,,Jak jste se dozvěděl, kdo jsem ?" ,,Ještě předtím než mi přišel váš dopis se tady objevil ještě jeden a ten všechno vysvětloval." ,,Kdo ho napsal ?" ,,Profesorka Mcgonagallová." ,,Mohla bych ho vidět ?" zeptala se. ,,Jsou tam odpovědi, které teprve musíte najít, takže zatím ne." ,,Co se mnou je ?" ,,Máte sílu původní alchymie." ,,A naše spojení ?" zeptala se a ukázala mezi ní a Remuse. ,,Je to zvláštní dar spříznění duší. Zvláště u vlkodlaků je to něco vskutku výjimečného, protože danou osobu přijímá i vlk v něm." ,,To znamená ?" zeptal se Remus. ,,Když byste se setkali o úplňku, neublížíš ji." ,,V mé době se to jednou stalo a opravdu se mi nic nestalo." řekla a vzpomněla si na třetí ročník, kdy naschvál vyla, aby ho odlákala. Hermiona z toho byla nadšená, ale Remus už tolik ne. ,,Vždyť je to zajímavé."  ,,Mio, uvědomuješ si, že cítíš a buduš cítit většinu toho, co já i v době přeměny ?" ,,Zvládnu to a tobě to může pomoct !" řekla. Brumbál jim řekl, že jejich spojení je zatím jen částečné a museli by dokončit rituál, aby bylo kompletní. ,,Když to uděláme, nepůjde to vzít zpět. Nechci, aby se ti něco stalo." Tušila, že by to bylo náročné, zvláště kolem přeměn, ale Brumbál řekl, že by to Remusovi mohlo právě tyhle dny trošičku usnadnit. ,,Remusi.." ,,Ne, Mio ! Nebudeme o tom diskutovat, prostě to neudělám." zakřičel a ona sebou cukla. Hned mu bylo líto, že po ní křičel, ale takhle to bylo vždy kolem měsíce - jeho chování bylo hodně impulzivní a měl pocit, že má snad rozdvojenou osobnost.  ,,Ale proč ?" ,,Hermiono, sama bys toho za  chvíli litovala. Chci jen, abys byla v bezpečí." řekl a odešel, aniž by jí cokoliv dalšího řekl.

 Hermiona došla do pokoje s poměrně smutným výrazem asi až teď jí došlo, že Brumbál nepřímo řekl, že tady zůstane už navždy. Vadilo jí to ? Možná ani ne. Měl možnost spoustu věcí změnit a rozhodla se, že to i udělá ! Chtěla, aby všichni její blízcí měli život jaký si zaslouží. První věc kterou chtěla zařídit bylo, aby se James znovu zamiloval do Lily a přesvědčit Remuse o tom, že to jejich spojení není kletba ale dar. Celý den pak z Pobertů viděla jen Siriuse a Jamese. Cítila v sobě zvláštní pocit, který stále narůstal. Měla strach, co s ní bude během Remusovi přeměny, protože i když nebyl rituál dokončený stále vnímali a cítili to, co ten druhý i když  velmi slabě. Dříve to vlastně ani nevnímala, ale je tady v téhle době a blíží se úplněk. Už při západu slunce se cítila hrozně neklidná a její alchymistická stránka byla hodně neklidná - odnesla to další váza a dokonce Marlenin hrnek. ,,Bud jsi tak nešikovná, nebo to děláš schválně." řekla se smíchem. ,,Omlouvám se až půjdeme do Prasinek koupím ti nový." slíbila. ,,V pohodě." usmála se a vyhodila střep hrnku ze svého stolku. Hermiona pozorovala dál slunce, které mizelo a před branami školy viděla slavnou nebelvírskou čtveřici chlapců. 

Když byl na nebi měsíc Hermiona cítila bolest, kvůli které by nejraději křičela z plných plic, ale musela se držet. Nechtěla rušit holky tak šla do komnaty nejvyšší potřeby. Pak už nic nevnímala, protože asi omdlela. Probrala se až s hroznou bolestí na levé straně krku, když se toho místa dotkla setřela krev. Stoupla si před zrcadlo a viděla obří šrám táhnoucí se přes celý krk. ,,Accio lékárnička !" zavolala a přiletěl k ní malý kufřík. Ošetřila si ránu a vzala si lektvar od bolesti poté se svalila na postel. Usnula a spala, dokud jí nevzbudil Sirius. Byl zděšen jejím šrámem a i přes protesty jí odvedl na ošetřovnu. Viděla na lehátku Remuse a jeho tělo bylo skoro celé od krve  vyděsila se, když ho viděla. ,,Neboj, bude v pořádku jen se musí pořádně vyspat." řekl ji James, který seděl na vedlejší posteli.