Znali jsme se od 6 let. Vždycky jsem věděla, že do druhý třídy chodí vysokej blonďák s velkýma zelenýma očima a drobnýma pihama kolem nosu. Vždycky jsem se s ním chtěla kamarádit. Měla jsem období, kdy bych skákala radostí ke stropu už jenom z toho, že mi věnoval jeden pohled. Jenže o tom jsem následujících 5 let mohla jenom snít.
Byl to typickej školní frajírek který balí každou holku , která by byla ochotná udělat cokoliv co on řekne. Měl svojí partu která byla sestavena ze čtyř kluků a čtyř holek. Když mi bylo 9 strašně moc jsem chtěla patřit mezi ně. Protože oni byli někdo. Zatímco já byla tichá holka která nejradši sedí sama s knížkou v koutě. A pak přišel zlom.
Všichni moc dobře věděli, že Nathanovi rodiče nejsou ideální vzor manželského páru. Jeho matka byla taková ta ženská, který je všechno (a dokonce i její dítě) úplně jedno. A jeho otec pil. Když na to teď vzpomínám, jeho rodina byla dost problémová. Ostatně, kdyby nebyla neskončil by Nath v dětským domově. Pamatuju si, že jsem jednou odcházela z šatny, která patřila mé třídě a slyšela tichý pláč linoucí se z vedlejší šatny. Šla jsem se podívat, který dítě je natolik zoufalý, že brečí ve školních šatnách. Nestačila jsem se divit když se na mě s ubrečenýma očima podíval velký a drsný Nathan Sparks.
Tímhle okamžikem začalo naše kamarádství. Od ,, Tajemství", jak jsme s Nathanem pojmenovali jeho probrečenou chvíli v šatně jsme byli nerozlučná dvojka. Jeho parta se na něho vykašlala protože on byl ,, ten co nemá rodinu". Na to hrdě odpovídal ,, Možná nemám rodinu. Ale mám Sky." Pokaždé, když tohle řekl jsem se jenom pitomě usmívala. Pro mě to byl pořád ten frajer Nathan Sparks. A když o mě tohle řekne on, už to něco znamená; říkala jsem si v hlavě.
Když nám bylo 12 přišla další důležitá chvíle v našem kamarádství. Nathan měl být adoptován do nějaké rodiny. Strašně jsme se báli, že se už nikdy neuvidíme. Nedokázali jsme bez sebe strávit několik hodin. Natož abychom se museli rozloučit na dobu neurčitou. Když jsme zjistili, že jeho budoucí rodina bydlí ve čtvrti která leží vedle té, kdy bydlím já byli jsme doslova štěstím bez sebe. Od té doby jsme byli jako sourozenci.
Teď nám je 17. Naše kamarádství si během těch 7 let vybudovalo opravdu silné základy. A on mě opustí.
,, Nenávidím tě." šeptla jsem potichu pro sebe a snažila se nerozbrečet.
ČTEŠ
Sky
Romance,, A věř mi,mě tohle věčný nalhávání si věcí nebaví!" zakřičela jsem na něho a pohoršeně zakroutila hlavou. Věděla jsem, že jsem to všechno ještě zhoršila. Věděla jsem, že tímhle jsem náš oslabený vztah přiblížila ještě víc ke konci, který jsme oba...
