Facebook (Harry Styles)

23*Clash of titans

*Harry*

I wanna love you but better no touch, I wanna hold you, but my sence call me to stop,

I wanna kiss you, but I want to much, I wanna touch you, but you are posion.

Your posion running to my vains, Youre posion ...

Zavrčel jsem, když jsem slyšel známou melodii a pootevřel obě oči. Chtěl jsem se posadit, ale těla natlačené na mém to nepovolilo. Podíval jsem se na příčinu a musel se usmát, jakmile jsem uviděl Amandu. Srdce se mi rozbušilo a žílami mi proudila slastná krev, když jsem si uvědomil, že to všechno nebyl jen další sen. Její zlatavé vlasy byly rozprostřeny po bílém polštáři, její tělo odpočívalo na mém a její hebká pokožka se dotýkala mé. Zavřel jsem oči a na chvíli si užíval ten pocit. Hnusný zvuk, který mě probudil, utichl a já si úlevně povzdechl. Ruku, která byla na jejím pasu, jsem přemístil na její záda a opatrně na ně začal kreslit různé tvary. Pořád jsem nemohl uvěřit, že to vše je realita a ne výplod mé bujné fantazie. Skousl jsem si dolní ret a znovu otevřel oči, abych si ji mohl lépe prohlédnout. Její obličej byl uvolněný, mírně rudé rty pootevřené a víčka se jí lehce třásli. Hrudník se jí pravidelně nadzvedával a tím se třel o můj. Usmál jsem se a pohladil ji po tváři. Palcem jsem přejel po jejich rtech a nakonec ji políbil na levý koutek úst. Trochu se pomrvila, ale já se jen pousmál a pokračoval. Rty jsem položil tentokrát na pravý koutek a nakonec je přiložil na její. Jako ona v autě. V tu chvíli jsem ucítil na její tváři úsměv a oddálil se. Znovu jsem si ji prohlédl. Tentokrát nespala. Její zelené oči žhnuly jako dva krystalky, úsměv ozdoboval její tvář a nejlepší na tom bylo, že se usmívala kvůli mně. V oblasti srdce jsem ucítil hřejivý pocit a tak jsem ji znovu rychle políbil.

„Dobré ráno, princezno," uculím se a odtáhnu se. Tentokrát ji pustím a posadím se, abych si protáhl ztuhlé svaly. Uslyším od levé stany příjemný smích, což mě donutí se znovu usmát. Dnešek začíná doopravdy báječně. Ne, přímo pohádkově.

„Princezno? Vážně?" otočím se na ně a ona na mě kouká s povytaženým obočím. Jen se usměji a přikývnu. Jen pokroutí hlavou a posadí se na kraj postele. Chce mi utéct? Chytím ji prudce za ruku a přitáhnu si ji znovu k sobě. Obejmu ji kolem pasu a políbím pod ucho.

„A co slova Dobré ráno i tobě, Harry?" zasměju se, ale to už mi utíká z náruče. Nespokojeně našpulím dolní ret a taky se posadím vedle ní. Její pohled padá na dřevěnou podlahu a tak se tam podívám také. Celkem se obávám, co tam vidí. Je to jen podlaha. Nebo se vyhýbá mému pohledu? To doufám ne, nic mezi námi nebylo, nemá důvod. Tedy tím nebylo myslím jako sex. Pár nevinných polibků, bez těch by se to neobešlo. Nad mými myšlenkami se lehce ušklíbnu, ale to paní Stylesová už vstává a odchází ke skříni. Zmateně se zamračím a už otevírám pusu, abych se zeptal, co se stalo, ale vyruší mě znovu zvonění telefonu. Zasyčím a podívám se na něj. Liam. Jak jinak, že? Protočím oči a prostě ho odignoruji, při čemž se podívám na Amandu, která si vybírá oblečení. Postavím se a dojdu k ní zezadu. Opatrně ji pohladím na paži. Čekal bych, že ses otočí a obejme mě, ale ne. Pořád stála na tom místě. Zdálo se mi, že se dokonce zasekla. Bez hnutí stála na místě, mě zády.

„Stalo se něco? Provedl jsem ti něco špatného?" zmateně jsem se zeptal a v tu chvíli se narovnala, stejně jako já. I přes to, jak byla vysoká, mi sahala téměř pod nos. V duchu jsem se nad tím usmál, byla tak drobná, tak roztomilá. V její tváři jsem viděl nerozhodnost. Udělal jsem jí něco? Jen jsem ji párkrát políbil, ona mě, tak kde je problém? Oba jsme to chtěli, tedy doufám. Co když mě teď pošle do prdele?

„Harry víš ... no, včera jak jsem tě políbila, já-já nevím jestli ...." Začala něco mrmlat, ale já ji rozuměl sotva polovinu. Její hlas se postupně snižoval, až jsem neslyšel vůbec nic. To je to tak těžké říct? Povzdechl jsem si a dále ji sledoval. Něco z ní musí vypadnout a já se jen modlím, aby mě to neranilo. Kurva, už zním jako zamilovaná teenagerka, která právě mluví se svým idolem, který se s ní chce rozejít. Jen nad tou myšlenkou rychle pokroutím hlavou a snažím se ji vyhnat. Nic to není, jen mi chce říct něco pěkného. Nechystá se mě opustit, chce si jen promluvit. Třeba mi chce říct něco o té večeři s rodinou. Ale to by neříkala slovo včera. Je tak komplikovaná nebo já blbý?