Sky

4.

Den první
Ráno jsem se probudila mrzutá a naprosto nepoužitelná do dnešního dne. Došlo mi, že dneska nemusím spěchat se snídaní abychom s Nathem stihli první bus,který jede na koupaliště. Ani jsem nemusela spěšně vytahovat svoje kolo z garáže, abychom společně mohli vyjet na nějakou túru,která by stejně skončila opět u koupaliště nebo v našem případě více oblíbeného jezera ukrytého v lese.
,, Dneska prostě budeš doma." řekla jsem potichu sama sobě a vyhrabala se z peřin, který v momentálním ročním období absolutně nepotřebuju. Bylo léto, sluníčko začalo pořádně svítit a já byla zalezlá doma.
Když jsem přišla do kuchyně s úmyslem sníst první sladkou věc, která mi přijde pod ruku našla jsem na kuchyňské desce vzkaz který hlásal ,, Tvoji sourozenci chtěli k vodě,tak jsme jeli. Vrátíme se večer. Jdi za Nathanem. Pusu, máma s tátou." . Když jsem vzkaz dočetla přešla mě nejen veškerá chuť k jídlu ale i zbytek dobré nálady,který jsem v sobě skrývala. Rezignovaně jsem si sedla k jídelnímu stolu a skrz prosklené dveře, které vedly na zahradu jsem sledovala jak si lehký vánek venku pohrává s houpačkou, kterou kdysi táta vyrobil pro sourozence. Zvedla jsem se ze židle, otevřela dveře a došla k houpačce na kterou jsem se následně posadila.

,, Ne mami, říkám ti, že je to v pohodě." opakovala jsem asi po sté mamce, která mi starostlivě volala kvůli mému programu na dnešní den. Když jsem jí oznámila, že Nathan je momentálně někde s Kelly tak se mi začala omlouvat a dokola říkat, že to netušila. Jak by jsi mohla, odpověděla jsem jí v duchu. Po 5 minutách věčného omlouvání se přišla s "dokonalým" nápadem, že pro mě taťka dojede a užijeme si rodinný den. A já teď stojím nad houpačkou a snažím se jí vysvětlit, že rodinný den opravdu není to po čem bych aktuálně toužila.
,, Sky, nenudíš se doma?" zeptala se a bylo značný, že se ptá opravdu se zdvořilosti.
,, Ne." odpověděla jsem stroze a hned mi bylo jasný, že mamka mojí lež pozná a začne mě přemlouvat, abych se přece jenom přidala ke zbytku rodiny. Ona však jenom povzdechla a nakonec popřála hezký den.
,, Dík mami. Užijte si to. Jo,a pozdravuj taťku s klukama." řekla jsem a následně telefon odhodila do trávy vedle sebe. Dnešní den bude opravdu zajímavý.
Nakonec jsem skončila ve svém pokoji s albem plných fotografií. Už delší dobu jsem si chtěla nějaké fotky vystavit, akorát jsem pořád byla něčím zaměstnaná (většinou jsme s Nathanam páchali nějaké činy) takže na to nebyl čas. No, dnes přišel den D. Pomalu jsem listovala albem až jsem narazila na fotografii, která mi vehnala slzy do očí. Na fotce byl chlapec který na zádech držel dívku. Chlapec se upřímně usmíval do hledáčku foťáku zatímco dívka se ho zuby nehty držela za ramena a bradu měla opřenou o jeho hlavu. Většinu zážitků s Nathanem jsem si pamatovala. Avšak tenhle mi úplně vypadl z paměti. A tak jsem začala vzpomínat...