Herdyn

Kapitola 13. - Asus Finals den 1.

ZDRAVÍM!!!! Ano jsem zpátky a přináším takový velký speicál, který bude rozdělen na tři části :D Nevěděla jsem, jaký použít obrázek, tak jsem dala něco random. :D Fajn na úvod chci říct, že jsem si kappičku pozměnila čas, takže mi to nesedí k předešlé části, ale pochybuju, že si vůbec pamatujete, kdy na tu akci odjeli. Taky jsem si asus finals malinko změnila, ale nic drastického. :) Bude asi dost dlouhá a hodně se tady budu zaměřovat na rozhovory a na to, abych vás více seznámila s pohavou postav. :) Taky se nám tady objeví někdo nový...:3 (pardon za chyby :))


Fakty:
1. Cryless zase dělá kwíky
2. Baxovi rodiče si pořídili za Baxe náhradu - psa (z množírny!!!!!!) 
3. Herďa měl ban na twitchi
4. Wedry má rád friendly killery v Dead by Daylight
5. Artix na sobě jednou měl kočičí ouška a roh jednorožce
6. Artix se rád dotýká lidí, když je opilý (především Peťana a Pawlíka)



Cesta byla poměrně klidná. Když teda pominu to, že jsem se tlačila na Herdyna, Ádi bylo špatně a když jsme otevřeli okno, tak sem vletěl yellow jacket, kterého se Bax bál a Wedry měl záchvat smíchu. Ale jinak to bylo v klidu.
Plán byl jasný - v 12:00 jsme měli přijet a ubytovat se v takovém malém hotelu, kde už jsme měli nachystané pokoje. Ještě jsem přesně nevěděla, kdo s kým bude, ale tipovala jsem si, že já budu sama s Herďou a Bax s Áďou. Dozvěděla jsem se od Pawla, že se první den hraje Csko a druhý zase Lolko. Víc jsem ale nezjistila, takže jak se zdá bude to všechno překvápko. Jo, překvápka miluju. Jen co si vzpomenu, jak jsem hrála Vayne proti Dia s Herďou v týmu, tak začínám být nervózní. Jestli mě na stage vytáhnou i tentokrát, tak budu vraždit.
Dojeli jsme s desetiminutovým zpožděním. Odepla jsem pás a vystoupila z auta. Viděla jsem z druhé strany Áďu, která sotva stála na nohách, protože jí stále bylo špatně a Baxe, který se pořád třepal z yellow jacketa v autě. Herdyn ztresoval, protože si nebyl jistý, jestli si vzal nabíječku od notebooku a jediný Wedry byl v klidu.
Herdyn mě držel za ruku a mířili jsme k malému hotelu. Cestou jsme narazili na pár ant-menů a tak jsem všechny varovala, aby je nezašplápli. (kdo nezná, nepochopí xd)
„Jak to teda bude s tím ubytováním?" zeptala se Áďa, kterou musel podpírat Bax.
„No, ty budeš se Štěpánem. Sam s Herďou a já s Artixem." pokrčil rameny Wedry. Byla jsem nesvá z toho, že tady bude Artix. Ani nevím proč. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkala. Nevím, jak se k němu mám chovat nebo jestli na něj vůbec mluvit.
„V pohodě Sam?" podíval na mě starostlivě Pawel.
„Jasně." usmála jsem se rychle. Pawlík mi úsměv oplatil a dál už se na nic neptal.
Prošli jsme vratami, které vrzaly a přes nějakou verandu jsme se dostali dovnitř. Šli jsme nahoru a začali odemykat naše pokoje.
„Sakra jak ten klíč patří?" uslyšela jsem nadávat Wedryho. Rychle jsem k němu přeběhla a pomohla mu. „Dík." usmál se na mě.
„V pohodě. Hele, hádám, že tady to asi nebude pětihvězdičkový hotel, co?" poušklíbla jsem se.
„To zrovna ne, ale zas taková hrůza to není. Dole je jídelna, kde dělají fakt dobré čokoládové dezerty." pousmál se a já se musela zasmát.
„Fajn, někdy se tam večer vradem a dáme si." myslela jsem to jako vtip, ale Wedry vypadal, že to vzal vážně. „To byl vtip. Nepotřebuju, aby mě tady zatkla policie." dodala jsem. Wedry chtěl něco říct, ale v tom se ozval Herdyn: „Sam? Tak jdeš se podívat do toho pokoje?" prokroutila jsem nad tím oči a rozloučila se s Wedrym. Bax s Áďou už byli dávno v pokoji, protože jsem je neviděla na chodbě. Vkročila jsem do našeho pokoje a viděla velkou manželksou postel, malý noční stolek a nějaký gauč s tokovou malinkatou televizí. Taky tady byl stůl a dvě židle. Nebyl to žádný luxus, ale byla jsem na horších místech.
Obešla jsem si pokoj a pak se svalila na postel.
„Měkká." poznamenala jsem si pro sebe.
„Co?" ozval se Pawel.
„Já jen, že ta postel je měkká." řekla jsem, ale on mě vůbec nevnímal.
„Aha.." zamumlal a přehraboval se ve svém baťohu.
„Co hledáš?" zeptala jsem se.
„Nabíječku." odpověděl a začal vysypávat obsah baťohu na zem. Prokroutil jsem znovu oči a sledovala, jak se Herďa snaží najít svou milovanou nabíječku. Naštěstí ji za chvilku našel, takže případ ztracené nabíječky jsme mohli uzavřít.
Vybalovala jsem si své věci, zatímco se snažila z Herdyna dostat více informací o téhle akci. Nikdy jsem tu nebyla. Vlastně, jediná 'youtube' akce na které jsem byla, se konala v Brně a byl to 4FANS. V době, kdy ještě youtubeři nebyli zaprodané svině a nebyli tu věci typu: Datel, Jenis, emm... a takové další skvosty. (pardon jestli je někdo sleduje :D já proti nim nic nemám :))
Z vybalování mě vyrušilo zaklepání. Pawel šel otevřít dveře a před nimi byl zástup Wedryho, Baxe a Ádi.
„Už máme jít?" zeptal se Pawel.
„Jako mohli by jste no.." pokrčil rameny Wedry.
„Fajn, já můžu." usmála jsem se a hodila svůj baťoh do rohu místnosti. Pawel na mě počkal u dveří a pak mě vzal za ruku a mířili jsme pryč.
„Jak to tam vypadá?" ptala se zvědavě Áďa.
„No, je tam taková chodba, kde jsou wc a taky bar s alkoholem. Jinak normálně je tam pódium, kde se občas koná nějaký speciální program. Nejhlavnější je ale velká hala se spoustou sedadel a velkou promítačkou. Tam právě hrajou různé týmy." mám pocit, že Wedry se stal hlavním mluvčím. Předtím to byl Pawel a teď je to Ráďa. A víte, co? Wedry je jako mluvčí lepší. Chci říct, že se dobře poslouchá a... víte jak to myslím.
„To zní dobře. Já jsem nikdy na takové akci nebyla, takže moc nevím, co se tady dělá." řekla Áďa.
„Buď v klidu, já se od tebe nikam nehnu." uslyšela jsem Baxe a mírně otočila hlavu, jen abych viděla jak ji vzal kolem pasu a vtisknul jí pusu do vlasů. Věřte nebo ne, ale slušelo jim to spolu. Bylo mi ale trochu líto Wedryho, který byl sám. Hm, asi si ho pak někde najdu a chvilku s ním budu. Nemusím být přece jen s Herďou, že? I když je mi s ním teda moc dobře.
„No, myslím, že tento rok to bude stát za to." řekl Pawel a díval se směrem dopředu. To už jsem viděla zástup lidí, kteří stáli před vchodovými dveřmi do budovy, kde bylo asus finals.
„Prorvem se tam vůbec?" zeptala jsem se.
„Klid, půjdeme zadem." mrknul na mě Herďa. A opravdu jsme si to obešli aniž by nás někdo spozoroval a hezky zezadu jsme vešli do budovy. Byli jsme konkrétně v té chodbě, kde byli wc a pak někde ten bar. Uslyšela jsem spláchnutí záchodu a pak se ze dveří vyřítil Artix, který si zrovna zapínal poklopec. (na pána příchod :D něco jako Pietro, co? xd)
„Sem si říkal, jaké pako vyjde dřív, než si zapne kalhoty." ušklíbl se Pawel. (fajn vůbec nevím, jak za ně psát :D)
„Heh?" vydal ze sebe Artix a pak zvednul hlavu k nám. „No nazdar! Kde jste byli tak dlouho?" usmál se. Fajn, první musím říct jen to, že vypadá naprosto jinak. Kde je ten kluk se špatnou kamerou? Před námi stál poměrně vysoký, špinavý bloňdák s menším strništěm, v tričku s logem Metal Gear Solid (pšt :D) a tmavě modrých džínech. A víte, co? Vypadal dobře.
„Jste se nějak rozšířili od minula." dodal a zvědavě se díval po mně a po Ádi.
„Tohle je moje holka Sam a Bax si sebou přivedl přítelkyni Adrianu." představil nás rychle Pawel.
„Aha, tak to mě teda těší." usmál se a podal mi ruku. „doufám, že tě tady Pawel moc neotravuje." šeptnul ke mně.
„Jenom někdy." pokrčila jsem rameny a Artix se pozasmál. Pak přešel k Ádi, která se nervózně usmívala. „Konečně sis našel holku, která je menší než ty." ušklíbl se na Baxe, který mu úšklebek hned vrátil. Fajn, tohle bude zajímavé.
„Okej, já jsem asi neviditelný, takže půjdu." uslyšela jsem Wedryho.
„Co? Ale nech toho. Jak bych mohl zapomenout na kluka, co si přebarvil hlavu na modro." Artix se zase přemístil k Wedrymu a poplácal ho po zádech.
„Můžeme jít? Rád bych stihl dojít dřív, než dojde k zahájení." ozval se Pawel.
„Jasně, jdem." usmál se zeširoka Artix a vyrazili jsme chodbou ven.
Byli jsme ve velkém sále, kde bylo pódium a pár židlí. Jo, tady se asi konal nějaký ten speciální program. Viděla jsem pár lidí, kteří tady pobíhali a chystali ještě nějaké věci.
„Kdo bude dneska hrát?" zeptal se Bax.
„Nevím. Ještě jsem se nedíval na rozvrh. Ale komentovat bude Mozilla a ještě nějaký týpek." pokrčil rameny Artix. Doufám, že k tomu komentování nepustí Pawla, protože sledovat ho, jak něco komentuje... bolí.
„Á tady ji máme!" probral mě z přemýšlení Artixův hlas. Podívala jsem se směrem, kterým se díval on a viděla jsem středně vysokou blondýnu, která k nám rychle spěchala. „Že ty si zase vymetala bar beze mě!" řekl naoko uraženě Artix.
„No to bych si nedovolila." ušklíbla se ta blondýna a hned mu dala ruce kolem krku a dala mu pusu.
„Emm..." Pawel vyapdal zaskočeně.
„Jo pardon. Tohle je Eva." řekl Artix. To už je druhá Eva! Náhoda?
„Jeho holka." ušklíbla se na něj a pak se s menším úsměvem podívala na nás. Měla rovné vlasy a na sobě obyčejné černé triko a černé džíny. Všimla jsem si, že měla linky a ostře růžovou rtěnku. Ale byla hezká. Narozdíl od Áďi vypadala tak nějak dospěle. Obě sice měly blond vlasy a modré oči, ale Eva byla rozhodně víc sexy. Víte o tom, že nesnáším blondýny? No, asi udělám vyjímku.
„Čau Pawle, ahoj Wedry a.. nevyrostl si nám Baxi?" pozasmála se.
„Ahaha.. moc vtipné." uslyšela jsem naštvaného Baxe. Chudák, každý si z něj snad dělá srandu.
„Hele, nové tváře. Těší mě, jsem Eva, ale to už jste slyšeli.. Vy jste..?" podívala se na mě a Áďu.
„Já jsem Samantha." pousmála jsem se.
„A já Adriana!" ozvala se taky zezadu Áďa.
„Vítejte na Asus finals. Doufám, že si to tu užijete." usmála se na nás.
„Nehrabe ti už z toho vítání lidí?" poušklíbl se na ni Artix.
„Ty seš ten, který nosí růžové kočičí uši." vrátila mu úšklebek Eva. Bože, tak tihle se fakt hledali.
„Ale líbilo se ti to..." řekl potichu Artix.
„Takže, jaký je plán?" zeptala jsem se, protože jsem nechtěla slyšet více než potřebuju.
„Počkáme na zahájení a pak se asi půjdem sledovat Csko." řekl Artix.
„Nice, tak to stihnu ještě jít do baru." řekl Wedry a dal se na odchod.
„Nech mi tam něco!" zavolala za ním Eva.
„Sam, půjdu za těma tejpkama, co to organizují. Počkáš tady, že?" podíval se na mě Pawel. Jen jsem kývla a on se odebral někam pryč.
„No, já asi půjdu ukázat Ádi, kde je co, aby se mi náhodou neztratila." řekl Bax starostlivě.
„Říkal si, že se ode mě nikam nehneš." řekla Áďa.
„Jo, to jo, ale co když budu muset komentovat zápas?" to už s ní udcházel pryč.
„Jasně, tebe na to určitě zavolají..." uslyšela jsem poznámku Ádi a jen viděla jak se na ni Bax mračí. Áďa do něj jen šťouchla a pak už mi začali mizet z dohledu.
„Půjdu se asi podívat za Wedrym. Chci mít jistotu, že nám nezmizí všechen drahocenný alkohol." pozasmál se Artix.
„Mám tady ukázat Sam co a jak?" zeptala se Eva.
„Pro mě za mě." mávnul nad tím rukou odcházející Artix.
„Fajn, takže.. emm, stojíš o mou společnost, nebo si můžu jít po svých?" ušklíbla se na mě Eva.
„Hele nechci otravovat..." řekla jsem nejistě.
„Dělám si srandu. Tak pojď, ukážu ti, kde se hraje." šťouchla do mě. Překvapeně jsem zamrkala. Je toho na mě kappičku moc. Přikývla jsem hlavou a následovala Evu. Ta mi ukázala tu velkou místnost, kde se hraje.
„Co tady vlastně děláš?" zeptala jsem se.
„Jsem něco jako hosteska." pokrčila rameny.
„Jasně.." kývla jsem. Moc jsme toho nenamluvili. Eva mi tak nějak říkala, jak to tady probíhá, ale většinou to bylo jen pár vět a pak jsme zase mlčeli. Mně to nějak extra nevadilo. Byla jsem vděčná za trochu ticha. Pořád jsem se ještě nevzpamatovala z Artixe. Ne že by se choval nějak retardovaně, ale trochu se bojím, co se ještě během těch dvou dnů stane.
Vešli jsme do backstage, kde bylo pár gaučů, skříňka na odkládání věci a taky mini lednička. Pawel, Wedry a Artix byli rozvalení na gaučích a popíjeli nějaké pití. Bylo tu i ještě pár dalších lidí, ale ti se drželi vzadu u mini ledničky.
„Jsme zpátky." řekla Eva.
„No nazdar, chyběli jste mi." ušklíbl se Artix.
„No jasně." prokroutila oči a svalila se k Artixovi na gauč.
„Wow, nemá to neomezenou nosnost." neodpustil si poznámku.
„Kde je Štěpán s Adrianou?" zeptala jsem se. Jen co jsem to dořekla, tak se odevřeli dveře a v nich byli ti dva.
„Nezdá se vám, že je tam míň židlí?" řekl Bax.
„Jo, přišlo míň lidí." odpověděla mu Eva.
„Aha..." řekl zamyšleně Bax a pak zamířil k mini ledničce.
„Dáte si něco?" Štěpán mířil otázkou na mě a Áďu.
„Mně je to jedno." špitla.
„Em, colu?" řekla jsem. Bax hodil Áďi nějakou minerálku a mně plechovku coly. Skoro mi spadla, ale ještě mi zbyl nějaký ten postřeh z tělocviku.
Nezdrželi jsme se v backstagy moc dlouho, protože bylo zahájení a pak se šlo hrát. Zahájení bylo fajn a já jsem si ho docela užila. Za celou dobu jsem si ani nevzpomněla na Alex nebo Davida.
Seděla jsem v přední řadě a hleděla na obrazovku. Poslouchala jsem komentáře od Mozilly a Freeze? (?? já newm :D). Csko mě nikdy nebralo a tak jsem ani nechápala, o co jde. Jediné, co vím je, že tam je mid, A, B... C? To tam chtějí mít celou abecedu? A taky, že je tam nějaký rank Orel. Těžko říct, co to je. Párkrát jsem se snažila sledovat Petra, jak to hrál a taky mě za to někdy pustil, ale no... dejme tomu, že žádný headshot jsem nedala.
Po asi hodině sledování mě už začala bolet hlava a tak jsem se rozhodla, že půjdu ven. Aspoň na pár minut.
Opřela jsem se o zeď a poslouchala tlumené výkřiky fandů.
„Taky už tě to nebaví?" ušlyšela jsem hlas a poznala Wedryho.
„No, spíš tomu nerozumím." pokrčila jsem rameny otočila se na něj. Byl opřený kousek ode mě.
„Občas je fajn vypnout a nevnímat, co?" řekl.
„To teda." souhlasně jsem přikývla a na chvilku zavřela oči.
„Zítra se hraje Lolko, budeš se dívat?" zeptal se.
„Jo, asi jo. Sice už ten cancer moc nehraju, ale tak..." opět jsem pokrčila rameny. Wedry se zasmál a pak jsme byli chvilku ztichu.
„Hele vím, že je to teď mimo, ale... jsem rád, že si s Pawlem," řekl vážně Wedry a já se na něj překvapeně podívala. „ne vážně. Jsi hrozně fajn. Když se tehdy rozešel, tak z toho byl špatný docela dost dlouho a od té doby to s holkama neměl snadné a ty.. ty si ho zase udělala šťastným." pousmál se.
„Já.. děkuju. Snažím se, aby to bylo fajn." usmála jsem se. Nevěděla jsem, proč mi to říká. Popravdě... zněl tak nějak. Zvláštně. Poznala jsem, že je rád, že je Pawel šťastný, ale bylo v tom i něco víc. A mně nemohlo dojít, co.
„Ehm, ehm. Promiň. Nechtěl jsem, aby jsme tu měli další trapné ticho. Em, měli bychom se vrátit." řekl už docela nervózně.
„Hmm, a nebo bychom mohli zajít do toho baru." řeka jsem koketně, abych trochu odhlehčila situaci.
„To zní sice fajn, ale asi bychom už fakt měli jít zpátky." pozasmál se Radek, ale já jsem si všimla, že by mu úplně nevadilo se mnou někam jít. Popravdě, mně by taky nevadilo s ním vymést bar. Sakra, co to zase melu?!
„Jo, jo jasně. Ale někdy mi to vrátíš." řekla jsem ještě. Wedry s úsměvem zakroutil hlavou, ale pak už jsme vrátili zpátky sledovat zápas. Když jsem si sedla, tak jsem uviděla jak se po mně dívá Pawel. Seděl totiž několik sedadel vedle mě. No jo, tak všechno vždycky nevyjde. Wedry byl zase naopak zlevé strany vedle mě. Bax s Áďou byli o patro výš a Eva s Artixem byli buďto úplně na kraji a nebo někde v prostředku. Nepatrně jsem zamávala Pawlovi, které se zase pak vrátil ke sledování zapasu. A já? Mně nezbývalo nic jiného, než se dívat taky...



Fajn, myslím, že jako takový úvod to stačí. :) Další 'den' už bude zase trochu akčnější. A pak náš čeká afterparty! jéj! :D Tak co, líbila se část? :)