Ta Nejvyšší - The Highest // Kniha #3 (CZ)

Epilog

~~~ Fall out boy - Just one yesterday ~~~

Po měsíci

Stella

Stála před zrcadlem v jejím starém pokoji v NYC. Připadala si, jako za starých časů. Tady se nic nezměnilo. Vše bylo na svém místě. Její teta si pobrukovala v kuchyni a občas okřikla Rheese, který se dožadoval její pozornosti. Chudák Rhees změnil pána tolikrát za posledních már měsíců, že musí být zmatený. Ale evidentně se mu v Améliiný péči líbí. Teta ho na tajno vykrmovala, tak jak by ne.

Uhladila si vlasy a zkontrolovala svoje oblečení. Pohledem sklouzla k oknu, přičemž se zadívala rovnou přes ulici. Vlastně se něco změnilo. Naproti v bytě už nikdo nebydlel. Pani Beuchampová se přestěhovala na Floridu a od té doby se do apartmánu nikdo nenastěhoval. Povzdechla si, když zaslechla domovní zvonek. Pousmála se a zavrtěla hlavou.

„Stello to je pro tebe!" křikla na ni teta. Rychle zkontrolovala svůj zevnějšek a pak se vydala ke dveřím. Pocit nervozity, který se jí usadil v podbřišku, vítala s otevřenou náručí. Pak otevřela dveře, kde našla o trám opírajícího se černovlasého krasavce. Jeho černé oči svítily radostí, když klouzaly po jejích letních zelených šatech, které končily nad koleny. Na jeho perfektně tvarovaných rtech se utvořil úsměv, který na něm ze začátku jejich známosti nikdy neviděla a pak se jí pomalu podařilo ho zlomit a ukázat jí, že je toho schopen.

„Snažíš se před Amélii předstírat, že máš nějaké vychování?" popíchla ho. Odlepil se od svého místa a stanul přímo před ní. Jeho pohyby byly ještě stále trochu ztuhlé, ale už na tom byl rozhodně lépe, než po té bitvě. Na zádech mu po Nornoturově zákroku zůstaly táhlé jizvy po drápech, se kterými nemohl Irressiel vůbec nic dělat a že se snažil. Teď byl i on, tak jako ona, poznamenáni do konce jejich existencí. Ale vážila si těch jizev. Měly svoji historii a svůj příběh.

„Byla bys radši, kdybych se bez dovolení objevil v tvém pokoji?" ukázal jí řadu bílých zubů a popošel kousek blíže k ní.

„Posledních několik týdnů jsi nedělal nic jiného, už jsem si zvykla," pokrčila neurčitě rameny a dívala se do jeho bezedných očí, které ji vždy dokázaly vtáhnout do sebe a držet ji jako rukojmí. Vzpomněla si na první noc poté, co byl stabilizovaný, kdy se k ní přenesl z Canohteare, ještě s obvázanými ranami, s tím, že chce být s ní. Kdo by mu mohl odolat. Rozhodně ne Stella.

„Budu si to pamatovat," jeho úsměv se ještě prohloubil a okouzlil ji takovým způsobem, že měla co dělat, aby se udržela na najednou slabých nohou. Tím víc, když najednou zpoza zad vytáhnul svazek květin a vrazil jí je do ruky. Pohled jí padnul na výběr lučních květů, které jistě musel natrhat on sám ve Snovém městě před tím, než se vydal za ní. Její srdce roztálo pod tímto ojedinělým gentlemanským gestem. Raven Beuchamp jí přinesl kytici. Svět se musel zbláznit. Jestli ještě vytáhne bonboniéru, tak to s ní sekne. Přitrouble se křenila na barevné kvítky, když její výhled najednou zastínila jeho vysoká postava. Zvedla k němu opět hlavu, připravena mu poděkovat, když se k ní však naklonil a podmanil si její rty, všechna díky se jí vykouřila z hlavy.

„Vypadáš nádherně," složil jí kompliment, pak se na ně vrhnul rozjařený Rhees a vyžádal si všechnu Ravenovu pozornost. Přičemž se k nim přidala i Amélie a trvalo jim několik dalších minut, než se konečně mohli vydat ven. Raven a Stella šli vedle sebe po rušné sluncem vyhřáté ulici a všechno bylo krásně poklidné. Tak jak to má být. Když ji pak Raven popadl za ruku a propletl s ní prsty, byla neuvěřitelně šťastná.

„Řekni mi, proč se musíme o naše pořádné první rande dělit?" zeptal se najednou Raven otráveně, když se blížili k jejich cíli.

„Však ty to moc dobře víš," šťouchla do něj loktem, když se zamračil.