Nezapomenu na tebe

23.

Den kdy byly OVCE byl plný stresu. Hermiona to docela zvládla a dokonce měla výborně že všech předmětů, stejně na tom byli Remus s Lily. Sirius s Jamesem akorát trochu zkazili lektvary, ale i tak měla hezký výsledek. Marlene udělala chybu u OPMČ, ale i tak měla výborně, nejhůře na tom byl Peter, ale tvářil se, že je mu to celkem jedno. Hermiona musela dlouho přemýšlet, co chce dělat po škole. Lákalo jí jít na bystrozorku, zároveň ale chtěla jít na lékokouzelka, k čemuž díky své moci měla skvělé předpoklady.
   Byl poslední týden školy a všichni měli úspěšně za sebou OVCE. Poslední týden vždy znamenal loučení, zapisování se na kurzy a odpočinek po náročném roce. Někteří studenti věděli, že je čeká loučení a že se jejich cesty brzy navždy rozdělí. Hermiona doufala, že to nebude jejich případ - byli její rodina - Remus, Lily, James, Sirius, Marlene a dokonce i Regulus, kterého i když znala krátce brala jako celkem blízkou osobu. Věřila, že válka skončí dobře, ale stále se jí vracely hrozné sny a ona doufala, že to dělá jen její podvědomí a strach. Přála si, aby Harry měl rodiče, aby Sirius neskončil v Azkabanu a mohl by být s Marlene - o těch ale její sny většinou nebyly. Byla tam hlavně ona s Remusem a občas Regulus, buď se bojovalo, nebo se hledali viteály. Hermiona už začala - chtěla to dělat sama, ale Remus jí to nedovolil. Vždy tam šli spolu a už zbývaly jen dva - s jedním jí bude muset pomoct Regulus a k tomu druhému nebude, tak lehké se dostat. Rozhodla se to zatím nechat, teď začne chodit na kurz, aby se mohla stát lékokouzelnicí, dotoho si s Remusem, který bude dělat kurz na bystrozora našla práci v knihkupectví, aby si mohli, co nejdříve vydělat na nějaký nájem. Remus chtěl, co nejrychleji od jeho otce a Hermiona to chápala. ,,Mio, pojď jdeme se fotit !" přiběhl k ní James a vytáhl jí z gauče ve společence. ,,Už jdu." usmála se. Vyšli před hrad a ona si stoupla mezi Remuse a Siriuse. ,,Úsměv!" křikl kluk u foťáku a vyfotil jim několik fotek a kouzlem je oživil. ,,Je zvláštní, že to za týden všechno končí..." řekla Marlene, když si prohlížela fotku. ,,Všechno musí skončit, aby mohlo něco jiného začít." řekla Mia. ,,Hermiona, má pravdu. I když nevíme, co nás venku čeká.... Zvládneme to." řekl Sirius. ,,Ale přiznejte, že vám to tady bude taky chybět." řekla Lily s nostalgickým úsměvem. ,,Byly to krásný roky, ale s Miou to bylo ještě lepší." řekl James. ,,Mně tady s vámi bylo taky dobře." řekla a stiskla ruku Remuse. Čekal je poslední týden na místě, které milovali a hodlali si ho pořádně užít. Dokonce aji Hermiona musela na chvíli trochu vypnout, protože někdy je potřeba se zastavit, aby jsme nelitovali, že nám ta nejdůležitější chvíle protekla mezi prsty. Došlo jí to, když seděli u jezera s Remusem a bavili se, tak nějak o všem, co se jim za ten rok stalo - donutila se nemyslet na to, co se stane, ale na to co už tu bylo a je tady.
Loučení s Bradavicemi bylo těžké, ale věděli, že to není konec jejich příběhu. Když Hermiona seděla ve vlaku a naposledy se dívala na hrad musela potlačit slzu dojetí - to místo jí toho spoustu dalo, ale také vzalo. Věděla, že na Bradavice bude vždy s láskou vzpomínat, ale bylo to místo, které připomínalo nebe i peklo. Stále měla před očima bitvu, díky které je tady - chvíle s Harrym a Ronem a poslední rok, který jí dal nový začátek, lásku a naději v dobrou budoucnost. Remus jí objal okolo ramen a usmál se na ní - známenalo to všechno a zároveň nic. Hermionu to zahřálo u srdce a donutilo se usmát. Jeli směrem k dospělýmu živitu - životu ve válce a strachu, jde je už nic nebude chránit.