Sky
Čekala jsem všechno možný jen ne to, že mě Cameron vezme do náruče a v zápětí mi dá lehký polibek. Byl to rychlý dotek. Tak rychlý, že jsem ani nestihla zareagovat. Po té, co se odtáhnul od mých rtů upřel na mě svůj pohled.
,, Myslím, že takový "omyl" dokážeš udělat jenom ty." uchechtla jsem se a pocuchala mu vlasy. Cameron odfrknul a nesl mě k posteli.
,, Už je pozdě. Jdeš spát." oznámil mi a jemně mě položil peřin.
,, Co budeš dělat ty?" podívala jsem se na něho a dala si pod hlavu polštář. Cameron se na mě šibalsky usmál a lehnul si vedle mě na bok. Koukal se mi upřeně do očí a pak zakroutil hlavou.
,, Co?"
,, Jdeme spát, Sky." zašeptal a přitáhnul si mě rukou do objetí.
Nathan
Její poslední slova zněla ,, Cože?" . Nevěděl jsem co říct. Nevěděl jsem ani to, proč jsem jí řekl ty hnusný věci předtím, než jsem vztekle vypnul hovor. Měl jsem strašný vztek. Na sebe i na ní. Neměl jsem se chovat tak hrubě. A měl jsem se jí ozvat v době, kdy jsme s Kelly přiletěli na Karibik. Vždycky jsme si psali sms když jsme doletěli nebo dojeli na určité místo v pořádku. Byla to už taková naše rutina. Byla chyba jí nenapsat. Ale mail jsem jí přece poslal. Dokonce s témeř týdenním předstihem takže měla dost času na to odepsat mi. Proč to neudělala? Měl jsem tolik otázek na které jsem se jí chtěl zeptat. Ale nemohl jsem. Nemohl protože jsem pokazil všechno co šlo.
Ráno jsem se probudil brzo. Měl jsem pocit, že jsem snad ani pořádně nespal. Chvíli jsem jen tak ležel v posteli a uvažoval o tom, jak si mou nejlepší kamarádku získat zpátky. Měl bych se jí omluvit? Jasně že jo, ty tupče;odpověděl jsem si v hlavě. Prudce jsem se posadil na posteli a zvažoval pro a proti. Když za ní půjdu a omluvím se uvidí, že mi na ní záleží a že lituju svého činu (i když pravda je taková, že té rány absolutně nelituju. Spíš naopak.). Když za ní nepůjdu může si myslet, že mi je ukradená. Což nikdy nebyla a řekl bych, že ani v následující době nebude.
Vstal jsem z postele a pomalu šel ke dveřím.
,, Nevím co si udělali." slyšel jsem hlas Toma. Zněl smutně, snad i zklamaně. Nemohl jsem si být absolutně jistý tím, že moji adoptivní rodiče mluví o mě. Ale když ne o tobě, tak o kom? mluvil ke mě můj vnitřní hlas.
,, Nemůže přijít i o ní." promluvila tentokrát Helen. V tu chvíli jsem usoudil, že opravdu mluví o mé osobě. Nechtěl jsem aby mě litovali. Nechtěl jsem aby řešili můj život. Odevzdaně jsem otevřel dveře a podíval se zpříma na rodiče.
,,Ahoj." řekl jsem potichu a protáhl se mezerou, která byla mezi nima.
,, Nathane" položil mi Tom ruku na rameno.
,, Nechci se o tom bavit. Promiňte." reagoval jsem a chtěl odejít.
,, Nemusíš být na všechno sám." řekla Helen. Otočil jsem se a lehce se na ní usmál.
,, Nebudu."
ČTEŠ
Sky
Romance,, A věř mi,mě tohle věčný nalhávání si věcí nebaví!" zakřičela jsem na něho a pohoršeně zakroutila hlavou. Věděla jsem, že jsem to všechno ještě zhoršila. Věděla jsem, že tímhle jsem náš oslabený vztah přiblížila ještě víc ke konci, který jsme oba...
