Ta Nejvyšší - The Highest // Kniha #3 (CZ)

20. Kapitola

~~~ Představuji Vám bojechtivou Nildon~~~

Raven

Temná strana

Raven kráčel tmavými chodbami hradu a snažil se vypadat, co nenápadněji to šlo. V kapse jeho kalhot ho pálil zlatý klíč, který právě odcizil od vězeňského hlídače. Srdce v hrudi mu bilo, jako o závod. Potkal několik dalších Temných, kteří mu jen pokynuli na pozdrav. Tvářil se neutrálně, tak jak to uměl jen on a pokračoval dále v chůzi.

Když už si myslel, že mu to vážně prošlo. Samozřejmě, že se muselo něco stát.

Zrovna vycházel ven z hradu, když se se před ním z čista jasna objevila Nildon. K#rva! Zaklel v hlavě.

Měla na sobě svoje černé brnění a dívala se přímo na něj. Vypadala majestátně. Tmavé vlasy měla stažené do krátkého ohonu a v očích se jí leskla bojechtivost, tak jako ostatně vždy. Na sucho polkl a zpomalil, dokud nedošel až k ní.

„Zdravím vás Vaše Veličenstvo," pozdravil a pokynul hlavou. Jeho srdce stále bušilo, jako splašené.

„Kam jdeš bojovníku?" promluvila konečně, když už to vypadalo, že nakonec po něm nic nechce.

„Jsem na řadě v hlídání vězně. Jsem na cestě tam," uchýlil se k pravdě, i když ne tak zcela.

„Ach jistě Ten Nejvyšší. Ani jsem se za ním nebyla podívat. Půjdu s tebou," spustila přemýšlivě a v očích se jí zablýsklo zvrhlé nadšení. Raven jen přikývl, ale měl co dělat aby zachoval chladnou masku. Tohle může dopadnout hodně zle. Vydali se společně pryč od hradu.

„Ty jsi Raven Beuchamp, že ano? To štěně, co si ho Akhashiera skoro ochočila," Nildon najednou promluvila. Raven po ní střelil pohledem, ale odvrátil se dřív, než mohla zaregistrovat jakékoliv emoce v jeho výrazu. Uvědomil si, že s Nildon nikdy předtím nemluvil zpříma. Pokud nepočítal její rozkazy.

„Ano," řekl prostě. Ucítil na sobě její pohled a zarputile se díval před sebe. Rozhodnutý se nenechat rozhodit.

„Jsi povolaný do boje proti ní a dalšími jejího druhu. Doufám, že jsi připravený,"

Copak je tohle? Démoní terapie? Měl chuť protočit oči.

„Jestli jsem připravený zabít lásku svého života spolu s jejími přáteli a lidem? Sakra že ne"

Už to skoro vyřkl, ale slova, která ho napadala, rychle spolkl.

„Ano, má Paní," zamumlal. Sakra. Jeho plán začal pomalu ztroskotávat. Neměl tušení, jak dlouho to bude trvat, než někdo zjistí, že má ten klíč. Pokud to nakonec nebude Nildon. To si pak rovnou mohl podepsat úmrtní list, tentokrát doopravdy.

Pomalu došli na vylidněné prostranství zahalené v písčité mlze. Až došli k jediné hromádce dlící na zemi před nimi. Raven se zastavil několik metrů před Archibaldem, přičemž Nildon došla až k němu. Muž na zemi se nehýbal. Přesto, že mu Raven několikrát propašoval pár doušků vody, i tak na tom nebyl Bůh vůbec dobře.

„To je mi obrázek. Ten Nejvyšší u mých nohou," pomluvila Nildon posměšně. Zaprášený uzlíček na zemi se pohnul. Dlouhé šedivé vlasy se svezly Tomu Nejvyššímu do obličeje, když zvedal hlavu, aby se podíval Nildon přímo do očí. Jiskra v jeho očích ještě nepohasla.

„Zdravím tě, Nildon," zamumlal Archie, přičemž nehnul ani brvou. Tmavovláska se zamračila.

„Už není Ten Nejvyšší," zašeptal Raven sám pro sebe přemýšlivě, neuvědomujíc, že ho oba dokonale slyšeli. Nildon to na rtech vykouzlilo prohnaný úsměv.