Nezapomenu na tebe

38.

Stále spolu bydleli - jako přátelé to přece bylo v pořádku... Hermionu štvalo vidět Remuse spát na gauči, když samotná usínala sama a ničili jí noční můry.
  V práci potkala zajímavýho pacienta, který trochu víc upoutal její pozornost. ,,Dneska mě pouští, tak mě napadlo, jestli byste se mnou někam nešla ?" ,,Stále byste s měl šetřit a ležet doma v posteli." řekla, když mu podávala propouštěcí zprávu. ,,To už je nuda a vy jste mi stále ještě neodpověděla." řekl s úsměvem. ,,Fajn půjdu." usmála se - brala to jako šanci na odreagování a taky důvod nejít hned práci domů - s Remusem byli stále přátelé, ale i tak to bylo mezi nimi trochu zvláštní. ,,Tak v kolik dneska končíte...., Mio ?" přečetl si její jmenovku. ,,V šest." ,,Fajn, počkám na vás před východem." řekl a sbalil poslední věci do tašky.
  Když Mia skončila, opravdu tam na ní čekal. ,,Kam chcete jít ?" zeptala se. ,,Dejte mi ruku a trochu mi věřte." usmál se a natáhl k ní ruku. Chvíli váhala, ale nakonec jí přijala. Přemístil je a oni se dostali do mudlovského Londýna. Mia musela dlouho vzpomínat, než se jí vybavilo, kdy tady byla naposledy. ,,A kam teď ?" ,,Nevím jak vy, ale já už mám docela hlad, tak navrhuji jít někam na večeři." řekl a za ruku jí vedl k restauraci - Mia musela uznat, že to byl docela příjemný večer, ale něco jí na něm připadalo trochu zvláštní. Po večeři se šli projít po Londýně a povídali si o životě - Cris byl mudlovského původu a chodil do Bradavic a byl Mrzimor. Byl o něco málo starší než ona a měl opravdu dobrý smysl pro humor. ,,Opravdu nechceš doprovodit ?" zeptal se. ,,Ne, to je v pořádku." Odpověděla. ,,Dobře nutit tě nebudu. Tak se měj a počítám s tím čtvrtek." Usmál se a asi jí chtěl políbit - Mia ucukla a pokusila se o úsměv. ,,Měj se." řekla a odešla po cestě k jejich domu. Remus seděl křesle a četl si knihu položil jí hned, když přišla. ,,Ahoj." pozdravila ho. ,,Ahoj..." V jeho tónů byl slyšet náznak úlevy. ,,Stalo se něco ?" zeptala se. ,,Bál jsem se o tebe." ,,Proč ?" zeptala se. ,,Přišla jsi skoro o čtyři hodiny později, než jsi měla.... Po tom co se stalo..." ,,Nemusíš si dělat starosti jsem v pořádku." řekla. ,,Jo, promiň..." chtěla jít do kuchyně, ale ona se zastavila. ,,Remusi, promiň já se chovám, jak to největší pako. Je normální mít starost a já bych jí o tebe měla taky, kdyby se stalo něco takového...." ,,V pohodě už jsem pochopil, že do tvých záležitostí mi nic není." řekl a trochu připomněl jejich poslední hádku. ,,Vidíš ani to netrvalo tak dlouho." ušklíbla se a odešla - chtěla se omluvit a teď byla ještě víc naštvaná a ani nevěděla proč.
Nedokázala s Remusem mluvit v klidu  - nemohli být přátelé, protože jí to ničilo ! Bylo těžké vyrovnat se s rozchodem, zvláště když spolu stále bydleli. Vrátila se do obýváku. ,,Tohle bych ti asi taky měla vrátit." řekla a sundala si z prstu prstýnek a podala mu ho - byl připomínkou jejich vztahu a všem dával na jevo, že s někým je. ,,Hermiono, já ho nechci. Je tvůj a je na tobě co s ním uděláš, ale nevracej mi ho." řekl a podal jí ho zpět a odešel.