Nezapomenu na tebe

21.

,,Ne !" volala do prázdna - po těle cítila pocit, jakoby jí někdo svázal. Viděla jen jeho tělo jak padá do neznáma. Cítila ve vzduchu krev a její srdce bilo jako o závod, žal střídala bolest a vztek. Klepala se a někdo položil ruku na její rameno - byla ledová a držela jí pevně. Otočila se a před ní byl Voldemort. ,,Snad sis nemyslela, že všechny zachráníš. Temnota je ta nejsilnější moc - život po smrti připomíná peklo. Víš byla ho škoda, ale přece tě nezničí jedna ztráta, pokud  chceš do boje děvenko, tak musíš něco obětovat." rozesmál se - jeho smích zněl jak ta nejhorší kletba. Byl to pocit, jakoby ztratila část sebe a bylo to tak.                                                                                                          ,,Mio !" křičela na ní Marlene a i s Lily stály u její postele. ,,Co se děje ?" vyhrkla. ,,Hrozně jsi sebou házela a křičela jsi ze spaní." řekla Lily. ,,Co se ti zdálo ?" ptala se Marlene. ,,Byla to jen obyčejná noční můra. Odpusťte, že jsem vás vzbudila." ,,To je v pořádku a opravdu se nic neděje ?" ,,Ne, jsem v pořádku neboj." usmála se a snažila se tvářit, že je všechno v pořádku.  Holky šly spát, ale ona už usnout nemohla - snažila se přijít na to, co ten sen znamenal. Mohla to snad být předtucha něčeho, co se stane ? Co když zachrání něčí životy, bude muset umřít někdo jiný ?             ,,Jsi v pořádku ?" zeptal se ráno u snídaně Remus. ,,Jen jsem moc nespala..." ,,Něco se stalo." řekl. ,,To je to spojení, tak silné, že cítíš i tohle ?" ,,Ty to máš taky tak. Navíc nezapomínej, že jsem vlkodlak, proto vnímám pocity, zvláště tedy ty tvé trochu silněji." řekl. ,,Zdál se mi dost zvláštní sen a trochu mě vyděsil, ale byl to jen sen...takže to bude v pořádku." řekla a propletla prsty s jeho.  ,,Chceš mi o tom snu něco říct ?" zeptal se a ona zakroutila hlavou. ,,Chci jít s tebou do knihovny vzít si knihy někam pryč a mít chvilku klid." řekla a on se usmál. ,,To zní lákavě."  usmál se o políbil jí na čelo. Uviděla Reguluse, jak jde ze síně. ,,Ale asi to bude muset počkat, musím něco zařídit, ale mohl bys nám vybrat knihy a pak na mě počkat u komnaty nejvyšší potřeby. usmála se a vyběhla ze síně - Remus tušil o co jde, protože mu to Hermiona už jednou naznačila. Bál se o ní, ale věděl, že ví moc dobře co dělá.                                                                                                               ,,Počkej !" křikla na něj. ,,Nechci s tebou nic řešit." ,,Prosím Regulusi... Nebudu tě moc zdržovat a je to pro mě opravdu důležité !" řekla. ,,Fajn, ale pohni, než nás spolu uvidí." řekl a zatáhl jí do prázdné třídy. ,,Vím, že nechceš sloužit Voldertovy." Chytl jí za ruku a přimáčkl jí zády ke zdi. ,,Jak to víš ?" lhala by, kdyby neřekla, že cítila slabý záchvěv strachu ale byla v tom i špetka vzrušení. ,,Řeknu ti, co vím, když ty uděláš to samé." ,,Jsi si jistá, že jsi v pozici, kdy můžeš určovat pravidla ? " řekl těsně u jejího obličeje. ,,Nebojím se tě." řekla klidně. ,,Možná bys měla, ale máš štěstí - zaujala jsi mě." řekl a pustil její ruku - málem spadla. Dodržel to a byl k ní upřímný, čehož si dost vážila. Čas byl rychlí a ona skoro až zapomněla na Remuse, který na ní čekal. ,,Promiň, ale dneska musím běžet já." usmála se a odešla.                                                                          ,,Moc se omlouvám.." řekla Remusovi a políbila ho na tvář. ,,Hádám, že mi ani neřekneš o co šlo že ?" ,,Slíbila jsem mu, že to nikomu neřeknu.." řekla. ,,Nelíbí se mi to, Mio. Moc riskuješ - furt je to smrtijed." ,,Věřím mu." řekla. ,,Jen mi slib, že na sebe budeš dávat pozor." ,,Slibuju." řekla a usmála se a vešli spolu do místnosti, kde si připadala, že je snad celý svět jen o nich dvou.                    Když večer procházela chodbou uviděla Reguluse celého od krve. ,,Co se ti stalo ?" vykřikla a podepřela ho, aby se mu lépe šlo. ,,Někdo mu musel něco říct. Musíme si dávat pozor, Mio. Dříve nebo později si najde i tebe."  ,,Měl bys s tím na ošetřovnu." ,,Nevím, jak bych tohle vysvětlil." řekl. ,,No, to máš pravdu, tak ti to ošetřím já." Zaběhla do pokoje pro nějaké léčivé lektvary a sešli se v té samé místnosti, co poprvé aby ho mohla ošetřit. Věděla, že není dobré, když se jí líbilo, když se dotýkala jeho těla - neměl se jí líbit. Byla ze svých citů zmatená. Bylo to asi něco jiného než cit, který cítí k Removi -  s ním měla spojení, které pro ní bylo něco naprosto nepochopitelného s Regulusem to bylo něco co asi zvládla pochopit, ale nechtěla. Bylo to, jakoby ho zradila..... Bylo to tak ? Dá se počítat jeden polibek jako nevěra ?