Bolest.
Probudila mě bolest tepající v mé holeni. Prudce jsem se posadila abych si mohla místo, které právě pulzovalo bolestí promnout ale všimla jsem si pohybu vedle mě. Nathan. Je hodně špatné zapomenout na to, že u vás usnul váš kamarád? Slovo kamarád už pro něho možná nebyl ten správný výraz. Byla jsem zmatená. Nevěděla jsem co si o nás dvou myslet. V hlavě mi běhaly stále dokola stejné myšlenky. Doslova mě to užíralo protože několik posledních hodin nepřemýšlím nad ničím jiným.
Měli bychom se přestat vídat?
Pomohlo by to?
Tyhle otázky a zejména odpovědi na ně mě nejvíce zajímaly. Zodpoví mi je někdo?
,, Sky? " zamumlal ranním, chraplavým hlasem Nathan. Otočila jsem se, abych se mu mohla podívat do tváře. Usmíval se.
,, Ano?"
,, Víš, přemýšel jsem. Nad náma. " dořekl a stále se na mě upřeně díval. Kývla jsem hlavou na znamení toho, že jsem tuto informaci přijmula a čekala co řekne dál. Nadechl se.
,, Přemýšlel jsem a myslím, že bychom měli zapomenout na to co se stalo. Začít víceméně znova. Kamarádi. Nic víc, nic míň. "
,, To zní rozumně. " uznala jsem. Měl pravdu. Měli bychom na to oba zapomenout. Otázka je, půjde to vůbec?
,, A taky mě napadlo jestli bychom dneska nevyrazili k jezeru. Vždyť víš. Krásná, čistá modrá voda, okolo krásný, hustý zelený les, já..." Začala jsem se smát a přikývla.
,, Myslím, že to je dobrý nápad. "
ČTEŠ
Sky
Romance,, A věř mi,mě tohle věčný nalhávání si věcí nebaví!" zakřičela jsem na něho a pohoršeně zakroutila hlavou. Věděla jsem, že jsem to všechno ještě zhoršila. Věděla jsem, že tímhle jsem náš oslabený vztah přiblížila ještě víc ke konci, který jsme oba...
