Herdyn

Kapitola 14. - Asus Finals den 2.

Zdravím... právě je 22:27 a mně je úplně na p**u a tak jsem si řekla, že si zpravím náladu Herďou. :D Jooo, moje soukromé problémy nikoho nezajímají, já vím. :D Dobře dost o mně, vrhneme se hezky do další kapitolky, která by měla být o něco akčnější než ta předtím, ale uvidíme no... :D (Omlouvám se za chyby :))


Fakty:
1. Wedry měl jednou modré vlasy
2. Wedry jednou tancoval v Praze v takovém zajímavém zeleném oblečku
3. Díky tomuhle jsem zjistila, že Wedry má kjůt zadek
4. Pawel dohrál první díl Dark Souls za jeden rok
5. Jeho vyjadřovací schopnosti jsou super :
6. Lol, WAT???, watafak (#Jícha)



 Bylo kolem osmé ráno a my jsme šli na snídani. Vybírala jsem si z malého švědského stolu, co bych si mohla dát. Pawel s Wedrym seděli u jednoho ze zadních stolů a pojídali tam tousty se slaninou a vajíčkama. Artix s Evou tady nebyli a naše roztomilá dvojice Báďa taky ne. Nakonec jsem to vzdala a vzala si jen jeden toust. Já vím, jsem velmi náročná osoba.
Přisedla jsem si k mým oblíbeným klukům.
„Jak se ti spalo?" zeptal se Wedry.
„Ušlo to." pokrčila jsem rameny a zaskousla se do mé vydatné snídaně. Wedry jen přikývl, zatímco Pawel do sebe rval obrovský kus toustu a vytáhl si telefon, do kterého začal zběsile ťukat prsty.
„Ať se nám nezadusíš." ušklíbl se na něj Wedry a Herďa k němu naštvaně vzhlédnul přičemž se snažil něco říct, ale nešlo mu vůbec rozumět.
„Píšu Baxovi, kde sakra trčí." odpověděl po chvilce.
„Pravděpodobně v pokoji." prohodila jsem jen tak mimochodem.
„Minulý rok zaspal." ušklíbl se na mě. Podívala jsem se nevěřícně na Wedryho, ale on přikývl. Nehodlala jsem to řešit a pokračovala v jezení. Bylo tu až nepříjemné ticho a jediné zvuk vydával Wedry -který stále jedl- a Pawel, který dělal něco na mobilu. Popravdě jsem se cítila trochu divně. Včera večer to nebylo nic moc, protože Herďa hrál Black Desert a já zoufale přepínala programy na mini televizi. Jooo, romantika jak se patří. Trochu mi to připadalo, jako by mě Pawel občas ignoroval, ale zase nemusíme spolu zase trávit nějak extra moc času. Navíc, jak už jsem říkala předtím, tak bych někdy chtěla něco podniknout s Wedrym, ale těžko říct, jak se ho zeptat. "Chodím s tvým kmarádem, ale chci jít s tebou ven, co ty na to?" to asi neprojde, že?
Dojedla jsem toust a chystala se odejít, když v tom se otevřely dveře a já slyšela smích. Uviděla jsem Artixe, který držel kolem pasu Evu, která se smála.
„Dobrý ráno!" (mluví wedry nespisovně?) zvolal Ráďa. Eva mu zamávala a Artix k ní něco šeptnul a ona se zase začala smát. Za chvilku už k nám mířili i s jídlem.
„Dobré ráno, jak jste přežili první noc v hotelu?" zeptala se Eva.
„Jo šlo to, ale příště mi řekněte, že pokoj máte spolu." poušklíbl se na ni Wedry.
„Já myslela, že jsi mu to řekl." zamračila se Eva na Artixe, který se začal obhajovat, že nic nevěděl a tak mezi nimi začala taková malá hádka, kterou jsem ignorovala.
„A hele kdo sem jde." řekl najednou Pawel a díval se směrem ke dveřím, ze kterých už vycházeli Áďa s Baxem.
„Kámo to si mi fakt musel psát tolik zpráv?" slyšela jsem Baxe.
„Napsal jsem ti jen tři, tak buď zticha." musím uznat, že tahle konverzace je opravdu na nejvyšší úrovni dementnosti (xD).
„Taky vám neteče teplá voda?" zeptala se Áďa, když si s Baxem přisedli.
„A jo tohle, neboj už jsem to řešila s recepční a prej to dneska opraví." reagovala hned Eva.
„Sam? V pohodě?" zeptal se mě Wedry a já se jakoby teprve teď probrala.
„Jo... já jen. Je to doba, co jsem takhle byla mezi lidma." pousmála jsem se.
„Hele, kdykoli můžem někam sami vypadnout." mrknul na mě. Po očku jsem se podívala na Pawla, ale ten se zase věnoval telefonu.
„Jo, to by bylo fajn." usmála jsem se na Wedryho.
Stála jsem a sledovala program Baxe a Herdyna. Měli zabavit lidi než se bude hrát Liga Legend.
(NOTE: původně jsem měla napsanou jednu kravinu s jablkama, ale pak jsem vymyslela něco mnohem 'lepšího', takže jsem vymazala asi 400 slov xd) Jejich program byl založený na tom, že budou kreslit poslepu a fandové to musí uhodnout.
„Fajn, ale chtělo by to ještě jednoho člověka..." řekl Herdyn a začal zkoumat dav lidí, aby si vybral nějakou vhodnou oběť. „Ty tam!" zavolal a úplnou náhodou ukázal na Artixe, který se 'překvapeně' dostal na pódium. Historka jak jsme dostali papíry byla docela zajímavá, protože ty papíry, co jsme měli byli staré jídelní lístky. Asi tak dva, nebo tři roky staré. Z jedné strany čisté a z druhé popsané.
„Prosím potlesk pro našeho odvážlivce." řekl Herdyn a většina lidí včetně mě začalo tleskat Artixovi.
„Já ale kreslit neumím.." řekl naoko smutně Artix.
„Já vím no, ale to není podstatné. Takže každý z nás nakreslí tři obrázky a pak vám to dáme hádat." řekl Herdyn. Bax toho moc nenamluvil. „Ale ještě předtím potřebujeme od naší krásné asistentky šátek, kterým si zavážeme oči." pokračoval Pawel. To už na pódium mířila ladnou chůzí Eva se šátkem v ruce.
„Děkuji krásná asistentko." usmál se na ni Pawel. Artix po něm hodil pohled a Eva se pozasmála. „Takže, kdo začně?" zeptal se Pawlík.
„No asi ty, když jsi to vymyslel." pokrčil rameny Baxtrix. Herďa pokývnul a za chvilku mu už Eva zavázala oči. Herdyn začal kreslit na provizorní stůl - Artixovi záda. Neudržela jsem se musela se smát. A taky jsem nebyla jediná. Herdyn dokreslil a ukázal nám krásný obrázek na kterém nešlo poznat nic, kromě velké koule a spousty čárek.
„Nikdo neví?" řekl Pawel. Pár lidí sice mělo nějaké tipy, ale všechny byly špatně. „Fajn, měl to být Wedry." řekl.
„Cože?" uslyšela jsem Wedryho hlas. Docela mě překvapilo, že tady je, protože říkal, že půjde ven, aby se podíval, kde bychom si mohli dát jídlo, protože to, co nabízejí v hotelu je fakt hrůza. No, asi se už vrátil.
„A pak, že já neumím kreslit." ušklíbl se Artix. Bože, jak jsem byla ráda, že jsem tam nemusela být s nimi. Ne vážně, já už nikdy nechci být na pódiu.
„Ale no tak lidi... vždyť to je přece jasné." říkal Bax a ukazoval nám svůj obrázek. Poznala jsem zase velkou kouli. Možná nějaký šíp nebo něco takového. Najednou se přihlásil nějaký kluk a řekl, že je to Vayne. Bax měl bod. Významně se podíval na Herdyna, který se mu předtím smál, že žádný nemá. Už se jelo totiž druhé kolo a zatím to bylo vyrovnané. Herdyn i Bax jeden bod a em.. Artix nic. Nakreslil sám sebe a nikdo to nepoznal. Ano, není vůbec egoista. Každopádně teď měl šanci, protože měl kreslit znovu
„Do prdele, ale tak to už snad víc poznat nejde." mračil se se na nás.
„Vzdej to, prostě neumíš kreslit." zasmál se Bax. Když nikdo Artixovi neodpovídal, tak to vzdal a řekl, že je to Eva.
„Jako vážně?" Eva vypadala, že ho na místě zabije.
„Prsa tam máš a dlouhé vlasy taky." ušklíbl se Artix.
„Aspoň víme, co ho na tobě bere." pokrčil rameny Pawel. Několik lidí se zasmálo. Jo, fakt jsem ráda, že tam nejsem.
Kreslení bylo u konce a Artix to prohrál, takže ho čekala nějaká výzva, kterou měli vymyslet fanoušci. Někdo navrhnul, že by to tady měl po slepu obejít. Jak jsem říkala, bylo to tady docela velké, ale taky prázdné. Artix výzvu přijal a Evu ještě napadlo, že by ho mohli kluci zatočit, aby to bylo zajímavější.
„Wííí/Vííí!" smál se Artix zatímco ho Pawel točil dokola se zavázanýma očima.
„Hej a co kdyby musel najít Evu, která by se někam schovala? No jako myslím jenom v téhle místnosti." navrhnul Bax.
„Vííí... Co?" podivil se Artix.
„Tak to ho ale budem muset zatočit znovu." řekl Herdyn.
„Fajn, jdu se 'schovat." pokrčila rameny Eva.
„Zajímá někoho můj názor?" zeptal se zoufale Artix a Eva, Herdyn i Bax řekli jednohlasně 'ne'. Na což se zase několik lidí zasmálo.
Sledovali jsme jak se Artix se šátkem na hlavě snaží najít Evu, která byla na druhém konci haly. Připomínalo mi to Walking Dead, ty jeho pohyby vypadaly jako zombie. Jo a Bax to celé točil. Teď jsem si vlastně vzpomněla na Áďu! (aneb když zapomenete na nějakou postavu xd) Ta se dívala s námi, ale za celou dobu jsem ji neviděla. Vím, že tady je, ale je tak malá, že jsem ji přehlédla. Každopádně zpátky k Walking Dead Artixovi. Následovali jsme ho a dívali se na něj. Muselo to vypadat pěkně divně, že hlouček lidí takhle sledovaju týpka, co vypadá, jako by dost vypil. Nakonec jeho těžká mise dopadla úspěchem a svoji milovanou našel. A dokonce jsme byli svědky i menšího polibku. Celý tenhle 'program' trval necelou hoďku a pak jsme se už přemístili sledovat LoLko.
Bylo fajn, že jsem tentokrát seděla vedle Herdi, se kterým jsem sem tam něco prohodila. Artix s Evou byli přesně nad námi a Artix sem tam mírně kopnul do Herdi, kterého to děsně štvalo. Nic to ale neměnilo na tom, že jsme vesele sledovali zápas.
„Popravdě mě Lolko už vůbec nebere." šeptnul ke mně Wedry, který seděl vedle mě.
„Všimla jsem si, že poslední champion marathon byl před rokem." poušklíbla jsem se na něj. Wedry se potichu zasmál a pak se zase vrátil ke sledování.
Hra se blížila ke konci a já si všimla, že Baxtrix, který seděl několik sedadel od nás odcházel pryč. Váhala jsem, ale nakonec jsem se Herdynovi omluvila, že jdu na záchod a šla za Baxem. Musím říct, že jít celou cestu přes lidi, kteří na vás pokřikovali, že nevidí, byla horší než cesta autem sem, ale nakonec jsem se bezpečně dostala ven. Hm, to už je podruhé, co takhle odcházím. Ani nevím, proč jsem se rozhodla jít se po Baxovi podívat. Je ale pravda, že jsem se s ním chtěla trochu zkamarádit. No, taky je fakt, že mě zase začínala bolet hlava.
„V pohodě?" zeptala jsem se, když jsem ho našla přecházet podél stěny.
„Hah?" otočil se na mě překvapeně. „co tu děláš?" miluju, když mi někdy odpoví otázkou.
„Hm, zvláštní, chtěla jsem se zeptat na to samé." ušklíbla jsem se.
„Hele jsem v pohodě, jasný? Můžeš se vrátit dívat." odsekl. Došlo mi, že to s ním nemá cenu a tak jsem se zase otočila k odchodu. „Em, počkej.." uslyšela jsem ho a zase se na něj otočila zpátky.
„Promiň, já jen... jsem nervózní, že mám komentovat zápas." povzdechl si. Tak tohle ho žralo? Věděla jsem, že bude komentovat, ale nečekala jsem, že z toho bude nervózní. Přece mluví tolik hodin živě na streamu, ale je pravda, že tohle není u něj v pokoji a že nemluví na malé děcka.
„Ale tomu asi nerozumíš." dodal potichu.
„Že ne? Víš o tom, že jsem jednou hrála živě proti dia hráčům?" řekla jsem.
„To? Jo, to vím. Ale tohle je jiné.. nevím, jestli budu mluvit plynule a nebudu říkat nějaké kraviny." další povzdech.
„Hele.. musíš si trochu věřit, víš?" řekla jsem a snažila se znít povzbudivě, ale očividně to nezabralo. „Já... já ti věřím, že to zvládneš a i Herďa a Wedry. Navíc i Ádi ti slíbila, že se bude dívat a přece i Artix a Eva ti fandí, tak si zkus věřit taky a uvidíš, že to zvládneš a bude to fajn." jo, motivační proslovy lvl já. Ale tentokrát to vypadalo, že to zabralo, protože Bax se na mě s malým úsměvem podíval.
„Díky." špitnul. Musela jsem se na něj usmát. „Promiň, že jsem se k tobě choval jako idiot." řekl najednou Bax. „Já jen.. moc jsem si tebou nebyl jistý, ale asi měl Wedry pravdu." dodal.
„Pravdu?" řekla jsem překvapeně.
„V tom, že jsi jiná a že jsi fajn." pousmál se Štěpán.

„Jo, ty taky nejsi zas takový idiot." pozasmála jsem se.
„Ahah.. jo, já... jo.. promiň. Za všechno." páni zněl úplně jinak, než když jsem s ním mluvila prvně.
„Nech to být. Asi bych se v tvé situaci chovala podobně." mávla jsem nad tím rukou.
„Hmm.. hele už bych asi měl jít, takže." řekl Bax.
„Fajn, takže hodně štěstí." usmála jsem se.
„Díky Sam." oplatil mi úsměv a mířil pryč. Mám dojem, že šel do takové malé 'backstage' pro komentátory nebo jak bych to nazvala. Já jsem se vydala zpátky.
„Lucian vypadá jako dobrý counter pick proti Morganě. No, vypadá to, že tým XxxErikůxxX (neptejte se xd) má podstatně silnější picky než StrážciPlatiny (já jsem dement xd)" poslouchala jsem Baxe a nemohla se neusmívat. Ze začátku zněl nervózně, ale po chvilce se do toho dostal a jeho komentování se skvěle poslouchalo. Někdy jsem i hodila očko po Ádi, která byla nad námi vedle Evi. Ačkoli Lolku nerozumněla, tak vypadala, že Baxovi fakt fandí a užívá si to tady. Jo, tohle bylo mnohem lepší než CSko.
„Ehm ehm, na Baxe a jeho skvělý výkon!" řekl Herdyn a všichni jsme si navzájem připili.
„Páni, to je větší oslava, než když jsem měl narozky." řekl Bax.
„Říkala jsem, že to zvládneš." usmála jsem se na něj.
„Sice jsem nechápala, o co šlo, ale užila jsem si to." Bax dostal malou pusu na tvář od Ádi.
„Hele hele, to si nechejte do hotelu." 'okřikl' je Herdyn.
„Co si dáte?" všichni jsme se podívali na mladou slečnu, která měla v ruce malý deníček a pero.
„Em... lidi co chcete?" zeptal se Herdyn. Pokud vám to nedošlo, tak Eva s Artixem rozhodli, že bychom se měli jít najíst a taky oslavit Baxův úspěch. A jelikož Wedry předtím pročesával okolí, tak našel poblíž malou restauraci. Byli jsme tu skoro úplně sami, ale to nám vyhovovalo. Jediné, co mě štvalo, byly malé stoly. Eva musela sedět Artixovi na klíně, ale nevypadala, že jí to vadí. Každopádně jsme si objednali, co jsme chtěli a čekali na jídlo.
„Tento rok to stálo za to." řekl Wedry a napil se piva.
„Budete mi chybět." ušklíbla se Eva.
„Fakt jo?" povytáhl obočí Herdyn.
„Ne, ale chtěla jsem být slušná." pokrčila rameny Eva.
„Doufám, že příští rok opraví tu sprchu." ozvala se Áďa.
„Ty sem chceš jet i příští rok?" podivil se Bax.
„Samozřejmě. Bylo to fajn." usmála se na něj.
„A co ty Sam? Pojedeš?" zeptal se mě Wedry. 
„Jasně, že pojede." Herďa mě vzal jednou rukou kolem ramen a dal mi pusu do vlasů. Hm, si nějak věří.
„Nejpíš jo." pokrčila jsem rameny. Za chvilku nám donesli jídlo. Moji pozornost vždycky upoutala Eva s Artixem, protože jeji způsob jezení byl úžasný. No, ve finále si přesedli k vedlejšímu stolu.
Došli sem i dva týmy, kteří předtím hráli, ale ne ti z Lolka. Tým Globálních Orlů si sedl dozadu daleko od nás zatímco Ashe's Elite byli docela blízko nás.
„Budeš zase večer hrát Black Desert?" zeptala jsem se Herdi a dala si do pusy lahodné kuřecí maso.
„Já? Ne, tentokrát ne." odpověděl mi.
„Bezva, takže co je v plánu?" no, akce je u konce a já moc nevím, co by se dalo dělat.
„Afterparty." uslyšela jsem nad sebou Evu, která očividně už dojedla.
„Afterparty?" zopakovala jsem překvapeně.
„Ano, je tady poblíž jeden klub a každý rok se v něm sejdou organizátoři, členi týmu, komentátoři a tak dále." usmála se.
„Fajn, kdy se vyráží?" zeptala jsem se.
„Hned." řekl Artix, který se objevil vedle Evi.
„Půjdeš nebo s tebou mám zůstat v hotelu?" zeptal se Baxtrix Ádi.
„Jasně že půjdu." přikývla natěšeně.
„Já můžu." řekl Wedry a otřel si ubrouskem pusu.
„Fajn, půjdu zaplatit." zvednul se Pawel a odešel zaplatit. Počkali jsme na něj a pak jsme vyrazili ven.
„Doufám, že tentokrát tam budou mít dost vodky." řekla Eva.
„Vodky je tam dost, ale ty všechno vypiješ za hodinu." ušklíbl se na ni Artix.
„Nedělej za mě alkoholičku." zamračila se. Slyšela jsem za námi hlasy a otočila se. Poznala jsem členy týmů, kteří byli pár metrů za námi.
„Vítejte na... afterparty." řekla Eva a otevřela dveře do klubu. Když jsem s Herďou prošla dveřmi, tak jsem se nestačila divit. Velký prosklený parket, spousta světel, DJ, který právě pouštěl nějakou zremixovanou verzi Frag Out -jako by ten song sám o sobě nebyl už dost zremixovaný- a spousta tančících lidí. A to jsem se nezmínila o dlouhém baru, za kterým byla docela pěkná holka, která už chystala nějaký drink. Tak tomuhle se říká afterparty...

Hmm... no, ujde to. :D 0:43! :D No, další část bude... máte se na co těšit. :3 :D