Nezapomenu na tebe

25.

,,Viteál v Nagíny jen tak nezničíme." řekl Regulus, když si prohlížel medailonek Salazara Zmijozela. ,,Ani tohle nebylo jen tak. Na Nagíny se budu muset trochu víc připravit." ,,Budeš ? to zní skoro jakobys se mnou už nepočítala." řekl se svým typicky křivým úsměvem. ,,Nechci tebe ani Remuse zbytečně ohrožovat." řekla. ,,Sama to nezvládneš." ,,Budu muset." řekla a odnesla hrnky ze stolu do dřezu. ,,Máš nějaký zprávy o tom tvým Remusovi ?" ,,Ne, ale od zažátku jsme věděla, že se mi nebude moct moc ozývat." řekla. Regulus přikývl. ,,Za jakou smečkou ho Brumbál poslal ?" ,,Nevím někam na sever Anglie. víc mi nikdo neřekl." ,,Sever..." ,,Ty něco snad víš ?" zeptala se. ,,Ne, jen jsem asi o té smečce něco slyšel." ,,Co ?" ,,Může to být něco jiného.." řekl. ,,Regulusi, sakra mluv !" ,,Slib, že nebudeš hysteričit." protočila očima, ale slíbila. ,,Jsou tam prej ty nejkrutější smečky a nemůže se k nim přiblížit jakýkoliv člověk." ,,...Proto tam Brumbál poslal vlkodlaka." ,,Cože ?" došlo jí, že Regulus to nevěděl. ,,Ted mi ty slib, že to nikomu neřekneš..." ,,Neboj, fakt nemám potřebu někomu ničit život, jen bych to teda do Lupina zrovna neřekl." ,,Copak taky žiješ v předsudkách, že vlkodlak musí i v lidské podobě vypadat nějak jinak, nebo jako nějaké monstrum ?" zeptala se. ,,To ne, ale krom Šedohřbeta jsem žádného dalšího vlkodlaka neviděl, nebo jsem si to aspoň myslel. Ale jako aji chováním..." uvažoval nahlas Regulus a Hermiona se usmála. ,,Vždy záleží, jestli převládá lidská nebo vlčí strana. Šedohřbet je vlkodlak, protože to chtěl - Remus ne a v tom je ten hlavní rozdíl." vysvětlila. ,,Aha tak o tom jsem neměl tušení." Na okno zaťukala malá sova a Mia jí otevřela a vzala dopis. Na chvíli snad měla naději, že by jí mohl psát Remus, i když to bylo hodně nepravděpodobné - byla to Lily a všechny zvali s Jamesem na večeři k nim domů. ,,Tak to už tě nebudu zdržovat." řekl Regulus a vstal z gauče. ,,Ne, já si ani nejsem jistá, jestli tam chci." řekla. ,,Jsou to tví přátelé..." ,,Nemám náladu s nimi mluvit." ,,Právě proto bys tam měla jít. Bude ti líp." řekl. ,,Nechceš jít taky ?" zeptala se a on se usmál. ,,Určitě by byli všichni nadšení, že k nim přijde na večeři smrtijed." ,,Stehně se spíš bojíš Siriuse." provokovala ho. ,,Nebojím." ,,Ale jo." ,,Ne a konec debaty. Ty jdeš k nim a já domů. Rozhodnuto." řekl. ,,Myslíš, že tě poslechnu jo ?" ,,Měla bys." řekl, když si oblékal kabát. Rozloučil se s ní a ona se šla chystat.                                                                                                                   U Potterů bylo více lidí než čekala. Probíhalo to tam něco jako schůze řádu. Hermiona se tam necítila úplně dobře - štvalo jí, že je tam tolik lidí, že se dohromady nic neřeší a že Peter řekl přede všema, že je Remus vlkodlak a kde teď je. Hermiona toho bídného člověkla nesnášela stále více. Nebavilo ji poslouchat Mollyiny zastaralé názory a nárážky na ní a Remuse.  Došlo jí, že Molly se musela během let hodně změnit, aby z ní byla žena jakou ona poznala. Uznávala, že kvůli tomu, co se okolo ní zrovna dělo byla trochu více vztahovačná, ale je její věc s kým ona  žije a nebo kým Remus je. Vybavovalo se jí, že Molly se k Remusovi vždy chovala s jistým odporem - třeba když bydleli všichni u Siriuse a on se řízl do tváře při holení - Molly si jen všimla té rány a hned se ho vyptávala a pak šla desinfikovat koupelnu. Tenkrát jí tím celkem naštvala zvláště, když pak furt cpala lektvary a kouzla jí a to jen protože si v tom umyvadle pak čistila zuby a myla ruce. Pamatovala, že tenkrát řekla, že to umyvadlo klidně i olízne, aby jí dokázala, že se jí nic nestane. Artur byl, ale stále stejný a Hermiona si stále stejně užívala jeho přítomnost a možnost se s někým bavit o mudlovkých věcech. Velkou část večera strávila s Marlene, u které měla pocit, že jí snad jako jediná chápe.