Sky

15.

,, Ahoj." špitnu a skákám pohledem z jednoho na druhého. Cameron se na mě nechápavě usměje a vypadá tak, že by nejradši každou chvílí zmizel. Nathan na mě šokovaně zírá.
,, Sky.."promluví ale já ho zastavím prudkým zakroucením hlavy.
,, Teď ne Nathe. Teď ne." prohrábnu si vlasy a začnu koukat do země.
,, Sky." promluví tentokrát Cameron. Zvednu hlavu a vidím jak se Nathan zhluboka nadechnul a vydal se směrem k druhému chlapci. Vypadá naštvaně.
,, Sky." zopakuje znova Nathan a postaví se vedle Camerona. Vidím dva vysoké chlapce. Zelenookého blonďáka který je už 7 let mým nejlepším kamarádem. Mým bráchou. Nebo jsem si to celou dobu jenom nalhávála? Vedle něho stojí modrooký brunet s pugetem růží.
,, Je fajn, že znáš její jméno. Ale kolikrát ho ještě zopakuješ?" podívá se Cameron na Nathana a ironicky se usměje. V tu chvíli Nathan zvedne pěst a v zápětí jí trefí chlapce do obličeje.
,, Nathane!" zakvílím a udělám krok směrem ke klukům. Nemůžu uvěřit, že Nathan někoho udeřil. Za celou dobu co se známe se popral jenom dvakrát. Pokaždé když jsme se o tom bavili prohlásil, že mlátit ostatní lidi je ubožácké a že on už nikdy takhle neklesne. Kde jsou jeho slova teď? Copak zapomněl na to, co mi tvrdil?
Cameron sedí na zemi a mne si červenou tvář. Nad ním stojí Nathan a šokovaně zírá na mě, zatímco já klekám ke Cameronovi.
,, Jsi normální?!" zařvu na svého kamaráda.
,, Sky... Já..."
,, Nathane, jdi do prdele se Sky. Nechápu proč jsi to udělal." řeknu naštvaně zatímco koukám Cameronovi do očí. Ten si jenom povzdechne a mě je jasný, že se cítí trapně.
,, Ty nemluvíš sprostě."
,, To je jediný co mi k tomu řekneš? Neviděla jsem tě měsíc. Chápeš to? Měsíc ses mi pomalu ani neozval. Teď sem nakráčíš aniž by jsi mi o tom řekl. A nakonec přede mnou vrazíš klukovi. Vypadni Nathane. Vypadni!" chrlím ze sebe. Měl pravdu, že nemluvím sprostě. Ovšem musel vědět, že když se naštvu nejdu pro sprostý slovo daleko.
,, Ale Sky..."
,, Řekla jsem ať vypadneš." postavím se zpátky na nohy a podívám se zpříma na Nathana. Kouká na mě a vypadá, že možná lituje svého činu. Pak zakroutí hlavou a otočí se k odchodu. A já se ocitám v situaci jako před měsícem. Opět ho vidím odcházet. Opět nevím na jak dlouho. Jediný rozdíl je, že tentokrát je to mou vinou. Prohrábnu si vlasy a otočím se zpátky na Cama.

,, Tady máš." řeknu zatímco Cameronovi podávám sáček s ledem. Po té, co jsme oba paralyzovaně sledovali pomalu se vzdalující záda Nathana jsem ho témeř násilím odvedla do našeho domu. Tady jsme čelili vytřeštěným pohledům mých bratrů. ,, Co se stalo?" zeptal se mě Bastian. Jako by jste celou dobu nestáli za dveřma a neposlouchali, pomyslela jsem si. Místo toho abych mu nahlas smysluplně odpověděla, věnovala jsem mu pohled o kterém jsem doufala, že vypadá jako vražedný. Očividně to zapůsobilo protože se oba moji bratři přehnanou rychlostí začali věnovat svým mobilům. Nakonec jsem Cama dovedla do svého pokoje a posadila ho do křesla, které stalo v rohu vedle skříně.
,, Musím říct, že tvůj kamarád má pořádnou ránu." zasmál se a přiložil si sáček na tvář. Syknul bolestí a já se zamračila.
,, Úsměv ti sluší víc."
,, Teď nemám důvod se usmívat." odpověděla jsem a posadila se na svou postel. Nohy jsem zkřížila do tureckého sedu a hlavu si zabořila do dlaní. Pomalu mi začalo docházet, co jsem vlastně udělala. Vyhodila jsem svého kamaráda který čirou náhodou kvůli mě zmlátil kluka, do kterého jsem se bezmezně zamilovala. A ten teď sedí v mém křesle. Jeho obrázek jak je u mě v pokoji jsem si představovala večer co večer. Ovšem ne v této situaci.
,,A to tě netěší, že jsem tady?" ozvalo se z křesla a já se musela pousmát. Zvedla jsem hlavu aby měl možnost vidět můj úsměv. Když jsem viděla, jak se bolestí mračí on,vrátila jsem zpět svou hlavu do dlaní.
Seděli jsme v tichu pět, později deset a nakonec patnáct minut. Cameron si mezitím vyměnil tři sáčky s ledem a já se přesunula do pololežící polohy. Chvíli jsem ho sledovala. Koukal z okna a vůbec se nehýbal. Vypadal jako socha, která se ocitla ve špatnou chvíli na špatném místě. Po nejmíň 5 minutovém zírání jsem odvrátila hlavu a koukala do stropu. V této poloze jsem vydržela dalších 10 minut. Pak jsem uslyšela jak se Cam postavil na nohy a pomalu přecházel po mém pokoji. Nakonec se zastavil u mé postele.
,, Sky, jestli si děláš výčitky svědomí tak to je úplně zbytečné." posadil se na kraj mé postele a podíval se na mě.
,, Jenže mě to mrzí." Cameron vzdychnul a lehnul si těsně vedle mě. Byla jsem z jeho blízkosti nervózní. Chtěla jsem se od něho odsunout ale on mě chytnul za zápěstí.
,, Víš co mrzí mě?" zeptal se a pomalu se ke mě naklonil.

~~~~
Ahoj všichni! Další část Sky je tady. Jak se vám líbí? Chtěla jsem se zeptat, chtěli by jste abych psala i z pohledu Cama? Napište mi to do komentářů :)
K. :)