Brečela.
Brečela a nechtěla přestat. Připadal jsem si jako strašný idiot když jsem si přál,aby s tím klukem nebyla. Ona ho milovala. A teď kvůli němu trpěla. A já trpěl s ní.
,,Sky?" promluvil jsem po dlouhé době ticha,která panovala. Sky zvedla hlavu a podívala se na mě ubrečenýma očima.
,,Já...Nemám už jít? Ne že bych chtěl ale..."
,,Zůstaneš tady." skočila mi do řeči. I přes to,že jsem věděl v jaké situaci se nacházíme musel jsem se pousmát. Sky si toho nejspíš všimla a ušklíbla se.
,,Nathane." promluvila hlasem,který neměl daleko ke smíchu.
,,Proč se směješ?"
,,Bude to znít absurdně." namítl jsem a opět se uchechtl. Dívka naproti mně nadzvedla jedno obočí a naznačila ať mluvím.
,,Víš,vzhledem k okolnostem,který mi ani v nejmenším nepřijdou vtipný musím říct,že jsem rád za to,že jsem tady." řekl jsem a vyčkával na její reakci. Sky mlčela. A tak jsem pokračoval ve mluvení.
,,Chyběla jsi mi...." začal jsem a pak se zarazil. Co jsi chtěl říct? ptal jsem se sám sebe. Že mi chyběla a že jsem nadšený z jejího rozchodu? Nadšený a současně zničený jako ona?
,,Ty mě taky,Nathe." zašeptala Sky. Pořád se tvářila smutně. Zklamaně. Zoufale. Její tváře byly stále mokré od slz,které jí ještě před malou chvílí stékaly v malých vodopádech. A její jindy krásně,modré oči byly zrudlé od pláče. Hlas se jí zadrhával. Hruď se jí nepřirozeně rychle zvedala a bylo poznat,že pláč jí dýchání neusnadnil. A já přes to všechno stále viděl,jak krásná je. Byl jsem opravdu zamilovanej.
Sky
Seděl naproti mě a sledoval mě. Bylo mi jedno v jakým stavu mě uvidí. Byl to můj nejlepší kamarád. Byl moje opora.
Když jsem mu po dlouhé době řekla jednu větu o tom,že mi chyběl všimla jsem si,jak se lehce pousmál. I tak jsem mohla vidět,že ten úsměv byl smutný.
,,No a co ty?" zeptala jsem se s nadějí,že se v jeho životě stalo něco zajímavýho. Něco,co bychom mohli řešit a tím pádem přešli přes tuhle smutnou náladu,která panuje díky mě.
Nathan se ironicky uchechtl.
,,Kdyby jo,dávno o tom víš." řekl s povzdechem.
,,Asi jo." odpověděla jsem a přemýšlela,jakým směrem popohnat náš rozhovor. Nakonec jsem nad tím v duchu mávla rukou.
,,Pojď ke mě." řekla jsem Nathanovi a rozevřela náruč.
,,Cože?"
,,Říkám,pojď ke mě." zopakovala jsem a kývla hlavou. Nathan se chvíli rozmýšlel a nakonec se zvednul ze židle. Pomalu se ke mě blížil a nakonec mě uvěznil v medvědím objetí. A já se znova rozbrečela.
ČTEŠ
Sky
Любовные романы,, A věř mi,mě tohle věčný nalhávání si věcí nebaví!" zakřičela jsem na něho a pohoršeně zakroutila hlavou. Věděla jsem, že jsem to všechno ještě zhoršila. Věděla jsem, že tímhle jsem náš oslabený vztah přiblížila ještě víc ke konci, který jsme oba...
