Ta Nejvyšší - The Highest // Kniha #3 (CZ)

11. Kapitola

„Co mám dělat?"

...

Jedním rychlým skokem se ocitl na zemi. Hned jak mu to okolnosti dovolily. Myslí rozehnal mlhu, kterou sám svým příchodem vyvolal. Byl překvapen, jak klidný byl, když se chytal, k tomu, k čemu ho Archi nabádal. Neměl ponětí, jestli to bude fungovat. Ani Nejvyšší si nebyl jistý. Jelikož pravidla, hry se trochu pozměnila. Vždy když se jedna strana, rozhodla vyjednávat s druhou, buď se vyslanci setkali na zemi, nebo si vyžádali audienci u vůdců obou táborů. Ale teď bylo všechno trochu jinak. Archibald mu pověděl, že jestli se Stelle něco stalo, je vše vyjednávání pozastaveno a brány Snového světa jsou zavřené. Na druhou stranu, pokud je Stella v pořádku, brány by měli být i tak zavřené, protože se iniciuje její uzmutí trůnu. Což taky není žádná sranda. Stella totiž nezná ani polovinu toho, co by měla a už má převzít vládu. Raven musí být přesvědčivý.

Zvedl hlavu a v ruce žmoulal obálku s žádostí o audienci. Mezi prsty vykouzlil mlžný obláček a položil obálku na ni. Nikdy nic podobného nedělal, přesto doufal, že se mu to podaří. Nechal obláček stoupat vzhůru a doufal, že se stane, to co má. Když už byl oblak dostatečně vysoko, zjevila se jiskra světla mlha i s obálkou zmizela.

Raven se pousmál.

Stella

Snové město

V tu samou chvíli

Eruanno ji držel v náručí a bez jakýchkoliv námitek ji pronesl celým palácem až k bráně, která vedla na travnaté prostranství, kde jak doufala, se stane zázrak. Stálle byla slabá jako moucha, ale to vzrušení z nadcházejícího ji vlilo do žil trochu energie.

Vedle nich kráčela i její milovaná přítelkyně. Lilly se na ni po očku podívala a věnovala jí jeden ze svých úsměvů. Na to kde je a co se s ní všechno stalo, to ustála na jedničku. Stella musela uznat, že to vzala lépe než ona sama. Stella si mohla gratulovat, že si vybrala kamarádku velmi dobře. I když to vlastně ani neplánovala. Ale pravděpodobně něco podobného potřebovala.

Stella si však v hlavě ještě formulovala omluvu. Které nikdy nemohla obsáhnout, to do čeho ji Stella vlastně zatáhla, i když to ze začátku vůbec nechtěla. Mohla za to z části děkovat právě svému nevyvedenému bratrovi.

„Polož mě do trávy prosím," ozvala, když pocítila chvění na kůži. Znala tyhle vibrace velmi dobře, takže jí to napovídalo, že je na správném místě. Ery se zastavil a opatrně se sehnul, aby ji usadil na zelené dece. Pak si stoupnul vedle Lilly a oba se na ni dívali. I několik kolemjdoucích se pozastavilo a zvědavě ji okukovali. Ponořila prsty do trsů zeleně a užívala si ten úlevný pocit. Zavřela oči a pokusila se soustředit. Uvědomila si, že naráží na svou slabou stránku a to meditaci. Ale rychle tu myšlenku zahnala a snažila se vystrnadit všechny ostatní, aby měla v hlavě prázdno.

Nádech, výdech.

A znovu. Pořád dokola. V hrudi pociťovala, zpomalující se tlukot srdce.

Netušila, jak dlouho, dělala pořád to samé dokola. Koncentrovala svou mysl na okolní svět. Malá stvoření, pochodující pod zemí, myši v křoviskách. A pak samotné rostliny. Tohle bylo jednoduché, její nejsilnější živel, ji nikdy nezklamal. Tráva jí hladila a upokojovala.

Pak se vzedmul malý poryv větru a rozcuchal jí vlasy. Naskočila jí husí kůže. Na vteřinu se ocitla uprostřed cyklónu, který vzápětí rozpustila.

Vodní živel, který jí dělal takový problémy, se teď projevil velmi zlehka, když se vláha z hlíny pod jejíma rukama, vzedmula a namočila její prsty a nohy. Zasmála se. Pak se začala smát naplno. Byla šťastná. Nemělo smysl zkoušet oheň, jelikož s ním, nedělala nikdy a nic. Ale to nevadí. Dokáže to. Brzy.