Herdyn

(Alternativní bullshit)

Tahle kapitola není součastí originálního příběhu, je to spíš jen něco for fun. Mohla bych ji vymazat, ale jsem svině a chci si farmit shlédnutí. :3


Fakty:
1. Baxtrix má vlastní trička
2. Herdyn má vlastní trička
3. Wedry má vlastní trička
4. Artix -nevím jestli má nějaká trička.
5. Já budu mít vlastní trička
6. Tyhle fakty se netýkají triček
7. Slovo tričko mi přestalo dávat smysl
8. 100% mi nedocházejí fakty



Schody jsem brala po dvou a doufala jsem, že mě rodiče neuslyší. Rychle jsem za sebou zavřela dveře a šla do koupelny. Opláchla jsem si obličej pod tekoucí vodou a podívala se do zrcadla. Sakra, to byl ale fakt blbej nápad...

Pokoj jsem měla plný zmuchlaných papírů, prázdných plechovek redbullu a rozcházených tužek. Každý má asi svůj způsob jak se vyrovnává s depresí a můj je právě tenhle- kreslím. Hodně lidí mi říkalo, že mám talent a dokonce jsem chodila i dva roky na konzervatoř, ale vykopli mě z tama. Popravdě, neštvalo mě, že se se mnou rozešel. To se stává, ale.. nemohla jsem se přenést přes to, že už možná nikdy nebudu mluvit s Wedrym. Měla jsem pocit, že mezi námi něco vznikalo. Jo, teď už to můžu říct, když je Pawel pryč. Jenže já jsem neměla dost síly na to, abych se zvedla a šla za ním. Připadala bych si hloupě a navíc, podle toho jak se mnou jednal minule si myslím, že se mnou už ani nechce mít nic společného. Třeba taky potkal nějakou holku. A to bych ještě neměla zapomínat na tu malou hádku s Baxem.
Poté, co jsem vyhodila už třetí tužku jsem si řekla, že mi začíná hrabat. A nebyla jsem jediná, kdo si to myslel. Asi si dokážete představit reakci Alex na to, když jsem jí oznámila, co se stalo. Nikdy jsem ji neslyšela takhle nadávat. Mám dojem, že teď streamery nesnáší ještě víc. Snažila se mě vytáhnout ven, ale nikdy se jí to nepovedlo. Zůstavala jsem doma. Až jeden večer se mi objevila zpráva na messengeru, že prý jsem se už natrápila dost a je na čase jít dál - dobře tyhle zprávy se mi objevovaly dost často, ale já je ignorovala. Tak či tak jsem neměla náladu nikam chodit, ale došlo mi, že zamykat se v pokoji s pokreslenými papíry není taky úplně nejlepší řešení. Souhlasila jsem, že půjdu ven. Alex reagovala s tím, že pro mě přijedou v osm večer. Doufala jsem, že to množné číslo značilo "Alex, David a Petr". Fakt nemám náladu na nějakého jejího nového přítele a nebo random holku, kterou potkala v nákupáku.
Dala jsem si legíny a šedý nátělník. Vlasy jsem si dala do drdolu a přinutila jsem si dát aspoň řasenku. Vypadala jsem jako nějaká feťačka, která zoufale chce další dávku.
Šla jsem dolů po schodech a zahlédla mamku, která šla do kuchyně.
„Mami?" zavolala jsem na ni. Ta hned vykoukla z kuchyně s kávou v ruce.
„Sam! Vypadáš skvěle, chystáš se někam jít?" normálně by takhle nereagovala, ale vypadala šťastně, že jsem konečně vyšla z pokoje. Tak nějak jsem jí řekla, co se stalo, ale nechtěla jsem žádné přednášky, takže jsem nebyla moc konkrétní.
„Jo, jdeme s Alex na menší večírek. Nic extra, nebudu pít, ale říkala jsem si, že by bylo fajn se jít pobavit." pokrčila jsem rameny. To s tím pitím je pravda, moc toho nesnesu a tak se musím sakra hlídat.
„Buď opatrná a zavolej mi, dobře?" starostlivá matka..
„Jo v pohodě.." prokroutila jsem oči. Mamka si povzdechla a šla mi dát rychlé objetí. Já ji jen tak poplácala po zádech a mířila si pro boty. Otec tu nebyl. Teda byl, ale byl nahoře v pracovně. Neměl moc rád, když ho ruším. Znáte to, vést vlastní firmu není moc snadné. A ještě když je moje matka jeho sekretářka. To je dlouhý příběh...
Vzala jsem si koženou bundu, boty a mířila ven. Jen co jsem vyšla, jsem si všimla auta, které zastavilo pár metrů přede mnou. Samozřejmě jsem poznala luxusní auto Davida, ze kterého vystoupila Alex v džínách a crop topu. No, aspoň ten svetr si dala. Narozdíl ode mě byla kompletně namalovaná a měla natočené vlasy.
„Saaaam!" volala během toho co ke mně běžela, aby mě objala.
„Ahoj Alex." řekal jsem poněkud neutrálně. Všimla jsem si Davida, který se ležérně opřel o auto. Sakra, vypadal docela sexy. V tom černém tričku s rozcuchanými vlasy bych si dala říct. Bože co to melu?
„Vypadáš skvěle, bože já jsem tak ráda, žes přišla." říkala Alex. David ke mně mávnul a já se jen pousmála.
„Tož kde to vězí kurde?" poznala jsem hlas Petra, který se vykláněl z okna. Jo, ten jeho přízvuk. Nikdy moc nemluví, ale poslední dobou, když něco řekne tak mluví se strašným přízvukem.
„Už deme!" zavolala za ním Alex a táhla mě k autu.
„Nechceš pustit Sam dopředu?" řekl David Alex jako by byla malé dítě. No nazdar, teď budu mít jako nějaké bonusy, protože jsem 'čerstvě rozvedená'? Jasně, že o tom David ví. A Petr určitě taky. Sakra nedivila bych se, kdyby o tom nevěděly Alexiny rybičky. (ba-dum-ss)
„Fajn, fajn, ale jestli se pozvracim je to tvoje chyba." zafrkala Alex a s odporem si sedla vedle Petra.
„Ty nechceš byt vedle mě? Já sem měl zůstat doma." řekl naoko uraženě Petr.
„Takže jsme tu jen my tři?" zeptala jsem se a sedla si vedle Davida.
„Nooo... vlastně ještě vyzvedneme jednu holku." řekl David.
„Rlly." podívala jsem se na Alex.
Jeli jsme poněkud v tichosti. Alex mi nechtěla říct, kam to jedeme a David se snažil naladit rádio na nějakou normální stanici. Já jsem nemohla dostat z hlavy Wedryho a Herdyna. Zní to absurdně? Jo, ale bylo to tak. Do reality mě vrátil až mírný náraz.
„Nauč se parkovat prosím." řekla Alex směrem k Davidovi.
„Říká ta, co dělala řidičák 3krát s stejně ho nemá." vrátil jí to David.
„Měl jsem zůstat doma..." prohodil Petr. Alex vystoupila z auta a šla zaklepat na dveře nějakého domu. Za chvilku jsem slyšela smích a k nám si sedla nějaká basic bruneta s hnědýma očima, kratšími vlasy a oblečená byla v krátkých volnějších šatech. (nej popis again)
„Nazdar." řekla poněkud zvesela a sedla si vedle Alex. Petr byl namačkaný u okna a vypadal fakt šťastně.
„Ta si dala ještě předtím ne?" neodpustil si poznámku. Alex po něm vrhla pohled, ale ta bruneta se zasmála.
„Vlastně jen trošku. Sestra slavila 16tiny." pokrčila rameny. „mimochodem jsem Natka." dodala. Takže Natálka.
„Fajn, ale to auto jsem nedávno vysával, takže bacha." řekl David.
„Řekla jsem trošku a ne že jsem vypila celou flašku." zasmála se znovu.
Zbytek cesty spolu spíš mluvily Alex s Natálkou. Já jsem se dívala do zrcátka a snažila se dát ještě nějak dohromady. Bohužel, ty kruhy pod očima jsem zahladit nedokázala.
Zastavili jsme a vystoupili z auta. Před námi byl klub s obrovským nápisem STARK. Všechno tady svítilo a dokonce jsem viděla i jednoho bodyguarda před vchodem. No to je skvělé. Že mě to nenapadlo, že mě vytáhnou někam do klubu. Bezva.
„Docela luxus, ne?" řekla Alex.
„Prej tu dneska zpívá Johny Mačeta (jsem líná si hledat jak se píše jeho jméno)." šeptl ke mně Petr a já se pozasmála.
„Nebuď smutná Sam, bude to sranda." řekla ke mně Natálka a já se jí snažila nevrazit facku. Místo toho jsem se přiblble usmála. David mě vzal kolem ramen a povzbudivě mi je stiskl.
„Jsem v pohodě." řekla jsem mu rovnou.
„Kdykoli tě můžu odvézt jasný?" řekl a já mírně přikývla. Poté jsme následovali Alex, Natálku a Petra do klubu. Přes bodyguarda jsme se dostali snadno a prošli jsme dveřmi do toho chaosu. Uprostřed byl velký parket a vzadu nějaký drsný DJ. Po rohách byly boxy a taky jeden slušný bar s nějakým chlapem, co tam pracoval. Zaujal mě světelný nápis STARK za barem. Fajn, to už máme druhý obrovský nápis, který mi bere oči. Doufám, že tu nikdo není epileptik, protože tady byly šílené světla neustále měnící svou barvu. Ale vypadalo to docela dobře. Hudba samozřejmě nějaký trap a spousta lidí na parketu. My jsme zamířili k boxu v tom nejtmavším rohu.
„Tak co si objednáte?" řekl David po tom, co jsme si stihli vyměnit názory o tom, jak skvěle přestavěné to tady je.
„Rum s colou." řekla Alex.
„Zelený čaj a vodku." přidala se Natálka.
„Slečna je gurmán." musel si rýpnout Petr.
„Já si dám jen vodu." myslela jsem to vážně, když jsem říkala, že nepiju.
„To stačí když si zajdeš na záchod." řekla Natálka a já ji chtěla dát už podruhé facku. „dělám si srandu! Je fajn, že aspoň někdo tu je rozumný a zůstane střílizlivý. Co ty Davčo, co si dáš?" snažila se to zachránit Natálka. Asi jsem sem neměla chodit. Normálně bych se tomu asi zasmála a pravděpodobně bych se s ní brzo začala bavit a snažila se nějak vrátit Petrovi ty jeho poznámky, ale měla jsem tak mizernou náladu, že jsem nechtěla ni mluvit.
„Popravdě, já si dám asi taky jen vodu něbo tak něco." pokrčil rameny a dřív než Natálka stihla něco říct tak mířil k baru.
„Hej co říkáš na novou Mafiu?" zeptal se mě najednou Petr.
„Em, ta grafika mi připadá dost slabá na to, kolik to vyžaduje." pokrčila jsem rameny.
„Tož jako nebudu si kvůli takový sračce kupovat novou grafiku." řekl Petr.
„Bože je to tady." řekla si pro sebe Alex.
„Hele hele. O čem se to bavíte?" zeptala se Natálka.
„O tom jak posrali Mafiu." zafrkal Petr.
„K tomu se ráda přidám." usmála se.
„Slečinka nám hraje hry jo?" ušklíbl se na ni Petr.
„Spíš 1st person střílečky. Overwatch jde. Csko je srdcovka." pokrčila rameny. „můžu tě potahat jestli chceš." mrkla na něj Bože, ona s ním fakt chce flirtovat?
„Jakej máš rank?" a on jí to seriózně opětuje..? David nám mezitím donesl pití, ale vypadalo to, že Petr s Natálkou si ho ani nevšimli.
„Člověk si sem někoho pozve a ona se baví s tím idiotem." prokroutila oči.
„Ehm ehm." odkašlala jsem si.
„Promiň, strašně chci, aby ses odreagovala, ale zatím mi to nevychází." povzdechla si.
„V pohodě, stejně nemám moc náladu.." nestihla jsem nic doříct, protože právě pustili The Light. „bože tuhle miluju! Jdem tančit? Jako za starých časů?" usmála se na mě Alex. Ach jo, staré dobré časy. Časy, kdy nás nikdo nechtěl a tak jsme tančili spolu.
„Hele já nevím.." zaváhala jsem. To se u našeho boxu ale najednou objevil nějaký kluk.
„Zdravím krásko, nechtěla by sis zatančit?" zabijte mě. Prosím.
„Nevidíš, že nejsem sama?" skřížila ruce na prsou Alex a mně došlo, že ten kluk nemluví ke mně.
„Jeden tanec a nechám tě na pokoji." snažil se ten kluk vytáhnout Alex na parket. Já jsem poznala, že by i šla.
„Ale no tak přece nenecháš takového fešáka čekat." mrkla jsem na ni. David byl na záchodě mimochodem. (zapomněla jsem na něj xd) Alex na mě vykulila oči, ale já se jen pousmála.
„Jeden tanec." řekla vážně ke klukovi a zvedla se. Spolu s ní se zvedli i Natálka s Petrem. Já jsem zůstala sama. Teda skoro.
„Pf, to jsou teda kamarádi." uslyšela jsem Davida co si sednul vedle mě. Jen jsem nad tím mávla rukou. Zůstali jsme tady asi deset minut a povídali si.
„No né! Koho to tady máme?" uslyšela jsem najednou nějaký hlas.
„Ty vole co tu děláš?" zasmál se David.
„Vole co asi." to už jsem poznala hlas Davidova kamaráda Michala. Michal byl jeden z těch kluků, co byl nad věcí. Chodil s ním a Petrem na průmyslovku, ale pak se vykašlal na učení a začal pracovat u svého táty.
„Kdo je tohle?" podíval se na mě.
„Sam, pamatuješ si?" zasmál se.
„Ty vole. Z tebe je ale kočka." aby bylo jasno byl o něco starší než my a je fakt, že vždycky si ze mě a Alex dělal srandu. Měla jsem ho docela ráda, ale Alex ho nesnášela. Chodili spolu, ale nechtěli to nikomu říct. Samozřejmě já jsem poznala, že Alex je do něj zblázněná, ale pak se to mezi něma začalo kazit. On chodil za školu, pil, kouřil trávu a Alex mu chtěla pomoct. No, nakonec se s ní rozešel a teprve nedávno se dal dohromady.
„Jen mě nepřechval." ušklíbla jsem se.
„Počkej až se sem vrátí Alex ta bude šílet." zasmál se David.
„Ne to je v pohodě. Nech ji bejt, šikanovat ji můžu jindy. Chceš jít k baru?" řekl.
„Hej nechcu ji tady nechávat samotnou." kývnul ke mně David.
„Ale nech toho. Umím se o sebe postarat. Beztak budu muset volat matce, aby se nezbláznila, jestli nejsem mrtvá." mávla jsem nad tím rukou.
„Budu hned zpátky." řekl vstal. Michal ho vzal kamarádsky kolem ramen a mířili k baru. To určitě pomyslela jsem si.
Teď už jsem byla definitivně sama, ale moc mi to nevadilo. Takhle to bylo skoro vždycky. I tehdy na afterparty jsem přece zůstala sama s Wedrym, no i když on vlastně usnul... chybí mi.
Rozhlížela jsem se kolem a během toho psala SMS mamce. Můj pohled se zastavil u jednoho kluka, který byl opřený u jedné ze zdi a díval se na mě. Schovala jsem si telefon a znovu se na něj ohlédla. Stále se díval. Odvrátila jsem pohled směrem ke prázdné skleničce. Stejně mi ale oči tikaly na něj. On se rozešel směrem ke mně.
„Co tady děláš tak sama?" zeptal se mě s úsměvem a sednul si ke mně.
„Dej si odchod." odsekla jsem.
„Teď jsem přišel." zasmál se a já se zamračila. „jsem Lucas." natáhl ke mně ruku ale já se jen mračila. „jak už jsem říkal - nemohl jsem přehlédnout že tu jsi tak sama." bože tohle jsem fakt potřebovala. Nějakého divného špinavého blonďáka se zelenýma očima.
„Nikdy si neviděl nikoho sedět samotného u stolu?" ušklíbla jsem se.
„Máš tu ale víc skleniček." usmál se.
„Fajn, čekám na svoje kamarády. Teď buď tak hodný a vypadni." vážně jsem neměla náladu na něco takového.
„Je mi líto, ale nenechám tě tady samotnou." pokrčil rameny.
„Proč jako?" povytáhla jsem jedno obočí.
„Nechci, aby mi tě někdo přebral." řekl s úsměvem.
„To myslíš vážně?" víte co na to je ale nejhorší? Docela se mi líbil.
„Fajn, co mám udělat abys vypadnul?" povzdechla jsem si.
„Nech mně ti objednat drink." řekl.
„Jen drink?" tohle se mi nezdálo. On mi opět odpověděl úsměvem. Fajn, tohohle budu litovat. Zvedla jsem se a šla s ním k baru.
„Tony?" zavolal na barmana. „dej slečně Platinum a dej si záležet." řekl mu. Barman začal hned pracovat. Za chvilku to bylo hotové. Vzala jsem si drink a váhala, jestli se napít.
„Jen to zkus, když ti to nebude chutnat můžeš si objednat co jen chceš." mrknul na mě. Povzdechla jsem si a usrkla si drinku. Překvapivě... byl dobrý. Hodně dobrý. Směs ovoce s něčím hodně výrazným. Poměrně rychle jsem drink vypila.
„Ještě jeden?" zeptal se Lucas.
„Ty si nedáš?" podivila jsem se.
„Měl jsem už předtím." řekl a objednal mi další Platinum. Sakra, co to dělám? Nějaký kluk mi tu objednává buh ví jaký drink. Když ono je to tak zatraceně dobré! A ten kluk je tak zatraceně přitažlivý. Po tom co jsem do sebe hodila další dávku jsem se začínala cítit trochu divně.
„Chceš si zatačint?" zeptal se mě.
„Necháš mě pak být?" zeptala jsem se.
„Pokud si to budeš přát." pokrčil rameny. Já jsem jen prokroutila oči. On mě vzal jemně za ruku a vedl mě na parket. Dj pustil You Know You Like It a já se za chvilku nechala strhnout rytmem a aniž bych si to uvědomila, tak jsem držela Lucase kolem ramen a užívala si to.
„Už jsem ti řekl, jak ti to sluší?" šeptl mi do ucha. Popravdě, ani jsem si to nepamatovala.
„A už jsem ti říkala, že tohle na mě nezabírá?" šeptla jsem na oplátku.
„A na tebe zabírá?" zeptal se a já se jen usmála.
Ani nevím jak se to stalo, ale najednou jsem skončila přimáčknutá u zdi a opětovala každý Lucasův polibek. On moc nečekal a za chvilku mi zajel rukama pod nátělník. Jeho polibky byly ještě vášnivější. Přesunul se k mému krku a já ho mírně zatáhla za vlasy (fuck my life). Byla jsem tak mimo, že jsem ani nevěděla, co dělám. Ale bylo mi to jedno. Bylo mi i jedno, že se rukama přemístila pod legíny. Po chvilce se ode mě mírně odtáhnul.
„Už má dost." zavolal najednou. Zpoza rohu sem začali přicházet další dva kluci. (budeme dělat že jsou třeba ve skladu, protože lucasjeboss a může tam chodit)
„Ty pi*o tak ta je o dost lepší než ta minulá." řekl jeden z nich.
„Co to sakra..." vyšlo ze mě.
„Ale no tak kotě, neříkej, že si v sobě neměla nikdy dva naráz (ach jo....)." řekl ten druhý a doslova si olíznul rty.
„Ale no tak Sam, bude se ti to líbit." zašeptal Lucas a snažil se mě políbit. Já jsem neváhala a kopla jsem ho dost silně na to, abych ho dostala na kolena. Samozřejmě mi to bylo k ničemu, protože jeden z těch kluků hned reagoval a já dostala facku a skončila na zemi.
Ti dva mě zvedli a Lucas mě vzal silně za bradu.
„Fajn, uděláme to po zlým." usmál se zlomyslně. Já jsem nevydala ani hlásku. Srdce mi ale šíleně bušelo a bála jsem se.
„Sam? do prdele." uslyšela jsem známý hlas. Všechno se stalo moc rychle. Otevřela jsem oči a viděla jak David dává pěstí jednomu ze kluků. V druhém okamžiku jsem viděla Michala, který padá na zem.
„Sam? Slyšíš mě?" nepoznala jsem čí hlas to je. Pomalu jsem otevřela oči a viděla Davida a vzadu Michala.
„Co se...?" šeptla jsem.
„Už je to dobrý. Ti hajzlové zdrhli." řekl. „do prdele, neměl jsem nikam chodit." dodal s povzdechem.
„Nech toho. Není to tvoje vina." řekla jsema snažila se postavit na nohy. David mi samozřejmě hned pomohl.
„Měli bychom vypadnout." prohodil Michal.
„Měli bychom ku*va zavolat policii." zamračil se na něj David.
„Ne, ne. Ne... je to moje vina. Já.. sakra.." nemohla jsem skoro ani mluvit. Pravidlo 1. nikdy si neberte od nikoho drink.
„Ne, v žádném případě to není tvoje vina. Sakra... Teď tě hlavně musím vzít domů." řekl David.
„Ale co Alex?" zeptala jsem se.
„Pohlídám ji." Michal vypadal nervózně.
„Seš si jistej...?" David nezněl zrovna přívětivě.
„Davide, nech ho." věděla jsem, jak moc Michalovi na Alex záleží.
„Fajn, k Sam je to blízko, takže budu zpátky brzo." řekl. Michal kývnul a pak jsme šli po schodech nahoru. Michal šel najít Alex a já s Davidem rychle mířila z klubu.
V autě bylo ticho, které ale pak David přerušil: „tohle si nikdy neodpustím." řekl si to spíš pro sebe, ale já jsem ho slyšela.
„Nech toho. Prosím." podívala jsem se na něj.
„Sam víš jak se cítím? Bože, vždyť tě mohli... bože já jsem kretén." nejhorší na tom bylo, že to nebyla jeho vina. To já jsem musela jít s nějakým debilem k baru. Prostě jsem mohla zůstat sedět nebo udělat cokoli jiného. Každopádně jsem se pořád cítila divně. Věděla jsem, že v tom pití něco bylo a působilo to fakt rychle.
Zastavili jsme před domem.
„Jsi si jistá, že budeš v pořádku?" zeptal se mě asi po třetí.
„Jo, jsem v pohodě." promnula jsem si čelo. Nevím jestli to bylo tím, jak jsem se cítila, ale fakt jsem byla v pohodě. Popravdě, už se mi jednou něco podobného stalo, akorát, že s bývalým. Teď mě nezajímalo nic jiného než si dát sprchu, vyspat se a zapomenout.
„Fajn, fajn.. dobrou noc Sam." řekl David. Pousmála jsem se a chystala se vyjít z auta ale ještě jsem se musela otočit. „děkuju." šeptla jsem a dala Davidovi pusu. On se jen mírně usmál. Pak už jsem ale vylezla z auta a poněkud nejistým krokem mířila domů...




Na tuhle kapitolu jsem docela pyšná! :D Má 3400 slov a byla to fakt sranda psát! Doufám, že vám se tohle spestření líbilo, ale pokud ne tak mi řekněte, mě vaše názory vždy potěší. :)
Baxčus