Herdyn

Kapitola 15. - Afterparty

ZDRAVÍM!!!! První než začneme, tak chci moc poděkovat za 5k shlédnutí. :) <3 No, dneska to bude hodně speciální a trochu akční. :D A asi nikdo z vás nebude chápat. Ale nebojte, další díl už bude normální. Ach jo... asi potěším ty z vás, kteří se těšili už na nějakou tu.. ehm 15+ scénku? Já se jdu zabít... no kappa... pardon za chyby

Fakty:
1. Dům, ve kterém žijou ti tři + random tejpek má 4 záchody.
2. Wedry a Bax by si měli založit vlastní pořad: "Jak podpálit vaši kuchyň/zahradu"
3. Bax rád paří nějaké hry na mobilu
4. Bax nechce ukázat svůj pokoj.
5. Když Wedry griluje, tak nosí jen tu.. zástěrku... a je sexi! :3

Napila jsem se mého drinku a sledovala Evu, která seděla na Artixovi, který seděl na Pawlovi. Bax držel Áďu kolem ramen a ta mu něco neustále šeptala. Já byla vedle Wedryho.
„Je to takhle každý rok?" zeptala jsem se.
„Ne, minule na mně seděl jen Artix." řekl Herdyn, který se ze sebe snažil dostat ty dva.
„Ale Pawle.. vždyť se ti líbilo." řekl už trochu opilý Artix.
„Minulý rok jsme ho našli ve skříni s tím, že hledá Narnii." šeptl ke mně Wedry a já se zasmála.
„Nepůjdem tancovat? Právě začíná Gaming hour." řekla Eva.
„Cože?" podivila jsem se.
„Hrajou se remixivaný písničky z her a každý, kdo hraje má slevu na drinky." vysvětlil mi Pawel.
„Cože?"
„Áh, prostě pojďte na parket!" zasmála se Eva a sedla si z Artixe.
„Ale mně se nechce." ušklíbl se a nehodlal se pustit Pawla.
„Dělej, nebo ti neřeknu, kde jsem schoval vodku." 'vyhrožoval' mu Herďa. Na to Artix hned vstal a Eva ho táhla za ruku na parket. Je těžké uvěřit, že jsou takhle pošahaní i v realitě. Po chvilce šel tančit i Bax a Áďa. Wedry si povzdechl a mířil se ztrapnit též.
„Sam?" ani na to nemysli Pawle.
„Ne." ušklíbla jsem se a napila se coly s rumem.
„Ale nech toho. Přišla ses bavit, ne?" oplatil mi úšklebek.
„Ach jo... za tohle tě budu nenávidět." povzdechla jsem si a vstala.
„To jsem už jednou slyšel." usmál se na mě a já se zamračila. „Myslela jsem se, že nerad tančíš." ušklíbla jsem se na Pawla, který mě držel kolem pasu a dělal nějaké.. zajímavé pohyby.
„Ne když se u toho můžu dívat ne tebe." šeptnul mi do ucha. Už jsem měla na jazyku poznámku, ale Pawel mě k sobě přitiskl a dal mi malou pusu na krk. (ach jo...)
Ačkoli jsem předtím říkala, že nerada tancuju... tak jsem byla na parketu asi půl hodiny v kuse. Teď jsem sledovala dívku v černých šatech a koženou bundou, která byla vedle DJ na vyvýšeném 'pódiu' a předváděla nejrůznější taneční pohyby. Musím říct, že tady to fakt žilo.
Když jsem si s bolavýma nohama sedla zpátky dozadu do našeho boxu, tak jsem myslela, že se už nezvednu. Všichni jsme byli vyčerpaní. Kromě Artixe a Evi... jo ti dva jsou prostě.. unikátní.
„A tos říkala, že nechceš tančit." řekl Pawel.
„Myslím, že budu zvracet." řekl Bax a Áďa se hned začala ujišťovat, jestli je v pořádku.
„Žiješ Wedry?" zeptal se Herďa Wedryho, který měl hlavu na stole.
„Ne." odpověděl.
„Já si odskočím na záchod, ano?" zavolala jsem, protože DJ akorát pustil nový song, který byl hodně hlasitý. Herdyn kývnul a já se zvedla a mířila na záchod.
Dívala jsem se do zrcadla a snažila se dát trochu dohromady. Hledala jsem ve své tašce rtěnku a uslyšela za sebou otevření dveří a hlasy. Otočila jsem se a viděla dva muže. Záchody tu sice byly v kabince, ale ti dva dveře nechali v tom spěchu otevřené. Vypadalo to, že te jeden zvrací a druhý mu drží vlasy.
„Em, tohle jsou dámské...toalety." řekla jsem. Jenže ti dva si mě vůbec nevšímali.
„Bude to v pořádku, jsem tady u tebe." řekl blonďák, který držel toho hnědovlasého. Ten se na mě s neutrálním výrazem otočil, ale hned se zase vrátil k míse. Udělalo se mi mírně špatně a tak jsem rychle odešla. Na zemi přede mnou jsem poznala dívku, která předtím tančila vedle DJ. Měla červenou koženou bundu a líbila se s nějakým klukem, který... měl skoro až bílé vlasy. Sakra, co mi to dali do pití? Nehodlala jsem jim v tom bránit a opatrně jsem kolem nich prošla. Mířila jsem k baru, abych si se zeptala, co mi to sakra dali do pití, ale vrazila jsem do muže. Ten mě hned chytil kolem pasu a přitáhl k sobě.
„Ztratila ses, krásko?" zeptal se mě.
„Em, ne..." řekla jsem nejistě.
„Nechtěla by ses projet na mém tryskáči?" usmál se. Světla mu osvětlily obličej. Měl na sobě něco jako sluneční brýle a taky měl vousky, upravené docela v netradičním sestřihu? (xdd) Odtáhla jsem se od něj a rychle šla k baru. Sedla jsem si vedle nějaké holky a snažila se zavolat na barmanku.
„Víš o tom, že máš každé oko jiné? Tomu se říká mutace." řekl nějaký chlap, co seděl vedle té holky.
„A víš o tom, že tě můžu nahlásit za sexuální obtěžování?" poznala jsem hlas Evi a rychle se na ni podívala. „Evo?" řekla jsem a ona se na mě první zamračeně otočila, ale pak se usmála.
„Sam! Konečně někdo normální. Tenhle magor mi tu furt opakuje, že jsem mutant." ušklíbla se.
„Ale to je vzácné!" ozval se ten chlap a podíval se na mě. „Mimochodem jmenuji se Charles." usmál se.
„Bože a teď to budeš zkoušet i na ni?" řekla Eva.
„Jedno martini." přisedl si k nám muž v klobouku a obleku. Seděl vedle mě a já se začala cítit nervózně. Podívala jsem se nenápadně na něj.
„Vy rád martini?" řekl ten Charles a díval se na muže v klobouku.
„Vy též?" usmál se na něj m. v k.
„Samozřejmě. Nechci se chlubit, ale jednou jsem vypil asi litr na ex.. mimochodem jsem Charles." to už si přesednul k němu a podával mu ruku. Otočila jsem se na Evu, ale ta byla pryč. Rychle jsem se teda zvedla a snažila se prodrat davem tancujících lidí do našeho boxu. Popravdě... buď mi fakt něco dali do pití a nebo mám hodně divný sen. Na jednom ze stolů totiž tančila nějaká zrzka v koženém obleku, který si rozepínala. Pod ní byl ten chlap, co mě chtěl dát jízdu na svém tryskáči a házel jí pěníze. Přišel tam i nějaký jiný muž, který se ji snažil sundat. Nakonec ji ze stolu shodil další chlap, který si začal trhat tričku a řvát. Fajn, tohle už nemůže být divnější.
„Dávej pozor kam šlapeš." uslyšela jsem hlas a viděla ženu s ulízlými černými vlasy. Ani jsem nestihla nic říct, protože hned odešla.
Už jsem se ani nedivila, když jsem viděla Artixe, který se snažil dělat něco jako breakdance, ale spíš to vypadalo jako by se nějaká velryba snažila dostat zpět do moře. Zachraňte velrybu Artixe!
Konečně jsem se dostala pryč z parketu a hledala náš box.
„Vsadím se s tebou, že to uzvednu." procházela jsem kolem boxu, ve kterém seděl dlouhovlasý blonďák a Febiven (já jen nechtěla už psát 'nějaký muž/chlap'). Blonďák se jen poušklíbl a přikývl. Neptám se, neptám se, neptám se!
KONEČNĚ jsem si sedla do našeho boxu a s překvapením našla jen Wedryho.
„Kde jsou všichni?" zeptala jsem se.
„Nevím, akorát jsem se vrátil ze záchodu." odpověděl.
„Bezva... jsi v pohodě?" ano, jsem velmi starostlivá.
„Jo, v pohodě. Co ty?" zeptal se na oplátku Wedry.
„Mám dojem, že mám halucinace, ale jinak... jo, v pohodě." pousmála jsem se.
„Promiň, že jsem se tak vypařila Sam, ale hledala jsem tohle pako." zvedla jsem hlavu, abych viděla Evu, co držela Artixe.
„Kde to jsem?" zamrmlal.
„To je dobré. Neviděla jsi náhodou Pawla?" první ztracená nabíječka a teď Pawel.
„Em.. ne. Zahlédla jsem Štěpána s Adrianou, ale jeho ne." zakroutila hlavou.
„To mě zase Herdyn točí dokola a nebo jsem tak namol?" ozval se Artix.
„Hm, a pak že já jsem alkoholička." ušklíbla se Evča.
„To je můj oblíbený song! Musíme jít tančit!" zakřičel najednou Artix.
„To si říkal i o deseti předchozích." zamračila se Eva.
„Wííí!" to už ji táhl Arťa na parket. Otočila jsem se zpátky na Wedryho, který měl zase hlavu na stole. No, tak to je něco.
Snažila jsem se zůstat střízlivá, protože jak se zdálo, byla jsem jediná, která nepodlehla kouzlu obřího baru. No a ještě Baxtrix s Áďou zůstali docela v pohodě. Když teda zapomenu na to, že Baxtrix 3krát zvracel a musel se vrátit do hotelu. To se ale nedalo říct o Josefovi a Evě, protože ti byli pořád na parketu nebo u baru. Wedry zůstával většinu času se mnou, ale taky už začínal být trochu namol. A Herdyn? Toho jsem nezahlédla.
„Fajn, už toho mám dost." zvedla jsem se.
„Hah?" vyšlo z Radka.
„Jdu ho najít." řekla jsem.
„Koho?" podivil se Wedry.
„Herdyna." ušklíbla jsem se.
„To je kdo?" po téhle jeho otázce jsem si povzdechla a mávla nad Wedrym rukou. Prodírala jsem se lidmi na parketu a snažila se ho najít. Bezradná jsem se šla zeptat Charlese a chlapa v klobouku, kteří byli u baru.
„Ahoj, neviděli jste náhodou takového vysokého... chlapa v košili a em..." jo, umím popisovat. (jo...)
„Měli jsme tu právě romantickou chvilku." ušklíbl se na mě Charles. Už jsem se zmínila o tom, jak strašně moc nádherné a dokonalé má oči? A o tom, jak je strašně moc dokonalý a kjůt? Sakra.. a pak že nejsem opilá.
„Věděl jsem, že mám být zticha. Pokaždé, když se snažím vyjádřit své city, tak se něco takového stane." řekl chlap v klobouku.
„Ne, ne, ne Eriku. To je v pořádku..." začal ho uklidňovat Charles.
„Tak pomůžete mi nebo ne?" zamračila jsem se.
„Viděl jsem jak jde na záchody. A teď běž pryč." odsekl Charles. Mířila jsem teda tam. Ehm, ehm... holka s bílovlasým klukem se nám mezitím posunuli trochu výš a já myslela, že budu už podruhé zvracet.
Když jsem ho nenašla na záchodech, tak jsem to už vzdala a šla jsem poraženě zpět do klubu. V tom jsem ho uviděla jak se kolem něj motá nějaká holka a tančí s ním. Nemohla jsem tomu uvěřit a chvilku na ně zírala. Pawel si mě všiml a vypadal překvapeně. Zamračila jsem se a rozběhla se pryč. No, šla jsem takovou rychlejší chůzí.
Zabouchla jsem dveře a snažila se ignorovat Pawlův hlas. Ano, běžel za mnou. Jen co jsem se vzdálila od dveří, tak se otevřely a v nich stál Herdyn.
„Sam, není to tak, jak to vypadá." řekl.
„Fakt jo? A jak to teda je?" zeptala jsem se a snažila se být klidná.
„Zatáhla mě na parket a jelikož jsem byl mimo tak jsem kývnul... jo jsem idiot." wow, teď si fakt pomohl.
„Jo, jen co se vzdálím tak ty se necháš tahat na parket od random holek. Aspoň vím, jak na tom jsem." ušklíbla jsem se.
„Sam, prosím. Nech toho, já vím, že jsem se ti dvakrát moc nevěnoval pozornost, ale..." prohrábl si nervózně vlasy Pawel.
„Ale co?" skřížila jsem ruce na prsou.
„Omlouvám se, Sam. Omlouvám se, že jsem idiot a za všechno... ostatní." řekl a zněl docela smutně. Vím, že to asi nezní úplně romanticky, ale musíte stále myslet na to, že jsem oba byli kappičku opilí.
„Já ti na to neskočím." otočila jsem se k němu zády.
„Co mám udělat, aby jsi mi odpustila, hm?" uslyšela jsem ho a cítila jak mi odhrnul vlasy z krku. „Co mám udělat, abych tě přesvědčil, že jsi pro mě jediná?" to už mě lehce políbil na krk. Uhnula jsem, ale on měl vzal kolem pasu.
„Nech toho." odsekla jsem.
„Ne, dokud ti nedokážu, že tě miluju nade vše na světě." šeptal mi do ucha a přitom mě lehce líbal na krku. Fakt jsem se chtěla bránit, ale nešlo to. (budeme hrát že jsou 100% čistí) Jeho hlas a doteky.. začal mě k sobě pomalu otáčet a pak se z méhu krku přesouval ke rtům. Chtěla jsem se odtáhnout, ale moje tělo mě neposlouchalo. Vše, co mě zajímalo bylo, že ho mám teď u sebe a je jen můj. Objala jsem ho kolem krku a políbila ho vášnivěji. Pawel na to hned reagoval a přitiskl mě více k sobě. Jeho ruce mi sjížděly (bože, tohle je fakt utrpení) po zádech dolů. Vklouzl mi nimi pod tričko a hladil mě po zádech. Já jsem takovou trpělivost neměla a po chvilce jsem ho shodila na postel. Obkročmo jsem si na něj sedla a líbala ho, jako by to mělo být naposledy. Pawel mi sundal nátělník a zase se přesunul k mému krku. Já jsem mu rozepínala košili. Ucítila jsem jak se mi snaží rozepnout podprsenku a taky se mu to docela rychle povedlo. Otočil mě na záda a od krku mě líbal stále níž a níž. Teprve když se zastavil u kraťasů/í/ý? tak se na mě lišácky usmál a pomalu je rozepínal. Když je sundal, tak se zase vrátil k mým rtům. Usmála jsem se a malinko ho kousla. Přitom jsem zápolila s jeho zipem u džínů. Chvilku to trvalo, ale nakonec se mi povedlo z něj sundat kalhoty. Když jsme byli pak oba bez spodního prádla, tak se na mě Pawel podíval a v jeho tváři byla ta nejmagičtější a nejvíc neohraná otázka, kterou můžete najít v FF: „Opravdu to chceš?" NE ASI.. ne asi, to bych ho asi nenechala zajít tak daleko, ne? Jen jsem se usmála a on mi úsměv opětoval. Ne, nebylo to žádné moje poprvé ani nic podobného, ale.. bylo to to nejlepší, co jsem kdy měla...

KONČÍM