Ta Nejvyšší - The Highest // Kniha #3 (CZ)

5. Kapitola

*SHE'S KINDA HOT, prostě mě omluvte, ale tenhle song vyšel tento tyden a já se ho nemůžu nabažit*

Raven

Temná strana

Cely

Netečně se díval před sebe. Nedával na sobě znát svoje vnitřní rozpoložení.

Stál před dveřmi od vězení. Byl tu sám, jelikož mu byl svěřen důležitý úkol a to hlídat jejich božské zajatce. Kteří byli v tuto chvíli, poněkud mimo. Mírně řečeno. Nildon se na nich vyřádila. Měl to potěšení být toho svědkem. Myšleno sarkasticky. Byl zmetek, pohled na krev mu nevadil. Ale nebyl ze stejného zvráceného těsta, jako byla Nildon. Zamiloval boje. Ale čestné.

A mučení se tomu nepodobalo ani trochu. Byla to jeho první hodina a jen se díval. Neměl zájem na tom, aby to někdy vůbec prováděl. I když pravděpodobně bude muset. Zavřel oči, neuměl si představit sám sebe v té pozici, být tím mučeným a nebo to provádět na někom. Kort když to byl někdo, koho znal. Skoro jako přítele. Před hodně dlouhou dobou. Vzpomněl si na Nildin výraz. Potlačil znechucené otřesení.

„Proč jste sem přišli?" zavrněla Nildon. V ruce držela velmi elegantně vypadající zlatou dýku. Nevypadala nebezpečně, ale byla ostrá. Hodně ostrá. Dřepěla před kamennou židlí a špičku čepele tiskla na Eruannovu krční tepnu. V obličeji se jí zračil požitkářský výraz. Špičku jazyka měl vyndanou mezi rty a zvrhle se usmívala.

„Jako, kdybys to neveděla," odpověděl Ery. Nevypadal vystrašeně, nebo zahnaný do kouta. Dokonale se ovládal. Nildon se vytáhla na nohy, pak se k němu blíže naklonila. Přitom se podívala na Eryho pomocníka. Neznal ho. Byl to stopař.

„To jste oba dva tak tupí, abyste šli ve dvou vysvobodit svou Bohyni? Nevídané," zasmála se Nildon, nikoliv pobaveně.

„Jak se to vezme, má paní," promluvil stopař posměšně a uctivě zároveň. Díval se na ni zpříma.

„Jseš roztomilej andílku, tak jak správní andělé mají být. Můj otec mi však nařídil vám dát lekci," zašeptala a opustila Eruanna, který se ocitl na chvíli v bezpečí. Pomalým ladným krokem přešla k druhému zajatci. Naklonila se k jeho obličeji ze strany.

„Až s tebou skončím, nebude po té tvé krásné tvářičce ani památky," zašeptala mu laškovně do ucha. Rychle se odtáhla a pak ho hrubě praštila hřbetem ruky.

Raven musel uznat, že tihle dva byli tvrdí. V následujících dvou hodinách předvedli, že byli velmi dobře vycvičeni. A nebo mají vysoký práh bolesti. Princezna podsvětí se umění mučení vyznala. Byla na to sama. A užívala si to. Rozhodně to nedělala poprvé. Chovala se jako profík.

„Žádný křik? Taťka by na tebe byl pyšný," ráda vedla monology. Stopař dýchal zhluboka, jeho odhalená hruď se zvedala v rychlých intervalech. Raven viděl, jak zatínal svaly v křečích bolesti, když mu Nildon velice pomalu přejela zlatou čepelí po hrudním koši. Dělala mělké řezy v dlouhých lajnách.

„Řekni mi, anděli, jaké je tvé jméno. Mučitel by měl znát jméno toho, o kterého se stará," odložila svou oblíbenou dýku na zem, v její ruce se objevila obyčejná ocelová. Raven pozvednul obočí. Nechápal její počínání. Zatím.

„Túrelio, má paní," zasténal. Nildon mu zvrátila hlavu dozadu, trhnutím za jeho vlasy.

„Jsi důležitý ve snovém světě?" ptala se dál. Dívala se mu do očí.

„To nemohu posoudit,"

„Co..."

„Má paní," dodal Túrelio a pohrdavě se na ni usmál. Kde na to vzal anděl sílu, Raven nechápal.