Nezapomenu na tebe

14.

Čas plynul a Hermioně už ani nepřišlo, že by tady byla cizí. Stále objevovala své alchymistické schopnosti a připravovala se na válku. Věděla, že musí změnit spoustu věcí, protože nemohla dovolit, aby její přátelé dopadli, tak jak dopadli v její době. Hodně čerpala ze vzpomínek Remuse, které se jí často objevovaly a připomínaly jí, že tady nikdy nebude sama - měla jeho a on měl ji a tohle jí stačilo. Chodili spolu už skoro dva měsíce a Mia si musela přiznat, že od té doby, co spolu začali si dovedla představit, že v téhle době zůstane.                                                                Bylo dvacátého listopadu a to znamenalo jediné - měla narozeniny. Přesně za tři roky se narodí. Nikomu o tom neřekla, teda krom Rema, ale ten o ní věděl všechno. Seděla v knihovně, když se před ní objevila růže, která barvou připomínala vlajku Nebelvíru. ,,To jsi nemusel. Víš, že jsem to nechtěla nějak řešit..." řekla a čichla si ke květině. ,,Nechtěla jsi to slavit s ostatními, ale neřekla jsi, že to nechceš slavit se mnou, takže pojď." ,,Kam ?" zeptala se s úsměvem. ,,Počkej a uvidíš." Protočila očima a vstala z křesla. Šli k řece,  kde byla deka a malý piknik. ,,Nemusel jsi to dělat." řekla a políbila ho.  ,,Musel a ještě něco pro tebe mám. Hádej která ruka ?" ,,Pravá." usmál se a padal jí delší krabičku zabalenou v papíru. Roztrhla ho a podívala se do krabičky, kde byl řetízek s přívěskem slunce - pro někoho by byl možná obyčejný a neoriginální, ale Mia tušila jeho skrytý význam. Usmála se. ,,Nasadíš mi ho, prosím ?" zeptala se a podala mu přívěsek.  Remus jí ho nasadil. Najedli se a Hermiona měla nápad jít se vykoupat - byl sice konec listopadu, ale bylo docela teplo vykouzlila si plavky a skočila do vody. Nejdříve měla šok, protože voda byla studená, ale pak byla příjemná. ,,Pojď sem !" křikla na Rema, který stál u břehu. Cítila, jak jí červenají tváře, když si ho prohlížela. Měl na sobě plavky, takže viděla jeho hruď a svaly na břiše - měl po těla hodně jizev, ale to se jí líbilo. Líbilo se jí na něm všechno. Skočil do vody pocákal jí vodou. ,,Hej !"  stříkla po něm na oplátku - to rozjelo bitvu, která neměla vítěze. Začali se líbat, tak vášnivě, že jí to bralo dech. Zasténala do polibku a kousla ho do rtu, což ho dovedlo k tomu, aby ještě přidal. Na oba lehce působí blížící se úplněk, jenže ona ho chtěla. Věděla, že je připravená a tušila, že on to chce taky.  ,,Nemůžeme se vrátit ?" zeptala se, když polibek ukončil.        Vrátili se a Hermiona ho odvedla do komnaty nejvyšší potřeby. Věděla, že Remus je v tomhle docela nesmělí. Vášnivě ho líbala. ,,Chci tě.." zašeptala mu do rtů. ,,Hermiono..." věděla, co chtěl říct, ale nenechala ho. Jejich první milování bylo příjemnější způsob, jak dokončit rituál a zplnohodnotnit  jejich spojení. Hermiona čekala bolest - bála se prvního sexu, ale s ním to bylo úžasné. Bolelo to jen chvíli a její tělo ho bralo se zvláštní samozřejmostí, jakoby byla konečně kompletní. Hodně o tom načetla v zakázaném oddělení - jejich sex jim určoval jejich dynamiku- on byl alfa a ona jeho omega - bylo to spojení, které trvá obvykle trvá navždy. Spokojeně usnula v jeho náručí, když jí hladil po zádech. Později také usnul a ráno ho vzbudili její polibky. ,,Měli bychom jít na snídani, nebo nás brzy začnou hledat." ,,Máš pravdu, ale mě se vedle tebe, tak dobře spí..." ,,Jo taky bych si na ten pocit zvykla." usmála se a on jí políbil.