Ta Nejvyšší - The Highest // Kniha #3 (CZ)

7. Kapitola

* Cool for the summer by Demi Lovato *

Eruanno

Canohteare

Všichni byli jako na jehlách.

Už to bylo několik hodin, co se Nejvyšší rozhodl vzdát Nornoturovi, a vyměnit se za Stellu. Pochodoval před branami do snového města. Sem a tam. Meldon byl ve své kanceláři. Ery tu byl na hlídce a už mu to lezlo na mozek. Každou vteřinu se díval do dálky, jestli neuvidí záblesk světla, ale nikde nic. Všichni byli v pohotovosti. Čekalo se, že na tom Stella bude bídně. Věděl, že bude. Musí se o ni postarat. Dával si za vinu, že ji sebou nepřivedl zpět, když měl možnost.

„No tak... kde to vázne?" zamumlal si pro sebe. Podíval se dolů na svoje nohy. Ovíjely se kolem nich chuchvalce bíle mlhy. Zamračil se a zpozorněl. Zatím co čekal na světlo, nedošlo mu, že asi nebude mít dostatek síly, aby se sem dostala sama. Snažil se prorazit očima bílou hmotu a dlouhou dobu nic neviděl. Až pak ho spatřil. Ery ztuhnul a pozoroval Nerona, syna Nornotura, jak kráčí směrem k němu. V náruči něžně kolébal jeho Stellu, která se zdála být v bezvědomí. V Erym vzplál vztek, ale pak svoje emoce rychle zchladil. Neron se nedíval na cestu, ještě ani neměl ponětí, že tu na něj někdo čeká.

„Princ podsvětí, osobně a s naší princeznou," promluvil, aby o sobě dal vědět. Neron pozvedl pohled. Uzlíček na jeho rukách se zavrtěl. Stella unaveně otevřela víčka a podívala se přímo na Eryho. Na rtech se jí zjevil slabý úsměv. Eruanno nadskočil a běžel jim v ústrety.

„Stello," zamumlal tiše, když se zastavil před Neronem. Ignoroval fakt, že stojí čelem proti zlému dvojčeti na domácí půdě a pohladil svou sestru po líčku.

„Ery, jsem v pořádku," zašeptala ochraptěle.

„Máš zcestnou představu o tom, co je v pořádku," zazubil se na ni, ale uvnitř se třásl obavami. Byla na tom zle. „Vypadáš příšerně,"

„Dík, to holku potěší," oplatila mu sarkasticky. Tak to uměla jen ona. Ale pak jí úsměv na rtech ochabl a celá se napjala. Neron na ní začal něco mumlat, zatím co ona prožívala nějaký záchvat.

„Co to s ní je?" zahučel.

„Potřebuje vašeho nejlepšího hojiče," zněla Neronova odpověď. Nedělal si nic z toho, kde teď je a dal se znovu do kroku, jako kdyby mu to tu patřilo. Ery ho následoval. Vlastně ho předehnal.

„Dej mi ji, postarám se o ni,"

„Slíbil jsem, že ji sem dostanu v pořádku. Dokud nebude v těch správných rukách, nehnu se od ní!" Neron mluvil tiše a klidně, ale velmi zapáleně.

„Hlavně se neperte, prosím," zaskučela Stella. Zarazila tak Eryho v neuváženém kroku, který chtěl podniknout proti Neronovi. Spočinul na ní pohledem.

„Stello, musíme tě dostat k Iressielovi a jeho musíme zavřít, co po mě chceš?" zeptal se jí vážně, nebylo času na zbyt, museli se rozhodovat hodně rychle. Popravdě řečeno, v tuto chvíli by Ery udělal vše, co by jí na očích viděl.

„Dělej, co musíš, ale Neron musí zůstat se mnou. Teď tu velím já," její hlas zněl nezdravě slabě, ale v posledních slovech zněla nevídaná síla. Jeho srdce se na vteřinu zastavilo, v jeho hrudí se něco zvedlo. Nevěděl, co to je, ale typoval to na hrdost. Byl na ni hrdý.

„Jistě, postarám se o to, tvrdohlavče," jemně se na ni usmál a ona mu úsměv také oplatila. Pak zavřela oči a zbledla. Asi se doteď držela jen na vlásku, aby mohla vyřešit nezbytné.