Sky

16.

,, Nevím co tě mrzí." špitla jsem a zírala na jeho pomalu se přibližující rty. Byl stále blíž a blíž. Chyběly centimetry a naše rty by se setkaly, kdyby se Cameron neodtáhnul zpět.
,, Mrzí mě, že jsem nechal venku ty růže." vzdychnul a nahodil smutný výraz. Odfrkla jsem si a podívala se opět na strop.
,, Ty teď řešíš růže?"
,, Jo." odpověděl stroze a upřeně se na mě podíval.
,, Co je?" ošila jsem se a zamračila se. Natáhnul ke mě svou ruku a dotknul se mého čela. Snažil se prstem vyhladit vrásky,které se mi díky mračení na čele udělaly. Po chvíli jeho bezúspěšného snažení jsem mu ruku odstrčila.
,, Sky." promluvil a dotknul se rukou té mé.
,, Hm?"
,, Ty víš co jsem chtěl udělat. Jenže mám strach z toho, že se spálím jako se svojí bývalou holkou." povzdechla jsem a podívala se na naše ruce, které se pomalu spojily. Zakroutila jsem hlavou a ruku z jeho sevření vytrhla.
,, Nejsem taková."
,, Já vím že ne." hlesnul.
A tak jsme vedle sebe leželi. Leželi a každý přemýšleli o svých věcech. Proč mě nepolíbil? Proč to neudělal?

Cameron
,, Jenže mám strach z toho, že se spálím jako se svojí bývalou holkou." řekl jsem a pomalu chytnul Sky za ruku. Její dlaň byla tak jemná, hladká. Sky byla sama o sobě křehká dívka o kterou jsem se bál. Když jsem jí uviděl poprvé hned jsem věděl, že bude zajímavá. Něčím jiná než ostatní holky. A teď už jsem věděl proč. Bála se. Bála a zároveň toužila. A touží po tobě, ty debile;řekl jsem si v hlavě.
Sky se podívala na naše ruce a v zápětí svou ruku odtáhla.
,, Nejsem taková." prohlásila přiškrceným hlasem a podívala se na mě smutným, zklamaný pohledem. Ničilo mě vidět jí takhle.
,, Ja vím že ne." Vím že taková není. Žádná holka není jako Sky. A právě proto jsem se o ní tolik bál. Když jsme se potkali v kavárně nevěnovala mi jediný pohled. Vypadala neuvěřitelně smutně, zklamaně. A především vypadala tak, že jí něco ranilo. Měla velké kruhy pod očima z nedostatku spánku. Chtěl jsem jí oslovit ale měl jsem strach z odmítnutí. A pak jsem do ní "náhodou" vrazil v parku. Dívku, která má zvlněné vlasy po ramena a v obličeji smutný výraz bych poznal všude. Musel jsem se s ní seznámit. Musel jsem vědět, kdo je. A pak jsem to zjistil. Sky. Dívka, která získala mé srdce během několika hodin. A zároveň dívka, které jsem právě ublížil.

Nathan
,, To už jsi doma?" zeptal se můj adoptivní otec Tom když mě uviděl ve vchodových dveřích. Jako odpověď jsem mu věnoval přikývnutí hlavy.
,, Stalo se něco?"
,, Ne." zalhal jsem a prošel kolem něho. Tom mě zastavil sáhnutím na rameno.
,, Nemusíš všechno zvládat sám, Nathane." ve chvíli, kdy tohle vyslovil se mi vrátily všechny pocity, které jsem během minulých týdnu měl. Povzdechnul jsem a podíval se mu do očí.
,, Máš teď čas?" odpověděl mi širokým úsměvem a nasměroval mě do obýváku.

,, Takže jsi mu jednu vrazil?" povytáhnul obočí a upřeně se podíval na zeď za mnou. Moc dobře jsem věděl, že Tom nesnáší násilí. Ostatně, to já taky ne. Jenže v tu chvíli jsem nemohl odolat a tak jsem tomu klukovi dal pěstí.
,, Jo. Byla to blbost." odpověděl jsem a uvědomil si, jak nepříjemné je o tom mluvit.
,, Doufám, že to aspoň stálo za to."
,, Cože?" vyjeknul jsem a šokovaně se podíval na Toma. Ten měl ve tváři pobavený výraz.
,, Když jsem uviděl Helen s jiným klukem, taky jsem mu jednu vrazil. Žárlivost a láska dělají divy, chlapče."

Žárlivost a láska dělají divy. Tuhle větu jsem si opakoval celý večer. Znamená na to, že jsem do Sky, do své nejlepší kamarádky zamilovaný? Toť otázka. Já sám bych to měl vědět ze všech nejlíp. Problém je, že já už pomalu nevím vůbec ale vůbec nic.