Sky

17.

Cameron
,, Sky?" zašeptal jsem a podíval se na dívku ležící vedle mě. Po té, co jsme oba zmkli chvíli koukala do stropu a nakonec usnula. Já mezitím poslouchal její tiché dýchání a sledoval, jak se ve spánku mračí.
,, Hm?" zabručela a otočila se ke mě.
,, Spíš?" zeptal jsem se a lehce se dotknul její ruky, která ležela pár centimetrů od té mé. Její ruka se rychle obmotola kolem mého zápěstí. Během pár minut se Sky posunula ještě blíž k mému tělu a následně se ke mě přitulila.
,, Jasně že spíš." řekl jsem spíše pro sebe a začal si její pramínek vlasů namotávat na prst.

Sky
Probudilo mě zvonění mého telefonu. Rychle jsem se posadila a až v tu chvíli si všimla, že kolem mého pasu je obtočená Camova ruka. V tu chvíli jsem se nad tím pousmála ale vzápětí se mi vybavily jeho slova ,, Bojím se, že se spálím...". Zakroutila jsem nad tím hlavou a vylezla z postele. Rychle jsem došla ke svému psacímu stolu, kde ležel můj mobil. Na displeji svítilo jedno jméno: Nathan.
Pomalu jsem se nadechla a stiskla ikonku určenou k přijetí hovoru.
,, Ahoj." pronesla jsem a snažila se aby to znělo co nejmileji. I když jsem na něho měla vztek nedokázala jsem se k mému nejlepšímu kamarádovi chovat jinak, než pěkně.
,, Omlouvám se. Vím že to byla blbost."
,, To teda byla." souhlasila jsem.
,, Jak na tom ten kluk je?" zeptal se Nathan. Označení ,,ten kluk" řekl s takovou opovržlivostí, že jsem měla sto chutí tento hovor co nejrychleji ukončit. Podívala jsem se na Camerona ležícího v mé posteli. Zrovna šmátral rukou po místě, kde jsem před tím ležela já.
,, Dobře." povzdechla jsem.
,, Chtěl bych tě vidět." ozvalo se v mobilu. Nadzvedla jsem jedno obočí a podívala se na budík stojící na stole. Čas, který ukazoval mě šokoval. 23:04.
,, Ehm, uvědomuješ si, že už bylo jedenáct?"
,, Jo." odpověděl jednoduše. Zakroutila jsem hlavou a hned po tom odfrkla.
,, Zatraceně, chci tě vidět. Nebýt toho kluka, už jsme si mohli promluvit." vyhrkl Nathan, v jehož hlase se značil vztek.
,, Nebýt toho kluka? To nemyslíš vážně. Můžu já za to, že ses mi celý měsíc, posranej měsíc Nathane, neozval? Víš co? Já tě nechci vidět." řekla jsem vztekle do mobilu a podívala se směrem k posteli, kde jsem zaregistrovala nějaký pohyb. Cameron seděl v tureckém sedu a pozoroval mě. Ve sluchátku jsem uslyšela povzdech.
,, Takže konec?" ozvalo se po minutě ticha Nathanovým hlasem.
,, Cože?" reagovala jsem ale odpovědí mi byl už jenom opakovaný tón signalizující, že člověk na druhé straně hovor ukončil. Naštvaně jsem položila mobil na stůl a sedla si na židli.
,, Je všechno v pohodě?" prolomil ticho Cameron. Zakroutila jsem hlavou a lokty se opřela o desku stolu. Chvíli na to jsem si dala hlava od dlaní a zhluboka se nadechla.
,, Řekl, že je konec." zamumlala jsem a doufala, že mi Cameron bude rozumět. Ucitíla jsem dotek na ramenech.
,,Nevěř mu." Ráda bych mu nevěřila, jenže znám Nathana. Ten když si něco vezme do hlavy, těžko se toho zbaví.
,, Tvoji rodiče se nebudou divit, kde jsi?" změnila jsem téma a podívala se na Cama, jehož dlaně byly stále  položeny na mých ramenou. On se jenom uchechtnul, zvednul jednu ruku a prohrábnul si mírně rozcuchané vlasy.
,, Je mi 19. Bydlím s kamarády takže vážně pochybuju o tom, že by si o mě rodiče dělali starosti." prohlásil.
,, Aha." Cameron mi jednou rukou stiskl pevně rameno a pak odešel zpátky k posteli, na kterou si vzápětí sednul. Věnoval mi upřený pohled a poklepal na místo vedle sebe. Lehce jsem se usmála a zvedla se ze židle s úmyslem, že dojdu k posteli. Jenže jsem si nevšimla tašky,kterou jsem nechala na zemi a zakopla o ní.
,, Ježíš, jsi v pořádku?" vyhrknul Cam klečící vedle mě na zemi. Propadla jsem záchvatu smíchu. On se na mě nechápavě podíval a chvíli na to se rozesmál taky.
,, Je tady tma. Mohla jsem to se svou šikovností očekávat." řekla jsem a podívala se na lampu za oknem,jediný zdroj světla, díky kterému jsem aspoň minimálně viděla na Cama. On se na mě jenom usmál a dotknul se mé nohy, kterou jsem si držela. Sykla jsem bolestí.
,, Den pádů." řekl. Chvíli jsem ho nechápavě sledovala a pak mi došlo, jak to myslel. Nejdřív skončil na zemi on a teď já. Pro mě má ,,Den pádů" i jiný význam, pomyslela jsem si. Zažila jsem pád v podobě hádky s Nathanem. Nejsem si jistá, jestli mi něco pomůže postavit se zpět na nohy. Nad svou úvahou jsem se zamračila.
,, A co tvoji rodiče? Těm nevadí, že tady jsem?" zeptal se mě Cameron.
,, Ti si nejspíš myslí, že jsi Nathan."
,, Nathan?" nadzvednul obočí.
,, Ten co tě trefil." upřesnila jsem.
,,On u tebe spí?"
,,Jsme nejlepší kamarádi. Občas jsme si udělali filmovou noc a on většinou " omylem" usnul a tím pádem zůstal přes noc."
,, A udělalal "omylem" i tohle?" zvednul mě do náruče a přitisknul své rty na mé.

~~~~
Zdravím :) Tohle je snad ta nejdelší kapitola, kterou jsem zatím napsala. Přiznávám, je tady na můj vkus až moc dialogů. Bohužel jsem nevěděla, jak jinak to napsat. Ale nakonec to snad není zase tak zlý-ostatně, posuďte. Jinak konečně jsem se dokopala k nějakému zvratu mezi Camem a Sky. Abych byla upřímná, tahle kapitola,ač se to asi nezdá, mi dala zabrat ze všech nejvíc. Zmiňovat, že budu ráda za každý váš komentář je asi zbytečné.
Mějte se pěkně a užívejte si prázdnin! K :)