Ta Nejvyšší - The Highest // Kniha #3 (CZ)

23. Kapitola

Nildon

Temná strana

Dívala jsem se, jak se celé ostří její oblíbené dýky potopilo do těla Ravena Bauchampa a nemohla si odpustit chichot, který se jí dral na rty. Raven ze sebe nevydal ani hlásku, za celou dobu jejich bližšího seznamování. Což ve skrytu duše obdivovala. Nadělala na něm paseku.

Divila se, že jí otec nekrotil, ale po tom co všechno se stalo v rychlém sledu za sebou, ji jeho apatie vlastně ani nepřekvapovala.

Jediné co řekl, že ho nesmí zabít. Měli v planu ho využít. Což jí bylo jasné hned po tom, čeho se stala svědkem. Vzedmul se v ní čirý vztek, který jí donutil vytáhnout čepel dýky ven z Ravenovo ramene a hned nato ho ponořit do toho druhého. Celé jeho tělo se napnulo v agónii. Ještě stále bez jediné hlásky.

„Jsi tvrdý, to musím uznat," zabroukala tiše. Raven se uvonil, když se o něj trochu vzdálila. A to jen proto, že se přesunula ke stolu, který se prohýbal všemožnými ostrými předměty, které mohla využít k jeho mučení. Ale jím ten pohled ani nehnul. Což ji trochu zklamalo. Měla ráda, když její oběti křičely o pomoc a slitování. Jako kdyby jim mohla jedno, nebo druhé poskytnout.

Raven ji začínal nudit. Jen tiše krvácel. To je nuda. Našpulila na něj rty v nesouhlasu.

Pak ji něco napadlo. Na stole našla kovového boxera, nadšeně si je nasadila na ruku a vrátila se k jejímu společníkovi. Sklonila se k němu, jelikož byl svázaný na židli a jeho hlava se svezla na jeho hruď. Buď omdlel, nebo jen sbírá zbytek sil. Oba věděli, že Nildon ještě neskončila. Vzala ho za dlouhé černé vlasy a zvrátila jeho hlavu dozadu, aby mu viděla do očí. Jeho černý pohled se do ní zabodnul, jako kdyby jí mlčky sliboval odplatu. To ji pobavilo.

„Už tě to rebelství přešlo? Budeš zase hodný hoch a budeš spolupracovat?" zeptala se ho líbezně. Schválně ho tahala za vlasy, ale ani to s ním nic neudělalo.

„Ne," už to vypadalo, že jí něco odsekne, ale on jen klidně odpověděl.

„Nemá cenu vzdorovat, Ravene. Jsi Démon. Temnota je tvou podstatou. Co si asi myslíš, že se stane, až tě Ta Nejvyšší vezme do Snového města. Za chvílí jí omrzíš a pak tě vykopne ven, jako spráskaného psa," vyzývavě na něj pozvedla obočí a čekala na jeho odezvu.

„I kdyby se tak stalo, byl bych za chvíle s ní vděčný. Šel bych za ní kamkoliv. Tak jak to dělá její bratr," a tady byl ten provokativní Raven, o kterém slyšela. Až na to, že se jí jeho slova dotkla tam někde hluboko, kde se mělo nacházet její neexistující srdce. Pustila jeho vlasy a napřáhla se pěstí obalenou kovem. Ta hned nato přistála na jeho čelisti, zanechávající po sobě krvavou spoušť. Zasypávala ho ranami, dokud tu krev neplival. Pak přestala, celá zadýchaná, odhodila boxera na zem.

„Je to můj bratr. A já ho donutím zaplatit za to, že nás zradil!" vydechla procítěně. Jediná věc, na které ji v životě záleželo více, než na čemkoliv jiném, bylo její dvojče. Jeho zradu nesla těžce, i když to na sobě nedávala znát. Nemohl dopustit, aby ji někdo viděl slabou.

„A to je právě ten rozdíl mezi tebou a Stellou. Ona by svého bratra nikdy nezabila," promluvil Raven slabým hlasem. Hodila po něm zuřivý pohled, neschopná se ovládnout.

„To si jen nalháváš. Kdyby na to přišlo, udělala by to. A on si to taky nalhává, možná i ona," Věděla, že má pravdu. A ona udělá všem službu, když Nerona zabije. I když jí to rvalo srdce. Do poslední chvíle nevěřila, že by Neron udělal něco takového. I když to musela v hloubě duše vědět. Měli spojení, které nikdo jiný nemohl pochopit. A Neron musel mít pochyby, tak jako je měla ona. Ale když ho pak na vlastní oči viděla, jak pomáhá jeho nalezené nevlastní sestře s vysvobozením Archibalda ze spárů jejich otce...