Sky

24.

Sky
Už jsou to dva měsíce ,co s Camem tvoříme pár. Dva měsíce,co jsem doopravdy šťastná ale zároveň neskutečně emočně zmatená. Náš vztah začínal mít velké existenční problémy...

Milovala jsem Camerona? Samozřejmě. Jenže tady bylo jedno velké ale. Pravda je taková,že mě tížilo svědomí. Kvůli komu? Nathan. Přišel a omluvil. Vypadá to,že je všechno v pořádku. Ale vážně to tak je?

,,Nad čím přemýšlíš?" zamumlal mi do vlasů Cameron a chytnul mě kolem pasu ještě pevněji,než jak mě držel do teď.

,,Nad ničím." pípla jsem potichu a zády se opřela o jeho hruď. Cameron se rozhodl,že si dnes udělané filmový maraton a že celý den strávíme spolu. Už dvě hodiny se nemůžeme dohodnout na jednou filmu a tak sedíme,mlčíme a já mám možnost uvažovat nad vším,co se za poslední dobu stalo.

,,Sky,nelži mi." řekl varovným tónem.

,,Jde o Nathana." sdělila jsem mu ne moc nadšeným hlasem. Mohla jsem cítit jak se Cam zhluboka nadechl. Po chvíli mě sesunul ze svého klína.

,,Co se stalo?" nechápavě jsem na něho koukala. On se na mě ironicky ušklíbnul.

,,Co se stalo? Sky,vždyť to je furt Nathan sem,Nathan tam... Vadí mi to." vykřiknul a já na něho stále zírala s šokovaným výrazem ve tváři.

,,Je to můj nejlepší kamarád,Camerone."

,,A já jsem tvůj kluk! Vůbec se podle toho nechováš!" vyprsknul a posadil se na židli u mého psacího stolu. Zakroutila jsem nad tím hlavou a tiše se uchechtla.

,,To nemyslíš vážně."

,,Myslím. Nedáváš mi to,co bych od vztahu očekával." řekl naprosto s vážným výrazem v obličeji a hlasem bez  sebemenších emocí. Zalapala jsem po dechu a vyhrabala se z postele,ve které jsme se ještě před chvílí k sobě tulili.

,,Co tím chceš říct?" zeptala jsem se opatrně i když jsem to moc dobře tušila. On místo odpovědi pokrčil arogantně rameny.

,,Ptám se znova. Co tím chceš říct?" zvýšila jsem hlas a šla pomalu k němu.

,,Že bych to ukončil." řekl pevným hlasem a podíval se mi přímo do očí. Po těchto slovech začala teprve ta pravá hádka...

Po 15 minutách

,, A věř mi,mě tohle věčný nalhávání si věcí nebaví!" zakřičela jsem na něho a pohoršeně zakroutila hlavou. Věděla jsem, že jsem to všechno ještě zhoršila.

Věděla jsem, že tímhle jsem náš oslabený vztah přiblížila ještě víc ke konci, který jsme oba očekávali. Sklonila jsem hlavu aby neviděl slzy, které se mi hrnuly do očí.

Uslyšela jsem zvuk otvírajících se dveří. Má mysl mi říkala, ať to neřeším. Ovšem srdce mi radilo něco jiného. Zvedla jsem hlavu s doufáním, že neuvidím to, co jsem očekávala.
,, Mě taky ne." řekl a s tichým zavřením dveří odešel.

Šokovaně jsem pozorovala dveře,kterými před chvílí Cameron odešel. Skutečně se to stalo?

Po chvíli mi došlo,že on se nevrátí. A jestli ano,u mě už otevřené dveře nemá. Řekl mi tolik slov,které mi ublížily. Během naší hádky jsem si začala uvědomovat,jak sebestředný je. Bolelo to. Ne rozchod. To zklamání z toho,jaký je.

Byla jsem zoufalá,smutná a zklamaná. Věděla jsem,že dělám další chybu,když píšu Nathanovi zprávu,aby přišel...