Herdyn

Kapitola 9. - Stěhování : 2. část

ZDRAVÍM!!!
Můj plán byl před pauzou vydat ještě jednu část, takže tady ji máte. <3 :)
Hledám obrázek, který by byl vhodný a mám tam normálě Siva :OOO To je strašný, když máte vedle sebe Herdyna a Siva...:D Herdyn je samozřejmě větší sexouš, že..(kapappapapappa)
Ale tak kdo odolá takovému sexi úsměvu, co? :3 (já..:X)

Faktíííky:
1. Dohrál Ori and the Blind Forest
2. Brečel na konci (já taky T-T)
3. Rád prankuje Baxe :D
4. Má fakt úžasný skill v líčení (#SexiBax)
5. Už jsem na jeho streamu nebyla ani nepamatuju... :D
6. Má slabost pro černochy..



V deset nula nula jsem byla přesně nachystaná a čekala na příjezd Herdi. Měla jsem mu pomáhat se stěhování a popravdě jsem se těšila. Měla jsem na sobě kraťasy s nátělníkem. Ještě jsem si doupravovala trochu vlasy, i když jsem je spíše pořád dokola česala. Hmm, ty blond konečky byl fakt dobrý nápad. Šla jsem k oknu a a vyhlédla z něj. Poznala jsem Herďovo auto, co se blíželo k mému krásnému domečku. Vzala jsem si rychle mobil do kappsy a vyšla z pokoje. Schody jsem brala po dvou.
„Mamí tatí! Jdu pomoct Dejvovi se stěhováním! Možná tam i přespím!" zavolala jsem za rodičema do kuchyně, kde popíjeli kávu. Táta odtrhnul oči od novin a chvilku si mě zkoumavě prohlížel. Máma ale s úsměv kývla a rozloučila se mnou. Nice! To mi prošlo.
Vyšla jsem z domu a zavřela dveře. Herďa čekal u hřiště, tak jako vždy. Cupitala jsem k němu, usmívala se a mávala.
„Ahoj!" ani jsem nečekala a hned mu skočila kolem krku a dala mu pusu. Můj Herďa :3 (ale víte, že mi tohle už chybělo? :DD)
„Ahoj Sam, hele nechcu tě honit, ale měli bychom sebou hodit (rým), protože toho máme docela dost." řekl docela vážně Herďa.
„Ale nech toho. Včera jsem přetrpěla duoQ s mým bratrancem, takže..." bože to byl propadák! On je totiž bronzák... jako nic proti nim, ale když machruje s tím, že má Zeda na eastu challenger a pak vám na westu nafeedí... oh god.
„Tak si někdy zkus zahrát s Baxem." ušklíbl se. Pozásmala jsem se nad tím. Baxe znám a sleduju ho teprve chvilku. Je docela fajn, ale moje srdcovka je Herďa. A Siv. A Wedry...xD
„No, asi bychom měli jet." prohodila jsem jen tak mimochodem.
„Jasně." kývnul Herďa a otevřel mi dveře. „dámy první." usmál se na mě a já mu ho opětovala. Nasedli jsme do auta a jeli.
„Mimochodem ti dva nebudou doma. Šli nakoupit ještě jídlo a nějaké věci. Plánujeme totiž takový uvítací stream, ale ten by měl být až dneska večer a oni se vrátí až tak k večeru, takže máme čas." řekl mi Herďa během cesty.
„Ach jo, já se těšila, že ty dva poznám." zesmutněla jsem naoko.
„Ber to z té druhé stránky - budeme tam sami." usmál se provokativně Pawel.
„Pawle! Na co myslíš!" šťouchla jsem do něj mírně a on se zasmál.  Zakroutila jsem se smíchem hlavou a vytáhla si telefon z kappsy. Napsala jsem rychle Alex, aby mě kdyžtak kryla u rodičů. Ta samozřejmě naprosto šílela z toho, že jedu s Herďou a že tam budem sami a takové. Od té doby, co o nás ví, tak začala trochu sledovat tuhle streamerskou scénu a můžu vám říct, že totálně miluje Siva... prej sice nechápe, co dělá a taky mu občas nerozumí, ale je hrozně sexy podle ní. Ach jo. Jestli bude někdy na nějaké akci, tak ona bude úplně první, který si koupí lístky. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, kdyby na nějaké akci byl, tak bych tam možná i šla... i když on není typ, že by se scházel s fanoušky a tak. Celkově je docela jiný než ostatní streameři a to je na něm fajn.
Zaparkovali jsme před rodinným domem (že?). Ne zrovna malým.
„Ty jo, tohle všechno jen z příspěvků?" ušklíbla jsem se.
„No, víceméně. Ale vybavení máme z vlastních, takže tak." pokrčil rameny Herďa a už běžel ven, aby mi otevřel dveře. On je na tohle fakt ujetý.
„Věci nám dovezli stěhováci, takže teď je musíme jen nějak rozumě rozmístnit." řekl Pawlík.
„Počkej, počkej. Neměli by to ti stěhováci rozmístnit?" zeptala jsem se.
„To sice jo, ale chtěli za to příplatek a docela velký. Celkově je ta jejich firma děsně retardovaná a tak jsem se na vykašlal. Možná bych to i zaplatil, ale když si nabídla pomoc..." pousmál se na mě.
„Ty si mi ale parchant." ušklíbla jsem se.
„Co? Jak já? Vždyť si chtěla pomoct." řekl nechápavě Herdyn.
„Jasně, jasně..." prokroutila jsem oči a pak do něj se smíchem šťouchla. „dělám si srandu."
„Haha, už ti někdo řekl, že máš příšerný smysl pro humor." zamračil se na mě Pawel.
„Párkrát jsem to slyšela." usmála jsem se.
„Ty seš pako." pozasmál se Herďa a vzal mě kolem ramen přitom mi ještě dal pusu do vlasů. „ale stejně tě nikomu nedám." šeptnul mi do ucha. Trochu jsem se začervenala.
Herďa mi otevřel dveře a pustil mě dovnitř. Byli jsme v prostorné hale a z ní jsme dále vyšli do pokoje, který měl být dle Herdynových slov obývák. Na druhé straně byla kuchyně. (tvl a teď jak ten barák mají :D mají ho dvoupatrový? o.o No, kdyžtak to pak opravím..:D) Dokonce zde byly i schody a nahoře měla být koupelna a pokoje pro Herďu, Baxe a Wedryho.
„Rád bych ti něco nabídl k pití, ale máme tu jen vodu." řekl Herďa.
„To je v pohodě." mávla jsem nad tím rukou a dál se rozhlížela po domě.
„No pokud ses už dokoukala, tak bychom měli začít makat." poušklíbl se na mě Pawel opřený o stěnu.
„Co? A jo, promiň. Fajn, takže, kde jsou ty věci?" zeptala jsem se. Herďa kývnul směrem za mě. Otočila jsem se a teprve teď si všimla několika beden, krabic a nebo jen kusů nábytku, které byly za mnou. Nebylo jich nějak moc, ale vypadaly...těžce. :C
„Je tam gauč, stůl, pár židlí a taky skříňka. A taky televize." začal vyjmenovávat Herdyn.
„No, tak to bychom sebou měli hodit." usmála jsem se nervózně.
Pane-bože. Všechno tohle tahání bylo tak únavné a otravné. A to jsme neměli ani zdaleko všechno! Chyběla televize a stůl. Židle nepočítám, protože ty nejsou zase taková tragédie. Herďa momentálně zapojoval telku a já seděla na gauči.
„Do červeného to musíš strčit." prohodila jsem jen tak mimochodem.
„Prosimtě neraď mi jo? Nedělám to poprvé." odsekl mi Herďa. Prokroutila jsem nad ním oči, ale musela jsem se i usmát, protože bylo hrozně vtipné sledovat, jak mu nejde nic zapojit. Jinak je sranda, jak nám to zní dvojsmyslně, že? Po nějaké době se mu to podařilo zapojit a pak jsme ladili kanály. Naštěstí nám to zabralo jen několik minut. Herďa má v tomhle skill, co vám povím... je to hacker jak se patří.
Čekal nás poslední velký předmět a to byl stůl. Já vůbec neměla ponětí o čase, ale mohlo být něco kolem jedné.
„Sakra... sem zapomněl na jednu postel a skříň, co je nahoře." řekl najednou Herďa a přeštal tlačit stůl.
„Děláš si srandu?" podívala jsem na něj a zamračila se.
„Neboj bude to chvilku." KAPPA.
Montování té blbé postele mu trvalo téměř hodinu, protože pořád tam nedržel jeden blbý šroubek. Je to asi pocit, když stavíte něco z lega, ale ta jedna část prostě pořád odpadává a vy musíte vymýšlet retardované řešení jak to zpravit. (známe, že...) Dokonce jsem byla svědkem i live rage. Když se mu to konečně povedlo, tak jsme ještě rychle přesunuli skříň. Unavení jsme si dali přestávku a šli si koupit něco vedle do obchodu. Opření o linku jsme dopíjeli naši colu a já pak umyla talíře, na kterých jsme měli naši ňamku. A pak zpátky do práce.
Tahala jsem ten stůl spolu s ním, ale už jsem byla hrozně unavená a tak jsem se o něj opřela, abych se trochu vydýchala.
„Copak? už tě nebaví si hrát na stěhováka?" ušklíbl se Herďa. Vrhla jsem po něm jeden pohled a on se zasmál.
Konečně jsme dotlačili ten stupidní stůl. Opřela jsem se o něj a otřela si kappičky potu na čele. Aby bylo jasno, tak jsme tohle dělali přes čtyři hodiny - s přestávkami samozřejmě- a venku bylo tak 32 stupňů.
„No, konečně to máme za námi." řekl Herďa a rozhlédl se po vybavené kuchyni. Já jsem mu ani neopověděla. Aspoň, že můj dech se zklidnil a srdce mi už tolik nebušilo.
„Díky Sam." řekl najednou Herďa a přivinul mě k sobě. Zase jsem ucítila, jak mě políbil do vlasů.
„Není zač." usmála jsem se.
„Ale je, jsi jediná, která mi nabídla pomoct." pousmál se na mě. Asi měl na mysli Helinora, Jirku(xD) a Lizz... pravděpodobně o tom vědí a asi mu nechtěli pomoct.
„Nech toho, tohle je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat." šeptla jsem a políbila ho. Herďa se usmál a pohladil mě po tváři. Chvilku jsme se na sebe dívali a pak mě zase políbil. Tentokrát už o něco vášnivěji. Já jsem mu polibky opětovala. Přitiskl mě o něco více k sobě a jednou rukou mě hladil na zádech a druhou mi zajel pod tričko. Prstem mi kreslil nějaké tvary na břiše. Nebudu vám lhát, bylo to sakra příjemné! Herďa nečekal a opatrně si mě vyzdvihnul na stůl a začal mě líbat na krku. Já jsem byla v naprostém tranzu a z úst mi sem tam unikl nějaké ten vzdech. Jenže pak jsem uslyšela nějaký zvuk takové to *cvak* když otevřete dveře. První jsem tomu nevěnovala pozornost, ale pak jsem uslyšela hlasy. Herďa měl moc práce s mým krkem a nevšiml si toho.
„Pawle? Kdy si říkal, že se vrátí tvoji spolubydlící?" zašeptala jsem.
„Večer, proč?" řekl Herďa.
„Protože už jsou tady." Pawel se zaseknul a potom rychle zvednul hlavu.
„Do prdele!" zašeptal. „Sam musíš se schovat." řekl mi.
„Cože?" podivila jsem se.
„Do mého pokoje, dělej." znělo to skoro jako rozkaz. Překvapeně jsem zamrkala. Herďa se ode mě odtrhnul a šel za těma dvěma. Chvilku jsem tam byla jen tak, ale potom seskočila ze stolu a rychle šla do jeho pokoje. Naštěstí oni byli pořád v chodbě a něco tam řešili. Zavřela jsem za sebou rychle dveře a sedla si na postel. Sakra dělá si srandu? Co to zase mělo znamenat? To tady teď budu trčet do doby, než půjdou spát? Asi jo no...
Ležela jsem tam na posteli a čekala, čekala a stále čekala. Psát jsem si s nikým nemohla, protože jsem neměla heslo od wifi. Sem tam jsem uslyšela nějaké zvuky ze spodu. Většinou smích nebo nadávku. On se na mě fakt vykašlal! Bože. Občas mu nerozumím. Chodila jsem po pokoji a přemýšlela, co mám dělat. Hrábla jsem tedy po telefonu v kappse, jenže on tam nebyl. Proč mám ten divný pocit, že mi rodiče budou volat, protože jsem venku už fakt dlouho...? Proč mám ten divný pocit, že když to zazvoní a oni uvidí černý I-Phone s nálepkou srdíčka, tak jim to přijde divné...? Leda, že by Herďa chtěl srdíčko na svém phonu. Ale to asi ne, i když...
Chvilku jsem přecházela po pokoji a přemýšlela, co mám dělat. Zase jsem neměla ponětí o čase. Vím, že streamovat měli v sedm nebo v osm. A teď může být tak pět. Ale dolů pro mobil musím. Prostě musím. Možná nebudou v kuchyni, nebo kde jsem ten mobil nechala...
Pomalu jsem otevřela a plížila se ke schodům. Schody vrzaly a já myslela, že se půjdu odstřelit. Proč. Já. Proč?! Nakoukla jsem a nikde jsem neviděla tu trojici. Jen jsem slyšela hlasy z obýváku. Usmála jsem se a po špičkách šla do kuchyně. Yes! Telefon ležel na stole. Jak je sakra možné že si ho nevšimli? Je pravda, že měli na stole ještě pár tašek s jídlem. Neřešila jsem to a rychle si vzala telefon a vyšla z kuchyně. A přímo přede mnou stál Wedry. Zírala jsem na něj s telefonem ruce a on zase zíral na mě.
„Em, hoši? Mám dojem, že se nám nějaká holka vloupala do domu." zavolal za Herďou a Baxem. Ti za chvilku vyběhli z obýváku. Herdyn vypadal nervózně a Baxtrix si mě zkoumavě prohlížel.
„Ehm... zdravím..." usmála jsem se...

No, teď už asi platí ta pauza...:) :CC