Nezapomenu na tebe

18.

Den po štědrým dní byl slunovrat. Hermiona věděla, že to bude jedna z nejhorších přeměn. Remus už odpoledne musel někam odejít s jeho otcem, ale nechtěl jí říct kam. ,,Víte, kde Remus po přečkává úplňky ?" zeptala se Hope u čaje. ,,Ani jeden z nich mi o tom nikdy nic neřekli. Liall jen řekl, že je to místo v lese a je to pro něj prý bezpečné." ,,Aha." Hermionu skoro celý den bolela hlava a nedokázala se snad na nic soustředit, když vyšel měsíc myslela si, že se snad zblázní - cítila jen bolest, vztek a ponížení. Zavřela oči a před ní se objevili mříže a hnusná klec uprostřed lesa.
  Věděla, že riskuje a že Remus bude naštvaný až zjistí, že za ním šla, ale musela zjistit, jak to je. Cítila strach, když bloudila temným lesem. Přiblížila se k mříži, když se vlkodlak chtěl přiblížit dostal elektrický šok. ,,U Merlina !" Chtěla to otevřít, protože rány na jeho hrudi potřebovaly ušetřit. Vždyť by s tím mohl i vykrvácet ! Nešlo to...  Vytáhla hůlku a namířila proti mřížím několik kouzel, ale stále nic. ,,Brzy bude svítat... pak to musí povolit." řekla se slzami v očích. Její pohled se spojil s jeho očima - v nich viděla Remuse. Sedla si před klec, tak aby na něj viděla. Dívali se jeden na druhého a Hermiona k němu před mříž natáhla ruku - bylo to spontánní a nevědomé.  Místo toho aby jí kousl nebo jí rozdrápal ruku do krve se jen otřel o její ruku. Hermiona se usmála a pohladila ho po linii, která se táhla od jeho čela až po nos.                                                                                 Začalo svítat lesem se ozvalo zavití a Hermiona odvrátila pohled - každá přeměna byla hrozně bolestivá a ona se nezvládla dívat, jak trpí. Když se na něj znova podívala už před ní seděl Remus - byl celý od krve a v jeho očích byly slzy. ,,Co tady děláš, Mio ?" ,,Viděla jsem tohle ve snu... Musela jsem sem jít, i když jsi...." nenechal jí to doříct. ,,Víš, jak to pro tebe mohlo být nebezpečné ?" ,,Přes tenhle systém hrůzy ? Nemohl jsi se ani přiblížit k té blbé mříži !"   Chtěla otevřít, ale stále to nešlo. ,,To sem kvůli tomu musí tvůj otec ?" ,,Jo." ,,Kdy tak obvykle chodí ?" ,,Někdy až odpoledne.." z jeho hlasu cítila, jak ho bolí každé slovo. ,,Do té doby vykrvácíš !" Chtěl jí něco říct, ale omdlel. ,,Remusi !" vykřikla a běžela lesem k domu. ,,Pomoc !" křičela, když rozrazila dveře. ,,Mio, co se děje ?" zeptala se Hope, když vyběhla z ložnice. ,,Remus...Remus omdlel všude bylo hrozně moc krve a... mám strach.." ,,Vydrž zavolám Lialla." řekla. Remusův otec téměř neochotně přišel a aniž by cokoliv řekl šel lesem. Hermiona ho doběhla. ,,Cos tam dělala ?!"  zeptal se.  ,,Co bojíte se, že vaší ženě řeknu, kde Remus přečkává úplňky ?" ,,Je to pro jeho dobro." řekl. ,,Jasně, vás taky otec zavřel do klece a řekl, že je to pro vaše dobro ?" zeptala se. ,,Já nejsem vlkodlak." procenil mezi zuby. ,,Vy jste stále nepřekonal ty předsudky ?" ,,Moje názory nezmění to, že je můj syn...." ,,Vlkodlak ? No tak, to slovo vás nezabije. Je škoda, že jste nezměnil názor na vlkodlaky, ale na vlastního syna ano."  řekla. ,,Nechápeš to. Ode dne co se to stalo to není můj syn."  To Mie vyrazilo dech. ,,Vlkodlak je vaší vinnou neměl byste na to zapomínat, ale možná je to tak dobře, protože nevím, co by bylo z člověka, kterého byste vychoval vy. Remus k vám má odpor a chce být vaším opakem teď už ho aspoň chápu."   řekla.  Došli na místo a Liall otevřel klec potom odešel. Ani ho neošetřil - nechal tam Miu samotnou s Remusem, který byl v bezvědomí. Ošetřila ho a dala mu lektvar proti bolesti, který měla v tašce.     Ulevilo se jí, když se probral. ,,Děkuju Mio." řekl a ona ho políbila. ,,Mám nápad." řekla s úsměvem. ,,Jakej ?" ,,Zničíme tu klec." Remus se usmál. Odstranili několik obraných kouzel - lhal by kdyby řekl, že se mu neulevilo, když viděl, jak se mříž roztříštila na prach - to místo mu připomínalo jen ponížení a bolest, které se najednou zbavil.