Ta Nejvyšší - The Highest // Kniha #3 (CZ)

17. Kapitola

Stella

Canohteare

Den Ceremonie

Seděla ve své komnatě a nechávala mladé Bohyně, aby ji připravili na její velký den. Byla nervózní, ale na venek to nedávala poznat. Drobná zrzka jí do vlasů zaplétala květy, všech možných druhů. Dvě uhihňané blondýnky se jí staraly o nehty nohou a rukou. A jediný tichý segment tohoto zkrášlovacího seskupení, jí právě vybíral róbu na tu slavnost.

Stella bylo ticho a nechávala dívky štěbetat, bez toho aby jim do práce mluvila. Nevadil jí ten povyk okolo. Na to měla v hlavě moc myšlenek, aby jí bylo něco schopné vyrušovat z přemítání. Zírala ven z okna a modlila se v duchu, ať dnešek neskončí v troskách.

Ozvalo se zaťukání na dveře.

„Dále!" vykřikla Stella a obrátila hlavu, aby viděla, kdo za ní přišel. Byla to Lilly. Stella se na ni přívětivě usmála a pokynula jí hlavou, aby vstoupila dále. Její přítelkyně za sebou zavřela dveře a došla k ní.

„Vypadáš nádherně, Stello!" vydechla Lilly, když před ní stanula. Stella k ní zvedla oči a vděčně se na ni zazubila.

„Vaše vlasy jsou hotové, Nejvyšší,"

„I Vaše nehty, Vaše veličenstvo," ozvaly se dívky skoro v tu samou chvíli.

„Děkuji Vám, udělali jste skvělou práci. Teď mě prosím nechte na chvíli o samotě, převléknu se potom," usmála se na Bohyně, které se teď červenaly. Zvedla se, když se za nimi zavřely dveře pokoje.

„Jak se cítíš?" zeptala se Lilly zvědavě.

„Tak, že se za chvíli složím, nebo pozvracím a pak je tu taky možnost, kdy vezmu na nohy na ramena a zdrhnu!" svěřila se jí upřímně. Lilly se na zadívala takovým pohledem, jakože si z ní Stella dělá srandu, ale pravda byla taková, že to myslela vážně. Snažila se hrát si na statečnou, ale čím blíže byla její chvíle na obzoru, tím víc měla chuť zařadit zpátečku.

„Budeš v pořádku, Ery mi řekl, jak jsi jim to natřela na Radě. Máš to v sobě, Stello," Lilly se jí snažila dodat odvahy. Slabě se na ni usmála.

„Jsem ráda, že tu budeš moci být ještě na ceremoniál," chytila svou kamarádku za ruku a stiskla ji.

„To já taky, věř mi! Bylo by mi líto přijít o něco tak velkolepého. Nestává se každý den, aby vaši nejlepší přítelkyni korunovali na vládkyni světa," Lilly se snažila to celé zlehčit a za to jí byla moc vděčná.

„No tak snad nebudeš svědkem toho, jak to celé podělám," mrkla na ni Stella pobaveně. Trochu se uvolnila.

„Svět se nezboří, když zakopneš a nameleš si hubu, před svými poddanými," vtipkovala Lilly nadále. Stella vyprskla smíchy nad tou představou. Stella myslela poděláním všeho, něco trochu více závažnějšího, než její odřená kolena a pošramocená sebedůvěra.

„Doufám, že vše půjde hladce. Jak semnou, tak i s Neronem," zamumlala tiše.

„Nedělej si pořád starosti, bude tam s tebou Ery a i ten Meldon, vše bude v pohodě," Lilly se na ni povzbudivě usmála a pak ji nečekaně objala. „Viď, že mě někdy přijdeš navštívit na zem?"

„Jistěže ano! Přitáhnu sebou i Nerona," odtáhla se od ní a věnovala jí spiklenecké mrknutí, jenže Lilly se zatvářila nějak divně. Nechápavě.

„Proč?" vypadlo z ní najednou. Teď se pro změnu nechápavě tvářila Stella.

„Vím, že jste to ještě neprohlásili oficiálně, ale nejsem včerejší," vysvětlovala Stella, Ale Lilly se mračila čím dál tím více. Co to sakra... dál už v přemýšlení nemohla pokračovat, protože se ozvalo další zaklepání. Dovnitř se nahrnul právě objekt jejich rozhovoru spolu s Erym.