Ta Nejvyšší - The Highest // Kniha #3 (CZ)

15. kapitola

„No tak to byla sranda ne?" vtipkoval, ale v jeho hlase zaslechla úlevu. Otočila se na něj a věnovala mu ten nejoptimističtější úsměv.

„Vítej v klubu dobráku," mrkla na něj. Taky se na ni zubil jako šílenec a nakonec ji nadšeně objal. Tak netypicky na jeho povahu. Všimla si, jak na něj Meldon s Ery vyjeveně zírají. Budou si muset na tuhle maličkost zvykat. Neron prostě nikdy nebyl úplně zkažený, jelikož v jeho nitru byla dobrota zděděná po jejich matce.

„Stello..." ozval se Meldon. „Nečekal jsem, že mě poctíš takovým způsobem... tvoje sebevědomé chování a přímočarost mě překvapila. Omlouvám se, že jsem o tobě někdy pochyboval," sklonil hlavu a gestem ruky na svém srdci, ji složil poklonu.

„Nikdo jiný by tu funkci nikdy nemohl zastávat lépe než můj mentor. Znám vás od úplného začátku nehledě na to, že ještě nevypadáte dostatečně zrale na to, jít do důchodu. A máte mě ještě naučit ovládat oheň," částečně to zlehčila, jelikož netušila, co jiného by na to měla říct. Byla ráda, že nadále bude po jejím boku, jediná neshoda pramenila z přítomnosti Nerona, který získal povolení. Bariéra byla fuč.

„Zvládla jsi to bez problému," přidal se Ery. Byl na ni pyšný. V krku se jí tvořil knedlík , z toho dojetí.

„Nezvládla bych to bez vás. Řekněte mi, jak se jmenuje hlavní starší, jelikož na toho si musím dát pozor. Ten mě totiž opravdu nemá rád,"

„To byl Mahtion. A máš pravdu, celou dobu zastával názor, že jsi spíš člověk, než náš druh. Ale všichni vědí, že by nejraději, aby na trůn zasedl jeho syn," Sdělil jí Meldon, mračil se, takže její pocit z Mahtiona, byl správný. Svojí další domněnku spolkla.

„Kdo je jeho syn, abych věděla, na koho dalšího si mám dát bacha," v tu chvíli si uvědomila, že se pomalu začíná ponořovat do politiky Bohů.

„Byl také na radě, i když tam němá moc co dělat. Ewan, větrný Bůh," tahle informace ji zaskočila. Tady to máme. To je ten kluk z rady a předtím, ho potkala na tom kopci, když se cítila jak spráskaný pes. Jistěže o ni jevil zájem. Protočila nad tím oči a vypustila tuhle skutečnost z hlavy. Ewan už se s ní poté nepokoušel nijak spojit, ne že by měl mnoho příležitostí, její život se stal jen jednou velkou smrští.

„Na tom už nezáleží, dala jsem všem na Radě najevo, že nebudu jen jejich loutka a vše, co tam bylo řečeno jsem myslela vážně. Pokusí se někdo z nich neuposlechnout?" zeptala se Meldona, jelikož tušila, že on je jediný, kdo by mohl vědět na tuhle otázku odpověď.

„Šli by sami proti sobě, jestli ano," odvětvil klidně.

„Kdyby se tak stalo, mám právo je zprostit jejich funkcí v Radě?" vyzvídala nadále. Měldon pozvedl obočí.

„Můžeš podat návrh, o kterém se pak hlasuje. Stello, myslím, že bychom se asi měli pustit co nejdříve do studia naší politiky," navrhnul. Jen přikývla. Sama ho o to chtěla požádat, kdo by to byl tušil, že někdy nad něčím takovým vůbec bude uvažovat.

„Děkuji vám všem, že jste stáli při mně. Pokud teď dovolíte, ráda bych byla sama," vydechla. Najednou se cítila neskutečně vyčerpaně. Její nejdražší ji naštěstí chápali. Neron jí stisknul ruku a odcházel směrem zpět k citadele. Ery následoval.

„Tvůj otec by na tebe byl velice pyšný, Ellë," zamumlal k ní Meldon, když ji opouštěl. Chtěla zachovat zdání vyrovnanosti, ale v očích jí pálily protivné slzy, jen přikývla a pak se konečně hnula z místa. Rozhodla se, že zajde na své šťastné místo.