Ta Nejvyšší - The Highest // Kniha #3 (CZ)

9. Kapitola

*Blessthefall - Open Water... Song o lásce a naprosto dokonalý*

Lilly

Snové město

Znovu se odvážila vystrčit nos ze své ubikace. Pokaždé však měla pocit, že se ocitla v jiné dimenzi. Což ale byla pravda. Nebyla na zemi. To už jí bylo vysvětleno. A ona tomu věřila. Vlastně se divila sama sobě. Neprošla ani tou fází, popírání. Možná až se probere, tak tomu tak bude. Ale ať je to sen či ne. Neměla důvod ho teď nežít podle jeho pravidel.

Přes její skoro smrtelné zranění, ji tu vše a všichni fascinovali. Připadala si jak v pohádce. Na kopci stála obrovský palác, jak z řeckých bájí. Lidé kolem ní se procházeli v bělostných tógách. Meditovali v trávě. Nikdo nikam nespěchal a všichni vypadali tak šťastně. Všude okolo se rozprostírala zeleň a stromy. Nebe bylo tak blankytně modré.

Byl to ráj.

A ona si to tu zamilovala. I když byla trochu osamělá. Byla tu už několik týdnů. A i přesto, že jí byl Ery stálým společníkem, většinu dne se stejnak jen nudila. Už jí to trochu lezlo na mozek. A ještě k tomu měla hodně prostoru k přemýšlení. První dny to bylo lepší, byla mimo, polomrtvá. Ale čím více se zotavovala, tím horší to bylo. Ery jí vyzpovídal. O tom co se jí stalo na zemi. Když byli všichni nasáčkovaný v jejím bytě.

Bylo to dobrodružství. Ale tak nějak cítila, že by měla jednu věc vynechat. A to, Nerona. Neřekla o něm skoro nic. Zmínila se o něm jen, když bývali se Stellou a Ravenem u ní doma. Ale po tom ho zcela vynechala. Ani netušila, proč to vlastně udělala.

A přesně tohle byl předmět jejích myšlenek, od té doby co se probrala. Rukou si sjela na poranění. Hruď ještě měla obvázanou gázou a při pohybu to bolelo jako čert. Ale byla živá. A měla na sobě řízu. Měla by si připadat divně a neskutečně, ale nebylo tomu tak. Naopak. Cítila se tak správně.

Dnes se rozhodla jít na procházku, přesto že to měla zakázané. Pravděpodobně by byla více důsledná, kdyby jí Ery neřekl, to co řekl. Přemítala nad tím a pak se rozhodla a doufala, že správně.
Vlastně to bylo jedno. Potřebovala to udělat, jinak by neposeděla. Rozhlédla se kolem domku, všude bylo mnoho Bohů. Pozvedla obočí. Kdo by to byl čekal, že někdy bude přemýšlet tímto směrem. Nikdy nebyla moc věřící. Kdežto, když vás někdo hodí přímo do tohoto víru, nezbude vám nic jiného, než si na ten fakt zvyknout.

Naštěstí to vypadalo, že tu nikdo nebyl, aby na ni dával pozor, či ji udržel v posteli za každou cenu. Nikdo jí nic nezakázal. Takže se vydala tam, kde doufala, je okraj města. Prošla kolem velkého zdravě vypadajícího lesa a pokračovala dál směrem pryč od všeho dění. Před ní se rozprostíralo pověstné snové město. Bylo pojmenováno právem. Utápělo se v mlze a kamkoliv dohlédla, nikde nekončilo. Ery se jí snažil vysvětlit, k čemu tu vlastně je. Ale bylo to na nic moc složité a ona by z toho měla hlavu jako pátrací balón. Radši si to vyprávění nechá na později. Rozhlížela se všude kolem sebe.
Kde je sakra ten kraj?

Zastavila se a povzdechla si. Už se skoro vlekla. Vzdává to. Zkusí jít na procházku zítra. Pak však v zádech ucítila něčí pohled. Ztuhla na místě, najednou ji opustila odvaha, nemohla se otočit. Bála se, že se setká se zeleným uhrančivým pohledem. A když právě ten hledala, už si nebyla tak jistá, že dokáže ustát jejich setkání.
Seber se, Lilly!

Otočila se. Byl to on. Byla přímo převálcovaná pocity, které nečekala, že se v ní probudí, když ho zase uvidí. Udělalo se jí slabo v kolenou. Vypadal stejně, a přesto na něm bylo něco jiného. Možná to byl ten výraz, který se usadil v jeho obličeji. Měl mírně pootevřená ústa. Zíral na ni v naprostém údivu. Na vteřinu zavřel oči a pak se na ni zase zadíval. Zavrtěl hlavou a udělal jeden krok. Možná by se tomu jeho divnému chování měla zasmát, ale to bylo to poslední, na co myslela.
Měla by sakra něco říct, ne? Třeba. Ahoj, to je ale štěstí, tvoje sestra mě nezabila. No to by asi nešlo.