Herdyn

Kapitola 17. (SPECIÁL) - Rande s Wedrym?!

ZDRAVÍM!!!!!!! A vítám vás u další části k téhle eroticko-fantazi-naučné literatury! A já se stále nemůžu rozhodnout, jestli to mám nazvat speciál, protože tahle kapitola platí normálně do příběhu, ale zároveň je taková jiná..? :D No, vyřešila jsem to následovně, takže..yay. Jak z názvu víte, bude to nálož romantiky a všeho možného. :D  Každopádně Invincible je na plné pecky, Wedry A.K.A ultimate pussyslayer (píše se to tak?) je připraven též, takže jdeme na to! Bude to podobné na Baxovo rande, akorát to nebude až tak dlouhé. Každopádně snad omluvíte chování Wedryho, protože já fakt nevím, ale budu se snažit, aby zněl.. přirozeně a dobře. :)

Fakty:
1. Wedry za 10k subs stál na různých místech s nápisem "10K" (mám dojem :D)
2. Herdyn je v MASTRU! :O
3. Baxtrix je v platině...
4. Wedry... je... (strejda google neporadil, tak nevim)
5. Továrna na videa Bax má skoro už 200k subs.



„Není to fajn být zase zpět?" řekla Alex.
„Hmm..." přikývla jsem a dívala se na svůj displej telefounu.
„Sam vnímáš mě vůbec?" Podívala jsem se rychle na Alex, která se na mě mračila.
„Jo, promiň, já jen... hlídám si čas, protože s Pawlem jsme chtěli dneska podniknout něco společně." pousmála jsem se.
„Jo jasně, takže holčička se nám s ním jednou vyspí a zapomene na kamarády?" Alex udělala uražený výraz.
„Nemusíš to tady vykřikovat." štěkla jsem na ni. Fakt nechcu, aby se o mně psalo v novinách. Já věděla, že se jí o tom nemám zmiňovat, ale popravdě ona by to stejně poznala sama.
„Fajn, fajn to je v pohodě. Já tě stejně nepotřebuju. Klidně si můžeš jít za tím svým 'Herdynem'." Chvilku jsme s Alex byly ticho a pak jsme se obě zasmály. „A je aspoň v posteli dobrej?" zeptala se mě.
„Už jsem ti říkala, že.. hele proč to vůbec vytahuješ?" skřížila jsem ruce na prsou.
„Fajn, fajn mír, ok?" zvedla Alex ruce nad hlavu, což vypadalo docela komicky, protože měla ruce ověšené taškami s oblečením.
„Sakra, už budu muset jít." řekla jsem, když jsem se podívala znovu na telefoun.
„Hah? Ah, jasně." prokroutila Alex oči.
„Ty seš hrozná." ušklíbla jsem se na ni.
„Já vím. A teď padej, nechceš aby na tebe tvůj princ čekal, ne?" zasmála se Alex a šťouchla do mě.
„On není-" nestačila jsem to doříct, protože Ali do mě šťouchla silněji až jsem málem zakopla a musela jsem udělat několik zachránných kroků, abych nespadla (to dává smysl.. v jiném vesmíru hádám) . „Tak běž už." zasmála se. Otočila jsem se na ni, abych jí zamávala a potom už přidala do kroku, abych to stíhala k Pawlovi.
Plán byl jasný - rodiče odjeli na nějaký sraz s přáteli a já toho využila, abych byla ráno s Alex. Potom jsem byla domluvená s Pawlem na nějakém společném výletu. Říkal mi, že bude mít čas od jedné hodiny a já jsem měla už jen necelou půl hoďku, abych to stihla.
Měla jsem štěstím, že autobus přijel včas a ani v něm nebylo moc lidí. Naproti mě seděl nějaký muž v klobouku a vedle něj druhý muž, který měl svoji hlavu opřenou o jeho rameno. Moc jsem mu neviděla do tváře, ale připadal mi povědomý. Každopádně tahle dvojice se zde moc nezdržela a vytoupila hned na další zastávce.
Vystoupila jsem z autobusu a dala si sluchátka do mojí tašky. Chtěla jsem vypadat dneska dobře, ale nakonec jsem si na sebe stejně dala jen šedý nátelník a legíny a samozřejmě jsem měla culík.. no a jelikož dneska bylo docela chladno tak ještě černou mikinu.
Cupitala jsem vesele k baráčku mojich oblíbených streamerů. Zaklepala jsem na dveře a chvilku nervózně přešlapovala sem a tam, protože mi nikdo neotvíral. Až po chvilce se dveře otevřely a v nich stál Wedry v tričku s nápisem 'League of Wedry' a džínách. Když mě uviděl tak se zatvářil překvapeně, ale potom se na mě usmál.
„Ahoj Sam. Pojď dál." Wedry poodstoupil od dveří a pustil mě. „nečekal jsem tě tady." dodal.
„Jsem domluvená s Pawlem, že někam vyrazíme. On ti to neříkal?" podivila jsem se.
„Em, jo, něco o tom říkal..." poznala jsem z jeho hlasu, že mi lže. Fajn, tohle je trochu divné. „říkal, že se zdrží u rodičů, protože pomáhá malovat byt nebo něco takového. Ale měl by tu za chvilku být. Chceš něco k pití?" usmál se zase Wedry. Cože? Malovat? Mně říkal, že jede za kamarádem pomoct mu nachystat nějakou akci. Možná mu rodiče zavolali až pak...?
„Em, jasně." pokusila jsem se o úsměv, ale moc mi to asi nevyšlo. Wedry mě zavedl do jejich malé útulné kuchyně, kde jsem si hned sedla na linku. Wedry se na mě po očku podíval a usmál se. Potom mi podal sklenici jablkového džusu.
„Můj oblíbený!" zaradovala jsem se.
„Jo, pamatuju si, jak si to říkala." pozasmál se.
„Ty si to pamatuješ?" podívala jsem se na něj překvapeně. Wedry na mě jen mrknul a šel si pro svoji skleničku vody.
„Kde je Baxtrix?" zeptala jsem se.
„Šli s Áďou k jejim rodičům." odpověděl Radek.
„Chudák.." řekla jsem si pro sebe. Wedry se pozasmál a napil se vody.
„Chceš se jít podívat na televizi nebo něco takového než se Pawel vrátí?" zeptal se po chvíli. Jen jsem pokrčila rameny, protože jsem měla moc práce s pitím džusu. Radek se opět usmál -bože ten kluk je hrozně zlatý!- a pokývnul směrem ven z kuchyně. Sesedla jsem z linky a následovala ho do obýváku, kde jsem si sedla na veliký gauč zatímco Wedry na takové to malé křeslo. Poté zapnul televizi a začal přepínat kanály.
„Popravdě na televizi jsem se nedívala asi tak čtyři roky." prohodila jsem.
„Kdo se na ni v téhle době dívá.." mávnul nad tím rukou Wedry.
Nakonec jsme se začali dívat  Re-play, či co to je, ale spíš jsme to měli jen do pozadí, protože jsme si povídali.
„Ale tak víš jak, teď už každý chce jenom drama a normální youtubeři jdou bokem.." řekl Wedry a já přikývla. Vtom mu pípnul (xd) telefon a on ho vytáhl z kappsy a přečetl si zprávu. Poznala jsem z jeho výrazu, že není úplně nadšený.
„Děje se něco?" zeptala jsem se.
„Herdyn mi právě napsal, že se zdrží asi další dvě hodiny a že ti mám vyřídit, že to asi nevyjde." řekl a podíval se na mě.
„Wow..." zašeptala jsem. Fajn, teď jsem se fakt naštvala. Jsem tolerantní, ale.. proč to sakra nenapsal mě? To jsem mu až tak jedno? „Ani mě to nepřekvapuje.." řekla jsem si pro sebe a povzdechla si. Wedry byl chvilku zticha, ale pak se najednou zvednul a odešel. Mně se v hlavě začaly objevovat otázky typu "miluje mě?" "co pro něj znamenám?" "proč má wedry tak dobrej zadek?" ok ok, tak to se mi tam objevilo náhodou, přisáhám!
„Fajn můžeme jít." uslyšela jsem najednou Wedryho a otočila se na něj. Měl na sobě mikinu -kterou osobně miluju- s nápisem sex, drugs, dubstep (i guees :D #EnglishLessonWithAnetka) a ty samé džíny.
„Emmm..." fajn, začínám se bát.
„Nenechám tě tady sedět s tímhle výrazem na tváři." řekl a kývnul směrem za ním.
„Aha a co máš v plánu?" zeptala jsem se opatrně a vstala, vzala si svoji tašku a šla za ním.
„Neříkalas že máš ráda Marvel?" zeptal se.
„Jo?" kam tím míří?
„Tak zkus chvilku předstírat, že Suicie Squad je od Marvelu, fajn?" řekl s takovým malým strachem v hlase a já se musela zasmát.
„Fajn to snad zvládnu." usmála jsem se a Wedry mi úsměv hned opětoval.
Ehm, budeme ignorovat, že jsme si museli vzít taxi, protože jediné auto (u mě auto prostě mají! :D), co mají je Pawlovo a to tady jaksi není.
Wedry mi stejně jako Pawel podržel dveře a vyrazili jsme vesele ke kinu. Naneštěstí film začínal až za hodinu, takže jsme museli vymyslet, co budeme dělat do té doby. Nakonec jsme se shodli na tom, že půjdeme na oběd. Byli jsme v takovém příjemném bistru, kde nebylo moc lidí a byl tu klid.
„Zdravím, co si dáte?" zeptal se nás mužský hlas a já zvedla hlavu, abych se podívala, kdo nás obsluhuje. Nějaký kluk s šedou koženou bundou, delšími šedými vlasy a.. brýlemi na nich? Neptám se. Wedry nám objednal a dřív než se mě stačil zeptat, co chci k pití tak kluk byl pryč.
„Ani jsem nevěděla, že tu takový podnik je." řekla jsem. Wedry pokrčil rameny. Za chvilku nám donesli naše jídlo. Nic extra, ale dalo se to jíst.
„Hm, zvláštní jak je tu ticho. Pamatuju si, když jsme jedli s ostatníma týmama na Asus Finals..." řekla jsem jen tak.
„No, budu ti muset stačit já." usmál se Wedry a já mu úsměv vrátila.
„S tím se dokážu vypořádat." mrkla jsem na něj. Naši romantickou chvilku přerušil hlas naštvaného chlapa, který vybíhal z kuchyně. Měl na sobě špinavý bílý nátělník, zástěru, džíny a vlasy měl.. připomínalo mi to něco jako uši. Doufám, že to není nová móda.
„Takže vám nechutná můj stejk? Ručně jsem ho naporcoval!" začal křičet. Za ním vyběhl další chlap a já poznala, kdo to je! Byl to ten muž z autobusu, ne ten v tom klobouku, ale ten druhý. Jak se jen jmenoval?
„Uklidni svou mysl Logane!" říkal mu klidně. Logan se na něj ovšem otočil a nevypadal moc přívětivě.
„Já se mám uklidnit?" zakřičel. To už tady ale byl muž v klobouku a hned si k sobě přitáhl..
„Charlesi nech ho být." Charlese! Tak se jmenoval.
„Eriku víš že mě nemusíš pořád hlídat." zamračil se na něj. Takže Erik a Charles! Ti z afterparty! Takže oni jsou nakonec.. pár? Fajn...
„Já vím, ale nechci aby se ti něco stálo." opřel si o jeho čelo Erik to svoje. Podívala jsem se na Wedryho, ale ten jakoby nic neviděl. Asi mám vážně halucinace.
Mířili jsme s Radkem ke kinu a já se docela těšila na film. Do kina nechodím, naposledy to bylo s Herdynem a jo, to je.. asi celé moje kinové dobrodružství. Wedry mi chtěl koupit popcorn, ale mně už bylo docela špatně. No stejně jsem si potom ukrádala z jeho popcornu, ale on byl tak zlatý, že mu to nevadilo.
Fajn, tak Suicide Squad asi nezachrání DC universe. Možná Green Lantern 2.. kappa.
„No, tak.. co na to říkáš?" zeptal se mě Wedry.
„Jo, v pohodě." budeme předstírat, že režisér vůbec nepřemýšlel tím stylem 'jo, tak dáme tam Harley, aby měly holky jít za co jít na Halloween a dáme jí největší prostor, protože je to jediná postava, co má osobnost. „A ty?" zeptala jsem se na oplátku.
„Film mě nenadchl, ale ty už se zase usmíváš, takže jsem spokojený." řekl a.. ano hádáte správně - usmál se.
„Já se budu červenat." pozasmála jsem se.
„To je dobře." další úsměv a já se musela začít dívat do země, protože jsem se asi fakt začala červenat.
„No, asi bych tě už měl hodit domů." obrátil najednou a ani se moc neusmíval Wedry. Tohle je u něj divné, ale.. nechám ho tam.
„Vlastně jsem přemýšlela, že.. nechcu abys znova platil za taxi a venku se setmí pozdě, takže co se takhle projít?" jo, na tohle jsem se ptala i Pawla, ale já mám prostě ráda procházky fajn? Prostě ráda chodím s klukama a povídám si s nima, jo jsem divná, ale prostě... odolejte jeho úsměvu a očím a mikině. (btw Wedryho nijak nezbožňuju :D)
„Takže chceš, abych tě doprovodil domů?" Wedry zněl trochu podezřívavě.
„Ale no tak.. je s tebou sranda a já se sama bojím." snažila jsem se znít aspoň trochu roztomile, ale asi mi to moc nevyšlo. Každopádně Wedry jen prokroutil oči ale nakonec kývnul.
„Popravdě mě občas doslova serou ty kecy ohledně youtuberů a streamerů. Jako jasně, chápu, že to každý asi úplně nemusí, ale pak se na nás každý dívá jako na nějaký odpad společnosti a nikdo už nevidí, že jsou tu tvůrci, co se opravdu snaží dělat něco kreativního." s Wedrym jsme právě otevřeli téma 'youtube'. Bylo fajn to slyšet od něj, protože je jeden z mála, co nic nepředstírá a je přirozený. Trošku mi to připomnělo jak jsme s Herdynem mluvili o tom, když hrál v teamu a jak mu to zabíralo celý jeho život, tehdy mě opravdu zaujal a řekla jsem si, že to musí být fajn člověk a.. proč na něj myslím? Možná že je to můj přítel? Zatímco Wedry je jen kamarád? Hm, přítel, který mi ani nenapsal, že se mnou nechce být a kamarád, který se snažil udělat vše, abych se znovu usmála. Ironie, že? „ale okej, ať si o mně... o 'nás' každý říká co chce. Mně je to jedno, já žiju konečně tak jak bych chtěl." Wedryho hlas mě vrátil zpět do reality a já se začala zase soustředit na to, co mi říká.
„Jo, žít s kamarádama.. mít krásný dům a komunikovat se svými fanoušky." řekla jsem trochu zasněně.
„A s tebou." dodal.
„Se mnou?" podivila jsem se.
„Hele, možná seš Herdynova přítelkyně, ale to neznamená, že nejsi moje dobrá kamarádka. Za tohle mu budu muset poděkovat.." řekl mírně zamyšleně.
„Oh bože, zase se budu červenat." odvrátila jsem od něj pohled. Bože, stačilo mi, když mi Herdyn řekl, že 'se hezky poslouchám' - byla jsem z toho hotová ještě tak týden.
„Tak ona by se kvůli mě červenala? Už podruhé...?" Wedry se zasmál. Líbilo se mi, když mluvil takhle. V jeho hlase totiž vždycky zazněl trošku... drzý tón a to bylo docela přitažlivé. (help)
„Pff, nevěř si tak." zamračila jsem se na něj a doufala, že nejsem červená.
„Dle tvého výrazu soudím, že si věřit můžu." mrknul na mě.
„Sakra.." řekla jsem poraženě. Teprve teď mi došlo, jak přirozeně se s ním chovám. Možná jste si toho všimli, ale.. pokaždé, když jsem s někým novým a jsem s ním sama tak mi trvá než to začnu být 'já'. I když jsem byla poprvé s Herdynem, Baxem nebo teď s Wedrym.. vždycky se hrozně stydím. A jo, je taky pravda, že když se chovám hned na poprvé jako 'já' tak nedělám dobrý první dojem, ale tak.. to už je na jiné vyprávění. Že já se zase nesoustředím na to, co mi říká Wedry?
„Fajn, fajn už tě nebudu trápit." zasmál. „možná." dodal a já na něj vrhla pohled a zakopla jsem.. aneb když neumíte chodit, potřebuju vozík. (#PřispějteSamNaVozík) To nic ale neměnilo na tom, že Radek má postřeh jako já v tělocviku a chytil mě.
„Dík." usmála jsem na něj rychle. Když mě vytáhl zpět pevně na zem, tak jsem ho ještě chvilku držela. Proč se ho nechcu pustit? A proč on vypadá, že mě nechce pustit taky? Každopádně jsme se nakonec pustili a chvilku byli potichu.
„Takže jak dlouho vlastně sleduješ no, nás?" zeptal se Radek.
„No, to je docela na dlouho, protože Herdyna jsem dřív nesnášela a dívala jsem se jenom na tebe - díky tobě jsem se naučila farmit." pamatuju si jak v jednom videu Wedry ze strandy pustil stream, kde byl Herdyn a já myslela že ho zabiju, protože jsem se chtěla dívat na něj a ne na Herdyna. Wedry se zasmál. „Tak to mu řeknu." jen jsem nad ním prokroutila oči a pokračovala: „no, pak se mi najednou začal líbit Pawel a tak jsem ho sledovala. Na jednom ze streamů byl Baxtrix, který mi byl hrozně sympatický a přešla jsem na něj. A teď to tak nějak střídám." pokrčila jsem rameny.
„Jo, pamatuju si, že si s Herdynem hrála..." začal vzpomínat Wedry a já si povzdechla.
„Bože to mi nepřipomínej." ne vážně, ne.. ne. To moje chování a moje skóre..ne.
„Můžu ti něco říct?" řekl.
„No?" podívala jsem se na něj. On se ke mně nahnul a zašeptal mi do ucha: „Začínám tě mít radši než ty dva." (xdd) a já.. se zase začala červenat.
„Vííí!" zasmála jsem se.
„Teď zníš jako Artix." poušklíbl se Wedry zatímco mě houpal na houpačce na legendárním hřišti.
„Jo, to byl vždy můj sen." vrátila jsem mu úšklebek.
„Hele, on je dost citlivý, tak pozor na pusu." řekl a já se musela znovu zasmát. Po chvilce si sednul na houčku vedle mě a pokračovali jsme v našem rozhovoru. Tentokrát jsme mluvili o tom, jak se poznali s Herdynem a Baxem. Bylo fajn ho poslouchat jak o tom mluví. Několikrát jsem se přistihla jak na něj zírám s úsměvem na tváři. Jo, ten kluk se mnou dělá divy... ale pořád jsem měla na mysli Pawla. Vždycky se tam přikradl jako když se nějaká nejmenovaná platina dostane do rankedu, kde jsou samí diamanti. Vždycky si vzpomenu, jak mě tehdy vzal kolem ramen a představil klukům a nebo jak jsem mu zhasla v koupelně a on mě pak málem ulechtal k smrti, nebo jen.. jak se na mě občas díval a usmíval se.
„Už se začíná stmívat." prohodil najednou Wedry. A já se vzpamatovala.
„Jo, asi už půjdu." řekla jsem a vstala z houpačky. Wedry vstal taky a mířili jsme pryč z hřiště.  „Já.. díky že jsi mi zpravil náladu." usmála jsem se.
„Já děkuju, že jsem se mohl dívat celou dobu na tvůj úsměv (hele, někteří se tak chovají :D)." ah bože, proč to tak stěžuje?
„Díky, že si tak hrozně.. hodný a všechno." proč zním jako idiot?
„Ale nech toho, být k tobě milý je opravdu to nejmenší." mávnul nad tím rukou.
„Jasně, ale ty jsi.. úplně jiný než všichni ostatní a já nechápu, proč zrovna já mám být ta-" chtěla jsem to doříct, ale Wedry mě vzal oběma rukama za hlavu a řekl: „Říkal jsem ti, že je to, to nejmenší a přestaň o sobě tak mluvit. Jsi úžasná, vtipná holka a já jsem rád, když s tebou můžu trávit čas." usmál se na mě.
„Mám tě fakt ráda, víš to?" řekla jsem potichu.
„Já vím." zašeptal Wedry. (proč u tohohle poslouchám japonské písničky..)
Nevím, kdo z nás to udělal první, nejspíš oba, ale... bylo to tak jiné oproti Herdynovi. Když mě poprvé políbil Herdyn bylo to trochu.. surové. Jako, kdyby mi naznačoval 'seš moje a nikdo jiný tě nesmí mít', ale Wedry.. bylo to tak upřímné a já nevnímala nic jiného než jeho rty a to, jak příjemné je, být v jeho náručí. Jenže pak jsem si uvědomila, že mám přítele a že ať je to s ním jakkékoli, tak ho miluju. Odtrhla jsem se od Wedryho možná až moc rychle a silně.
„O můj bože...já.. promiň.. nechtěla jsem tě..." začala jsem trošku panikařit.
„Ne, já se omlouvám. Měl jsem tě nechat jít. Už se to nestane. Slibuju." Radek zněl úplně jinak. A já taky, ta 'romantická chvilka' byla pryč, protože jsme si oba uvědomili, že tohle je fakt zlé.
„Prostě, se to nestalo.. nikdy.." řekla jsem. Wedry jen přikývl.
„Takže já jdu... Em.. Zatím." žádný úsměv, nic. Prostě to řekl, otočil se a šel pryč. A tak to mělo být od začátku. Otočila jsem se a rychlým krokem mířila k domovu. Snažila jsem se na něj neotáčet a už vůbec jsem nechtěla myslet na ten polibek, ale..
Nemohla jsem spát, převalovala jsem se a stále myslela na Wedryho, ale zároveň i na Herdyna. Nechtěla jsem vidět ani jednoho z nich. Protože jsem věděla, že Pawlovi se nedokážu podívat do očí, aniž bych lhala a Radkovi... aniž bych ho znovu políbila...

Dejte mi cenu diamantového Datla za nejlépe napsanou romantickou knihu na světě! Vím, že mi nikdo neodpoví, protože prostě.. vy neradi vyjadřujete svůj názor :D ALE, jak co říkáte na tenhle "nečekaný" převrat? :)
3191 slov btw :3