Herdyn

Kapitola 16. - Návrat

ZDRAVÍM!!!! Jo, já vím... byla to doba. Bude to vůbec ještě někdo číst? Možná ano, možná ne. KAŽDOPÁDNĚ to neznamená, že nemůžu napsat další díl! Dneska vyřešíme dávný spor Sam a Davida a vrátíme se zpět do Třebíče. Ale příště... příště teprve začne zábava. :3
Obrázek Wedryho je random, ale hrozně se mi líbil. :3 :D  Pray for Wedryho obrázek. :( T-T

Fakty:
1. Baxtrix má už 140k subs
2. Baxtrix točil dvě videa s Gogem
3. Pawel... je špatný... ve hraní DarkSouls...1...a 2..a pravděpodobně i 3.
4. Wedry někdy nosíval Teemo/Rammus čepici, když hrával lol champions marathon
5. SivHD je zpět! ^^ (vím, že to nesouvisí, ale já toho tejpka zbožňuju ^^)

„Už nikdy nebudu pít..." řekl Herdyn a hlava mu klesla na stůl.
„Wedry?" řekla jsem směrem k Wedrymu, který měl taky hlavu na stole a vypadal jako mrtvola.
„Nesnáším kocovinu." zamumlal. Prokroutila jsem nad tím oči a zakousla se do toustu. Jo, už zase.. Žádné čokoládové dezerty se nekonají. Možná příští rok.
„Dobré ráno!" uslyšela jsem najednou Evu, která zářila jako sluníčko a vesele mířila k našemu stolu. O Artixovi se to už ale říct nedalo, protože ten sotva chodil. Eva si sedla a usmívala se, ale Josef vypadal, že spadne ze židle na zem. Hm, škoda že nemám kameru.
„Bože vás by nikam neměli pouštět, když neumíte pít." zamračila se Eva a Herdyn k ní pomalu zvedl hlavu.
„Jak dlouho jste tam byli?" zeptal se.
„Ani nevím, ale odešli jsme hned, jakmile tam nějaký chlap začal zpívat 'Já jsem Tony Staaark'." odpověděla naše zlatá blondýnka.
„To je ještě v pohodě. Já jsem tam byl ještě o chvilku déle než vy, ale vzbudily mě nějaké dvě holky, které se k němu přidaly, ale zpívaly 'Febiven je nejlepší, Febiven je nej..'." ozval se Wedry.
„Vzbudili?" podivila jsem se.
„Jo.. asi jsem to včera přehnal." Wedry si promnul spánky.
„Překrasné.. co je za den?" uslyšela jsem Baxe, který se šeptem zeptal Ádi, co je za den.
„Neděle Štěpáne, neděle." prokroutila oči.
„Nedělní ráno!" usmál se zeširoka Bax. Ááá.. tady si někdo včera vrznul. Když teda nepočítám Pawla...
„Jsi ještě furt na mol, nebo co ti je?" ušklíbl se Herdyn.
„Ále.." mávnul nad tím rukou Bax.
„Kolik je hodin?" zeptal se Pawel.
„Bude dvanáct." řekla Áďa, co se dívala na mobil.
„Co?! Sakra.. tak dneska asi domů nedojedem." povzdechl si Pawlík.
„Bože, proč se tohle opakuje každý rok.." Eva se napila čaje a pak se podívala na Josefa, co se snažil chytit do ruky sleničku džusu.
Hledala jsem klíče od domu, které se mi někam zatoulaly. Pawel byl velice vypomocný, protože zůstal sedět na posteli a díval se do telefonu. Prej, že kdyby mi pomohl, tak by tady něco rozbil. Poporavdě začal mě kappičku rozčilovat. Jo, včera večer to bylo sice fajn, ale od rána je zase divný.. ach jo.
Stála jsem s baťůžkem v kraťasých a tričku a čekala až se vrátí Pawel. Áďa s Baxem byli opření o auto a Wedry se snažil naskládat naše věci do kufru.
„Bude se mi stýskat." řekla Áďa.
„Příští rok se sem zase podíváme." Bax jí vtisknul pusu do vlasů a ona se na něj usmála. Musela jsem si povzdechnout, protože jsem si zase uvědomila, že je to s Pawlem.. prostě to není ono.
„Fajn, takže to bychom měli je a teď si na řadě ty Sam." řekl Wedry. Ačkoli vypadal ještě unaveně ze včerejška, tak se usmíval.
„Heh?" bože, proč když jsem v přítomnosti hezkého kluka, tak ze mě vyjde něco jako tohle? Ehm.. em teď nechci říkat, že je Wedry hezký, jako ne že by nebyl, ale.. sakra.
„Tvůj baťoh Sam. Nebo ho chceš mít celou dobu na klíně?" poušklíbl se.
„Jo, promiň." řekla jsem a rychle sundala svůj baťoh a chtěla ho dát do kufry. Wedry jen prokroutil oči a baťoh mi vzal, dal ho do kufru a pak se na mě s úsměvem podíval.
„Fajn lidi, můžeme jet." uslyšela jsem za námi Pawla.
„Nesnáším loučení." a taky Evu...
„Je mi pořád blbě.." Artixe..
„Všechno sbaleno? Poslední šance se pro něco vrátit než odevzdám klíče recepci." ušklíbla se Eva.
„Já mám všechno." pokrčil rameny Bax.
„Já taky!" ozvala se Áďa. Eva se tázavě podívala na mě a já jen přikývla.
„No, my už teda jedem." řekl Herdyn.
„Hej! Já se nerozloučil." zamračil se Artix.
„A co jako chceš, pusu?" zafrkal Pawel. Josef se ušklíbl a poslal mu vzdušnou pusu.
„Platí to pozvání k nám?" zeptal se Wedry než si sednul do auta.
„Jasně." přikývla Eva a Radek se usmál.
„No, uvidíme se." Bax si sednul dozadu za Wedrym a Áďa mávla a hned si sedla vedle něj. Viděla jsem, jak je Wedry namačkaný, ale snaží se aspoň usmívat.
„Mějte se!" Herdyn už byl taky v autě a zbývala jsem já.
„Em.. tak zatím.." pousmála jsem se a chystala se nasednout. Jenže v tom ke mně přišla Eva a objala mě.
„Já myslel, že loučení nesnášíš." neodpustil si poznámku Pawel.
„Jo, ale ji mám ráda." vrátila mu to Eva a usmála se na mě. „můj facebook znáš a kdybys cokoli chtěla, stačí napsat." mrkla na mě a já se usmála.
„Díky Evi."
„Haló? Já nechcu zase trčet v zácpě." nadával Herdyn. Prokroutila jsem oči a sedla si do auta, ještě jsem zamávala Artixovi, který mi to vrátil.
„A já objetí nedostal." fňuknul vzadu Wedry a já se trochu zasmála.
Sledovala jsem, jak nám Eva s Artixem mizí před očima. Tenhle víkend byl fakt něco. Jenže čím víc jsme se vzdalovali, tím víc mi začalo docházet, že mě čeká realita. Zničené narozeniny Alex.. a hádka s Davidem.
To, že jsme se zastavili v nějaké restauraci na oběd a že Ádi se udělalo z jejich jídla špatně je asi zbytečné zmiňovat. Každopádně my byli zase zpět na silnici a jeli jsme neuvěřitelných 85km/h (mám to správně?).
Auto zastavilo a já se dívala z okna. Viděla jsem tu stejnou ulici, to stejné hřiště i ty stejné domy. A vedle mě seděl Pawel.
„No, doufám, že sis to užila." řekl.
„Jasně, že užila." usmála jsem se na něj.
„Bezva. No, tak já se ti potom ozvu, jo?" oplatil mi úsměv. Kývla jsem hlavou a dala mu pusu na rozloučenou. Vystoupila jsem z auta a chvilku sledovala, jak Pawel odjíždí.
Mířila jsem k mému domů a hledala v baťohu klíče -jo, podařilo se mi je najít. Když už jsem je konečně našla, tak jsem ale zůstala stát na místě naprosto v šoku, protože přede mnou na schodech seděla Alex. Modrý melír měla už skoro pryč a na sobě měla nějaké džíny s nátělníkem. Když mě viděla tak se ke mně hned rozběhla a začala mě drtit v objetí.
„Sam! Já jsem tak ráda, že jsi zpět! Hrozně se ti omlouvám za všechno. Doufám, že mi odpustíš." řekla. Já jsem ji od sebe trochu odstrčila a chvilku na ni civěla.
„Ali.. nemáš se vůbec za co omlouvat. To já jsem to celé pokazila." říkala jsem provinile.
„Ne, ne, ne.. byla to moje chyba a já jsem o tom s ním pak mluvila a fakt jsem byla naštvaná, ale nechtěla jsem ti psát, protože jsem si nebyla jistá, jestli bys mi odpustila a taky jsme pak jeli na oslavu tety a..." musela jsem Alex zastavit, protože by asi mluvila dalších pět minut.
„Já se nezlobím, fajn? Prostě se to hrozně podělalo a nechci o tom už mluvit." řekla jsem.
„Fakt? Díkybohu. Jsem ráda, že už je to mezi náma v pohodě." usmála se Ali.
„Jo, já taky." oplatila jsem jí úsměv.
„Ale..." ale ne.. tohle její 'ale' já moc dobře znám a nevěstí to nic dobrého.
„Alex.. co si udělala?" přihmouřila jsem oči.
„Vlastně ani nic, ale jen jsem chtěla říct, že Davida to strašně mrzí.." začala a já si povzdechla. „ne vážně, byl z toho úplně špatný a myslel si, že mu nikdy neodpustíš a že už s ním nikdy nebudeš mluvit a já jsem mu říkala, že je to teď už k ničemu a že by měl rychle něco udělat, aby to napravil." se stále přihmouřenýma očima jsem čekala, co z ní ještě vyleze. „myslíš, že mu dokážeš odpustit?" zeptala se.
„Hele.. asi to bude trvat, ale nejspíš ano." pozvdechla jsem si.
„Bezva! protože on k nám akorát přichází." usmála se Alex.
„Cože?!" vyjekla jsem, ale to už mě Alex otočila a já viděla Davida v nátělníku, džínech a s rozcuchanými vlasy.
„Nechám vás o samotě." řekla Alex a mířila pryč. Já zůstala zírat, ale pak skřížila ruce na prsou a zamračila se.
„Ahoj Sam..." dobře, oficiálně je tohle ten nejsmutnější pozdrav, co jsem kdy slyšela.
„Davide." řeka jsem naprosto seriózně. Jestli jsem byla naštvaná? Ano. Jestli jsem se chovala hloupě a arogantně? Ano. Měla bych přestat sledovat Iron Mana..
„Já, vím, co chceš říct a máš naprostou pravdu. Nezasloužím si odpuštění ani abys zapomněla, co jsem udělal. Ale chci, abys mi věřila, že mně to je fakt fakt šíleně líto a že vím, že jsem to posral na nejvyšším možným levelu a fakt si přeju, aby se to nestalo a já s tebou mohl zase normálně mluvit a.." David si povzechl. Musím říct, že ačkoli jsem na něj naštvaná, tak uznávám, že vypadá dobře. Předtím jsem si toho nikdy nevšimla, ale náš David chodí do posilky a nevypadá to vůbec špatně, i když to nemění nic na tom, že je to naprostý žárlivý idiot. Idiot, který vypadá fakt na dně a je mu fakt líto, co udělal...
„Davide.." řekla jsem potichu.
„Jo Sam?" ani se na mě skoro nepodíval.
„Samozřejmě, že ti odpustím. Nezapomenu, ale odpustím." řekla jsem skoro až mile. Co by ste na mém místě dělali vy? Ať udělal, co udělal. Je to pořád můj kamarád. A navíc... každý má právo udělat chyby.
Davidovi se rozzářily oči, jako když Peter Quill pozval Gamoru na rande a ona řekla ano, a objal mě.
„Dík Sam." zašeptal a já ho mírně poplácala po zádech a pak se od něj odtáhla.
„Už o tom nebudeme mluvit, jo?" řekla jsem a on kývnul.
„Ségra? Už můžeš vylézt." zavolal najednou a díval se směrem k nějakému stromu. Za chvilku jsem viděla vykukující Alex, která potom běžela k nám.
„Takže? Znamená to, že je to v pohodě?" usmála se.
„Jo.. je to v pohodě." pousmála jsem se.
„Bezva! Tak ten sraz v baru, který vlastní ten divnej chlap s klouboukem platí?" dělá si ze mě ta holka srandu?
„Na znovu oživené přátelství!" řekla Alex a připili jsme si. Připomnělo mi to jak jsme si připili na počest Baxova úspěšného komentování a taky Wedryho.. bože ten kluk je tak úžasný! Proč na něj zase myslím...?
„Vemte si, kdybychom to natáčeli.. byla by z toho telenovela jak cyp." zasmál se Petr.
„Hele, já už nikdy na kameře nechcu být, jasný?" ušklíbl se David.
„Ale no tak, vaše rodinné filmy jsou top." zasmála jsem se. Alex a David po mně současně vrhly nenávistné pohledy a já se začala smát ještě víc. Tohle je to, proč jsem radši s nimi než s Herdyn, Baxem atd.  S Ali, Petrem a Davidem je to o tolik přirozenější.
„Sam, kde jsi to vlastně byla?" zeptal se Petr.
„Já..." po očku jsem se koukla na Davida, který nad tím jen mávnul rukou a napil se coly. Jo, s pitím prý končí.
„No, jela jsem s Herdynem, Baxem a Wedrym na Asus Finals. Většinu času jsme sledovali zápasy Lolka a CSka, ale byla tam afterparty, ze které si toho moc nepamatuju.." řekla jsem.
„Jooo! To znám. Ty vole, není tam taková sexy blondýna? Skoro jsem ji dostal, ale pak tam přišel nějakej přebarvenej č**ák (dle Herdynových slov xd) a ona se začala motat jen kolem něj." řekl naštvaně Petr a já radši nic neříkala.
„Tak ty si někam odjedeš a ani nenapíšeš?" řekla naoko uraženě Alex.
„Em.. promiň. Bude mi odpuštěno?" řekla jsem nejistě.
„Možná.. i když je pravda, že my s Davidem jsme byli pryč a Péťa měl moc práce s hraním Battlefieldu 4." Alex se napila svého džusu.
„Jo, ale chyběla mi tam jedna holka do týmu.." ušklíbl se na mě Petr a já se nejspíš začervenala. Ehm.. občas jsme spolu hráli Battlefield 4, to víte... on chodil a já řídila kameru a střílela, i když jsme se v tom teda střídali. Sice jsme za tři hodiny zvládli sotva jednu misi, ale vždycky to byla neskutečná sranda.
„Hele já tě varovala, že neumím 1st person střílečky." oplatila jsem mu úšklebek.
„Jo, jasně..." napil se svého piva. Jen jsem prokorutila oči, ale pak se taky s úsměvem napila. Bože... chyběli mi...