Herdyn

Kapitola 5. - Rande?! : 2. část

Jsem zpátky! Ano, dokopala jsem se k tomu a ve finále si to přečtou 4 lidi. (y)

Ehm..ten obrázek Slažka..jde o to, že orbázek Herdi mi to neuznalo a jelikož jsem tam měla asi 10x tenhle obrázek, tak jsem ho sem dala. xD #YOLO

A teď fakty: (které jsou zase špatně...:D)
1. Má novou gril...
2. Ta gril má blond vlasy a nechce se ukázat.
3. Jmenuje se Péťa
4. Tohle jsou spíš fakty about Herdyn's gf. :D
5. Herďa má původem zelené oči! A na tom si trvám!!!

Celou cestu jsme byli zticha, nedivila jsem se. Herdyn se soustředil, protože zdejší cesty nejsou úplně nejlepší. Trochu mě ale možná zaráželo, že je starší než já..vím, ne o moc, ale tak pořád je to 6 let.. Každopádně to nemění nic na tom, že jsem se přistihla jak ho nenápadně pozoruju, no nevím, jestli nenápadně, ale pozorovat jsem mohla. Aww...
"Jsme tady." oznámil Herdyn, když jsme zastavili na parkovišti.
"No nepovídej." neodpustila jsem si úšklebek.
"Chceš se hádat nebo se dobře bavit?" oplatil mi úšklebek a vystoupil, otevřel mi dveře, abych mohla vystoupit já a pak jsme šli. V kině jsme měli místo ve páté řadě od zdola. Nemáme tu nějak velké kino, takže se dá říct, že jsem byli uprostřed. Film byl scifi, ale zároveň komediální a romantický. Vím, že je hrozné klišé chodit do kina, ale musím zjistit, co ho baví ne? A navíc..na nějakou večeři a tak..to fakt ne. Nepotřebuji ho nahnat do smokingu hned na prvním -možná posledním- rande. V kině jsme toho moc neprohodili. Jen jeden chlap vedle mě -ne Herdyn- mě furt otravoval. Nesnáším spoilery! Fakt díky, neznámý chlape. Každou scénku jsem věděla pět minut dopředu. Ujelo mi několik sprostých slov, naštěstí je nikdo neslyšel. Jen Herďa asi, protože se na mě kouknul a zahihňal se. Háhá..
"Dobře, uznávám, že spoilerující chlap a vysypaný popcorn na tvé nové džíny asi není nejlepší rozjezd, ale to děcko před plátnem bylo fakt vtipné." řekl Herdyn a málem se zakuckal smíchy. Vycházeli jsme z kina a šli k autu a já ho propodávala pohledem. Horší to snad ani být nemohlo. Vyspoilerovaný celý film, dva týpci za mnou se tak smáli, až převrhli svůj kbelík popcornu přímo na mě -nevím jak se jim to povedlo- a pak se nějaké dítě nudilo a tak se rozhodlo, že se půjde projít přímo před plátno a začalo tam zpívat.
"Myslíš?" odsekla jsem s hraným úsměvem.
"Fajn, nebudu si z toho dělat srandu. Je mi to líto. Můžu ti to nějak vynahradit nebo tě mám hodit domů?" zeptal se Herďa s úsměvem.
"Hm..to si piš, že mi to vynahradíš!" řekla jsem a možná jsem zněla mírně zlomyslně.
"Začínám se bát." řekl Herďa.
"Fajn nic mě nenapadá..." řekla jsem a povzdechla si.
"Ale no tak... slečinka tady dělá ramena a pak ji nic nenapadá?" ušklíbl se Herďa.
"Pořád jsem tě mohla vytáhnout na nákupy." odsekla jsem.
"Fajn fajn mír, jo?" zasmál se Herdyn. Já 'uraženě' mlčela. „no, co teda chceš dělat?" zeptal se mě stejně po chvilce.
"No, napadlo mě něco jako dlouhá procházka po městě..nebo někde jinde. Víš, popovídat si a dozvědět se něco o sobě."řekla jsem nakonec a usmála se.
"Dobře, není problém." přikývl Herďa.
"Jen si asi dojdu pro..delší parkování..no víš jak." řekl a já kývla. Na chvilku odešel a já si mezitím poupravila makeup. Pavlík se vrátil, zamčel auto a vyšli jsme směr dlouhá procházka město.
"Proč si vlastně odešel z eSuby? Zaslechla jsem toho hrozně málo, páč jsem se o to nikdy moc nezajímala." zeptala jsem se.
"No, když hraješ v týmu, tak se musíš věnovat jenom týmu. Být pro-gamer má sice výhody, ale celkově ti to bere celý život a ani na školu nemáš čas. Je pravda, že jsem to prvně zvládal, ale pak mi to přerostlo přes hlavu a začali si toho všímat i ostatní. A jelikož jsem si to uvědomil i já, tak jsem začal upřednostňovat ten normální život a to bohužel nemůžeš, když seš v týmu. Zátěže se musíš zbavit dřív než stáhne všechny." řekl Herdyn. Kývala jsem jak kývací panák.
"Já jsem to nikdy nechápala. Nemám nic proti lidem co hrají, ale tohle je prostě moc." řekla jsem.
"No jo, ale stejně se pak eSuba rozpadla. Každopádně, co ty? Co ráda děláš?" zeptal se Herďa s úsměvem.
"No, čtu, sportuju, trávím čas s přáteli..někdy když mám náladu, tak si i něco zahraju. Znáš to. Taková normálka." pokrčila jsem rameny.
"Něco konkrétnějšího?" povytáhl obočí Pawel.
"Ém..no tak ráda hraju badminton, tennis, volejbal a jednu chvíli mě bral i fotbal. Teď se ale nejvíce věnuji normálnímu cvičení doma, popřípadě si zajdu zaplavat. Knížky jsem si oblíbila hororové, protože všechny teen-fikce jsou pořád o tom samém. Holka, kluk, složitá láska. Pf..ohrané. Ale většina to miluje. No a hry. Lolko, GTA, Zaklínač a někdy i Assassin's Creed. Dost konkrétní? Nebo jsem moc ukecaná?" řekla jsem.
"Nene, hezky se posloucháš. Máš příjemný hlas." usmál se Herďa a já se začervenala. Ježiši! (xD takej romantik, co? xD)
"Já měla vždy za to, že mám otravný hlas, ale když mí to říká sám Pán velký Herdyn." ušklíbla jsem se.
Herďa se zasmál.
Takhle jsme šli asi další hodinu, protože jsme se ještě zastavili tam, kde se prodává pizza (jak se to píše? xD). Pak jsme se zastavili ještě v jednom obchodě s elektronikou, páč Herďa tam měl kamaráda a něco tam spolu řešili. Mně to nevadilo.
Blížila se pátá hodina a my už se konečně blížili k autu.
"Áh, moje nohy..takhle jsem se nenachodila ani, když jsou výprodeje." řekla jsem, ale Herďovi to očividně nedošlo. Až po chvilce se pozasmál a otevřel mi dveře.
"Hele nemusíš mi furt ty dveře otevírat." řekla jsem. Ne vážně. To je snad po desáté.
"Zapomeň, nebudu pak poslouchat, že jsem nebyl dost 'getlemanský'." ušklíbl se Herďa a připoutal se.
"No dobře, dobře. Už jsem zticha." řekla jsem a naznačila, že si zamykám pusu. Pavlík prokroutil oči a vyjeli jsme, když jsme byli skoro u domu, tak jsem řekla: "Vím, že to bude znít dětinsky a hloupě, ale domů se mi nechce a ta houpačka na hřišti je luxusní." doufala jsem, že se mi nevysměje do obličeje.
"Houpačka?" zatvářil se překvapeně a možná i pobaveně, ale pak s úsměvem kývnul. Zastavili jsme před hřištěm a zamířili k houpačce. Doopravdy jsem s ním chtěla být jen ještě déle. Nemějte mi to za zlé. Je to přece ten Herdyn. (still better then Expl0ited #TrueStory)
Sedla jsem si na houpačku, která měla kruhovitý tvar, dno tvořila síť z pevných provazů a byla prostě luxusní. Vešli by se na ni možná i tři lidi. Herďa si stoupnul za mnou a rozhoupal mě.
"Líbí?" zeptal se a zastavil mě těsně před jeho obličejem. Aby bylo jasno, tak jsem na ní ležela, což je hrozně luxusní, protože když se zhoupnete dopředu, tak jste hlavou dolů.
"Jo, ale lepší by bylo kdybych vedle sebe měla jednoho Pavlíka." Usmála jsem se. Musím uznat, že jeho obličejík zblízka vypadá ještě lépe než normálně. Herďa se zazubil a přestal houpat. Za chvilku se objevil vedle mě.
"Tvé přání je mi rozkazem." usmál se a já se musela zasmát. (omg ideál muže toto :'DD)
"No toto. Takový poslušný, jo?" ušklíbla jsem se a začali jsme se houpat.
"No jen mě nepřechval." řekl. Hrozné, měla jsem ho vedle sebe, ale nemohla jsem se ho ani dotknout. Když nepočítám to, že jsme byli nacpaní těsně u sebe. Tak asi ta houpačka tak velká není. Povídali jsme si snad další půlhodinu, aniž bychom si to uvědomili. Pak jsme ale už zamířili ke mně domů. Konkrétně před moje dveře.
"Je smutné, že z celého dne se ti asi nejvíc líbila houpačka pro děti." řekl Herďa.
"Ve skutečnosti..to byla jen zamínka, abych si tě ještě udržela u sebe." řekla jsem. Ups, snad to nevadí.
"Ty si mi ale mrška." usmál se Herďa. Áh! Já ho žeru! Čekala jsem, že se třeba lekne, že ho nějak..ehm..miluju..však víte.
"Já? Ale prosimtě! Satan možná, ale mrška nikdy." ušklíba jsem se.
"No tak fajn, můžeme si to někdy zopáknout?" zeptal se s menším zásmáním.
"Jasně, moc ráda, ale teď už budu muset letět nebo si rodiče budou myslet bůhvíco." řekla jsem a prokroutila oči.
"Jasně, tak ahoj." usmál se Herďa a rozešel se k autu. Od něj mi ještě zamával a já mu zamávání oplatila. Pak jsem ho sledovala jak odjíždí. Ach jo..škoda, že neproběhla žádná jiskra..myslím jako..pusa. Sakra Sam! Takhle přemýšlet nemůžeš! Zatřepala jsem hlavou a otevřela dveře. Doma mě čekala menší zpověď, ale já ji zvládla myslím na jedničku. Vzala jsem si večeři a šla nahoru do sprchy. Usínala jsem s tím, že bych chtěla mít Herďu u sebe...

Číst si zpětně něco, co jste psali není dobrý nápad. :D Nedělejto to. :D