Herdyn

Kapitola 7. - Jen my dva...

Si děláš p*del že je to teprve 7. kapitola? -,- Tak speciál asi jen tak nebude. Ku*va. :D
Pánové a dámy vítám vás při další kapitole. Jooo po měsíci. Don't hate me. :'( Em...ten obrázek..em. Tohle bude horor. xD
Obrázek nejde vidět.O.o aspoň teda já ho nevidím xD

Fakty:
1. Photoshop skillzs over 999999999
2. Možná chodí s Lizz
3. Je fakt retard ve hraní TWD.
4. Streamuje právě teď.
5. Dochází mi fakty..:D
6. V paruce je hezčí holka než já...

Sakra on mě políbil? A stále mě líbá?!  pomyslela jsem si a strnula.
Okej, asi si říkáte jak?! a kdy?! Tak si to vezmeme od začátku...
Herďovi jsem dlužila omluvu za ten menší trolling na streamu, ale nějak jsem se s ním nemohla spojit. Asi až po dvouch dnech od streamu se mi ozval a pozval mě ven na kafe..prej že si chce 'pokecat'. Já žádný problém neměla, i když se mi zdálo, že slovo 'kafe' je jen zástěrka pro něco většího. Každopádně jsem se normálně nachystala a čekala na něj. Měla jsem na sobě kraťasy, nátělník a vlasy v culíku. Velmi důležitá informace, já vím. Tak či tak Herďa pro mě přijel a jeli jsme. Rodiče to vzali poměrně dobře, ale stejně ho asi chtějí zabít.. Herdyn zapomněl ještě něco doma a tak jsme první jeli k němu.
"Sakra." špitl si po cestě Herdyn.
"Copak?" zeptala jsem se s roztomilým úsměvem.
"Zapomněl jsem něco doma. Nevadí ti, když se tam prvně stavíme?" zeptal se s omluvným úsměvem.
"Né (ironie), vůbec. Času máme dost." mávla jsem rukou. Vděčně se usmál a mířili jsme k němu.
 "Chceš jít se mnou? Mělo by to sice trvat jen chvilku, ale nechci tě tu jen tak nechávat.." řekl, když jsme zastavili.
"No nerada bych otravovala." řekla jsem.
"Ale ne to je dobré. Rodiče o tobě ví a jsou v pohodě." usmál se, ale pak se zatvářil trošku divně.
"Co je?" podivila jsem se.
"Právě jsem řekl, že bydlím s rodiči." řekl a já poznala, že se cítí blbě.
"Ježiši no a? V klidu, já přece taky. Navíc máte barák jak..no velký prostě a vůbec...proč to řešíme, je to v pohodě." řekla jsem. Chtěla jsem, aby se necítil divně, ale asi jsem to jen zhoršila. No co už.
"Jo..promiň. Jsem trochu unavený. Tak jdem." kývl hlavou, vylezl, otevřel mi dveře od auta a šli jsme k němu. Otevřel dveře a stáli jsme v malé chodbičce.
"Rodiče jsou nahoře, my jdeme dolů do sklepa." řekl Herďa a už šel kdesi za roh a pak zamířil dolů po schodech. Já šla za ním. Jeho 'pokoj' je ve sklepě. Předělali si to tam jako Gogo v garáži. Akorát ne tak pěkně. No to je jedno. Došli jsme dolů a já stála jak blbec přede dveřmi. Pawel chodil po místnosti a něco hledal. Když to našel tak se otočil a řekl, proč tam sakra tak stojím. Já jen pokrčila rameny. Šli jsme zase zpátky nahoru, ale když jsme otevřeli dveře abychom šli ven, tak jsme oba strnuli.
"Déšť?" řekla jsem přakvapeně.
"No neříkej." ušklíbl se Herďa. Vrhla jsme po něm jeden pohled a povzdechla si. "Co teď?" zeptala jsem se.
"No..slíbil jsem ti kafe, takže můžeme zůstat u nás a nebo tě odvezu zpět."
"Hele já fakt nechci otravovat." řekla jsem nejistě.
"Ale nech toho furt. Jsi vítaná, narozdíl ode mě." řekl a já se začervenala. No jo rodiče. Poděkovala jsem a šli jsme zpět. Zavedl mě do kuchyně, kde byla jeho máma.
"Mami tohle je Sam." řekl a ona se na mě s úsměvem otočila.
"Dobrý den paní Mikešová." pozdravila jsem a opětovala úsměv.
"Ahoj, ráda tě vidím. No nebudu vám tady bránit a půjdu si po svých." řekla paní Mikešová a odešla.
"Těšilo..." zavolala jsem za ní, ale ona zdrhla. "mě." ušklíbla jsem se. Herďa jen pokrčil rameny a začal něco hledat ve skříňkách.
"Sakra kafe došlo, co kola nebo čaj?" zeptal se.
"Čaj beru." usmála jsem se. Herďa mi udělal čaj a sobě kolu s rumem. Sedli jsme si ke stolu a chvilku mlčeli a jen pili.
"Chceš jít zase ke mně dolů?" zeptal se mě po chvíli.
"Jo, radši jo." kývla jsem a odebrali jsme se dolů. Cestou jsme narazili na p. Mikešovou, ale nezdržovala nás. Kéž by takoví byli i mí rodiče. Hezky v klidu. Herdyn vešel do pokoje ve sklepě a já zase stála přede dveřmi jak tvrdé y.
"Ježiši tak pojď dovnitř, ne?" pozasmál se. Já jakobych se teprve probrala jsem kývla a vešla dovnitř. Herdyn zasedl k počítači a já si sedla na menší postel se zelenou dekou. Popíjela jsem čaj a sledovala Herďu.
"Co děláš?" zeptala jsem se.
"Stříhám..neboj hned to bude. Dám to uploadnout na youtube a hned se ti budu věnovat." věnoval mi krátký pohled a pokračoval ve stříhání. Já se zvedla a šla se podívat na jeho trofeje a pak taky do skladu židlí. Herďa měl stříhání opravdu za chvilku hotové a otočil se na židli na mě.
"Dokoukáno?" usmál se.
"Co? jo, promiň." opětovala jsem úsměv a opřela se o jeho stůl, u kterého seděl.
"Tak, co bys chtěla dělat?" zeptal se.
"No, slyšela jsem, že máš Just Dance..." řekla jsem jen tak mimochodem.
"Tvé přání je mi rozkazem." usmál se a už jsme šli nahoru. Je fakt zlatý a pozorný. (...)
"Jakou písničku si zatancujeme madam?" já ho zabiju...
"Neříkej mi madam, cítím se pak staře. A jinak tam dej třeba.. Get Low." řekla jsem. Herďa pokrčil rameny a nastavil Get Low. Tančili jsme a ten šmejd mě porazil.
"Nepla! To jsou hacky." řekla jsem naoko naštvaně.
"To je skill zlato." ušklíbl se. Prokroutila jsem oči a vzala mu ovladač. Zapnula jsem Katy Perry Birthday a porazila ho tentokrát já.
"Když si tam nastavíš holčičí písničku, tak je to jasný!" řekl Herďa.
"Skilly zlato." pokusila jsem se o stejný tón jako on, ale vyšlo z toho něco jako 13letý mutující kluk (nebo já s rýmou..). Pak jsme tančili Happy a nakonec Me and My Broken Heart. Byl to song pro dva a tančili tam holka s klukem. Všechno bylo v pohodě do okamžiku, když jsme zůstavila v objetí. Já byla pod ním a on mě držel za pas. No víte jak to myslím, ne? Herďa mě vytáhl nahoru. Furt jsme byli v objetí a usmívali se. To už je trochu divné, ale pak..se kě mně naklonil a políbil mě. (R.I.P me) Byl to něžný polibek.
Sakra on mě políbil?! A stále mě líbá?!  pomyslela jsem si a strnula. Vjela jsem mu prsty do vlasů a užívala si tenhle okamžik, jako bychom se neměli už nikdy vidět. Poznala jsem, že se Herďa chce odtáhnout, ale zároveň ne. Nakonec se mu to povedlo.
"Sakra." špitl si pro sebe a hned mě pustil. Prohrábl si vlasy a podíval se na mě. "Tohle jsem neměl. Promiň. Jsem debil." řekl a vypadalo to, že si asi dá facku nebo omlátí hlavu o zeď.
"Hele..to je v pohodě..já.." nedořekla jsem to. Hlas mi prostě...přestal fungovat. Nebyl to můj první polibek, ale rozhodně byl nejlepší. Sakra já chtěla ještě jednou...a pak ještě..a ještě...
"Sam...tohle nejde. Tohle by nefungovalo." řekl a já se zasekla, ale hned se zase odsekla.
"Proč..proč si to myslíš?" zeptala jsem se co nejvíce normálním tónem.
"Je ti 18 možná ani to ne. Mně bude za chíli 25 a potřebuju si dodělat výšku." řekl a zněl smutně.
"To nevadí. Přece je nám spolu fajn a je to jen..pf..6 - 7 let. Jde to. " usmála jsem se a vzala ho za ruku. On mi ji stiskl, podíval se na mě a ruku mi pustil. Odvrátil pohled a povzdechl si.
"Nejde, promiň." řekl to chladně a naprosto bez výrazu se na mě podíval. Já se přestala usmívat a jen řekla: "Aha.." chviličku bylo ticho. "Měla bych už jet domů." řekla jsem.
"Odvezu tě." řekl Hedyn.
"To je dobrý." odsekla jsem.
"Venku prší a nechci, aby ses nachladila." řekl a já si povzdechla.
"Tak jo." kývla jsem. Vyšli jsme ven a nastoupili do auta. Celou cestu jsme nepromluvili ani slovo. Sem tam jsme se na sebe podívali, ale hned si zase hleděli svého. Zastavili jsme před mým domem. Bylo teprve něco málo před pátou.
"Dík za odvoz." řekla jsem a otevřela dveře od auta a vylezla, Herdyn mě ale chtil za ruku a já se na něj podívala.
"Sam promiň, nechci aby-" nenechala jsem ho to doříct a řekla: "Nic mi není. Měls pravdu. Nešlo by to." vytrhla jsem svou ruku z jeho a zavřela za sebou. Rychlým krokem jsem šla k domu. Na Herdyna jsem se otočila jen jednou. Vypadal naštvaně a bouchnul hlavou o volant. Otočila jsem hlavu a šla dovnitř. Mamka mě začala bombardovat otázkami, ale já jí řekla, že jsem mokrá a chci si dát sprchu.
  Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Chtěla jsem na něj zapomenout, ale nešlo to...srdci neporučím...

Krásná část fakt luxusní. Bože dejte té holce cenu Zlatého Datla! #PeeeeeeetaTv