Herdyn

Kapitola 3. - Osud

Ehm, hledala jsem obrázek pod jménem osud a jediný normální byl tenhle. Berme to jako hlavní hrdinku. :D Ježiši, když si vezmu jaký to má název a ta holka a pak o čem to bude...holy shit. xD
Nevím, ale myslím, že definici 'demence' tenhle příběh naprosto vytihuje. :D Ale je to docela sranda. :D -Anett z budoucnosti.

Je čas na naši pravidelnou rubriku - Fakty o Herďovi:
1. Na streamech mu někdo často volá.
2. Má jezevčíka.
3. Má spoustu trofejí.
4. Nad počítačem má poličku, kde má pomůcky ke streamu (paruku, brýle..) - to zní jako Fatty, že? :D
5. Hrál s FattyPillowem Lolko.
6. Má sexy zadek.
7. Je to BATMAN!!

Poslední den jsme s Alex ještě byli na nákupech, nebyla jsem nadšená, protože mě stále bolela hlava, ale nic jsem jí raději neříkala. Je naštvaná na Herdyna, což mi na jednu stranu připadé hrozně vtipné, ale i oprávněné. Popravdě jsem ho nikdy moc nesledovala, vím, že byl na mistrovství a vím, že se kamarádí s Wedrym, ale pokaždé, kdy byl na nějakém videu, tak jsem mu nevěnovala pozornost a vlastně jsem se na takové videa ani nedívala. No, to jsem ovšem ještě neviděla, že je to takový zatracený hezounek. (...wtf i'm doing with my life..)
Nekoupila jsem si toho moc, ale to se nedá říct o Alex, která si vláčela tři plné tašky. Nebyli jsme autem. R.I.P Alex. Alex je hotová šopaholička. Já bych raději šla do kina a nebo si zahrála nového Zaklínače trojku. Dejv a Petr taky vyrazili ven. Měli jsme se sejít odpoledne u jedné kavárny a pak vyrazit do hotelu, sbalit se a hurá domů!

O dvě hodinu později

Sedím na zadním sedadle se sluchátkama v uších. Skoro spím a přeju si, abychom už byli doma - v Třebíči. Nesnáším cesty v autě. Rodičům to dám pěkně sežrat až se vrátí. Měli jsme jet do Chorvatska a ne do blbého Slovenska, ale na druuhou stranu vidět Bratislavu byl fajn zážitek. No, tak si to asi vynahradíme příští rok a nebo o Vánocích v Alpách.
Zastrčím klíč do zámku a dveře udělají *cvak*. Povzdechnu si a otevřu je. Čekám jestli mi někdo skočí kolem náruče a zeptá se mě jak bylo, ale nic. Žádné objetí. Zavřela jsem a rožnula (nevím jak se to píše (y) hlavně, že ČJ 1) na chodbě, pak v kuchyni. "Jsem domá!" zavolala jsem, ale žádná odpověď. Šla jsem si pokoje vybalit. Jdu po schodech a táhnu za sebou těžké kufry. To jsou celí moji rodiče. Práce, práce a jejich dcera? Nezájem! Vybalila jsem si a šla si dát sprchu. Aspoň mě už nebolela hlava. Lehla jsem si v ručníku na postel. Velkou manželskou postel. Můj pokoj je sladěný do červeno-černa. Moderní a velmi ženské prý. Mně to připadá jak v bor-...no vy víte, kde.
Slyším kroky na chodbě a pak se otevřeli dveře a v nich máma a táta. "Holčičko!" vykřikla oba zároveň.
"Ahojte." řekla jsem ne příliš přívětivým hlasem.
"Jak ses měla?" zeptala se máma a šla si ke mně přisednout na postel. Naštěstí jsem byla už převlečená.
"Hm, nic moc. Co vy v Rakousku?" ušklíbla jsem se.
"Ušlo to. Jen škoda, že jsme museli jen pracovat." povzdechl si táta. Jen jsem něco zamumlala a otočila se na bok.
"Copak je?" zeptala se mamka starostlivě. Otočila jsem se zpátky na ni.
"Jak jste mi to mohli udělat? Já se těším na prázdniny s tím, že někam vypadnu a místo toho jedu do blbýho Slovenska! Mohli jste se přimluvit u Alexiných rodičů!" vyletěla jsem na ně.
"Holčičko..bylo to tak lepší. Vždyť jste ještě tak mladí." řekl táta.
"Jsem dospělá." odsekla jsem.
"Právně ano, ale tady," odmlčela se máma a ukázala si na hlavu a pokračovala: "tady nejsi." řekla máma. (todle bude dlouhá kapitola..)
"Jasně, ale vy si jezdit můžete!" štěkla jsem. "Běžte pryč." dodala jsem. "Jsem unavená." povzdechla jsem si a zase se otočila. Slyšela jsem jen jak zavřeli dveře. Asi jsem neměla takhle vyletět. Oni za to nemůžu. To Alexini rodiče, ale i tak je to nefér.
Celý den jsem se s nimi nebavila. Jediný hovor, co mezi námi proběhl byl, že je ta večeře dobrá a že jestli nechci přidat.