Nezapomenu na tebe

41.

Narodil se Harry - zatím žádná věštba. Nikdo nemusí být strážcem tajemství a tím zůstává i naděje, že Potterovi a Longbotomovy budou žít. Hermiona tak nějak cítila a doufala, že se blíží konec války. Ale jen jí se může stát, že má střevní chřipku uprostřed války - prakticky každé ráno někdy i večer jí bylo špatně. Nechtěla to zatím nějak řešit, i když jí Remus skoro každý den říkal, že by měla, ale teď byla válka nemohla řešit, že má chřipku - nebo teda jednou z možností byla chřipka. Ta druhá byla, že je těhotná - to byl ale nesmysl - brala lektvar a snad nemohla zapomenout. Trochu jí ta představa děsila, protože s Remusem se o tom nikdy nějak vážněji nebavili... Teď byla šílená doba na to, aby byla těhotná.
  Seděla na schůzi řádu a sedla si k ní Molly. ,,Jsi v tom co ?" ,,Jak jsi na to přišla ?" usmála se a snažila se hrát, že jí to přijde absolutní. ,,To ne jen jsem hodně ve stresu." pokusila se o úsměv. ,,Já už si tímhle prošla, takže jsem si téměř jistá, ale když myslíš." řekla a Minerva začala schůzi.
  Hermiona se rozhodla, že pravdu o "svém stavu" chce zjistit až to všechno skončí. Stále si nedovedla představit, že by mohla být těhotná. Chtěla děti, ale teď má bojovat s Voldemortem. Vypustila tu myšlenku z hlavy a soustředila se na Minervu.
  Další den strhl boj o ministerstvo. Mia bojovala proti Voldemortovi a Remus s Regulusem museli zabít Nagíny. Hermiona nemohla vnímat okolí a soustředila se na boj s Voldemortem - stále jí trochu ovládal, ale ona ho nemohla pustit do své mysli. Cítila, že už nemůže - ale musela. Snažila se zvednout z chladné země a nohy se jí klepali, okolo byl hluk a ona se rozhodla porušit svou hlavní zásadu - nepoužívat alchymii. Tahle situace to, ale vyžadovala. Voldemort přišel k ní. ,,Přiznej, že už nemůžeš." ,,Nikdy."  A soustředila se jen na jednu runu, kterou chtěla vyčarovat - Voldemort měl pocit, že má navrch a ona toho musela využít.