19* Zpět do Ameriky?

3K 240 26
                                    

*DŮLEŽITÉ POZNÁMKY NA KONCI!*

*Amanda*

Probudila jsem se na hnusný zvuk. Doslova mi drásal uši a rozbolelo mě břicho. Kručení. Zasmála jsem se a posadila se na pohodlné posteli. Postavila jsem a šla do menší kuchyně. Okamžitě jsem otevřela lednici a zavrčela, když tam nic nebylo. Pokroutila jsem hlavou a sehla se do šuplíku se záchranou. Bingo! Palačinky. Hned jsem je vzala, dala na talíř a do mikrovlnky. Opřela jsem se o linku a vzala si mobil. Když jsem uviděla asi pět nepřijatých hovorů, zamračila jsem se a koukla, kdo mi volal. Mike. Zachichotala jsem se a začala mu volat.

*Píp, píp, píp!*

,,Ano?" zeptal se mě podivně natěšený hlas Mika. Zamračila jsem se a klepala prsty do linky, čímž vznikala dobrá melodie. Chtěla jsem něco říct, ale vyjekla jsem, když zapípali hotové palačinky. Prudce jsem vydechl a doslova vyhodila hotové jídlo z mikrovlnky. 

,,Miku? Proč jsi mi volal? Víckrát," zasmála jsem se a vzala si z lednice šlehačku, kterou jsem následně vystříkla na palačinky. Uh, divné slovo. Zasekla jsem se a pokroutila hlavou nad průběhem mých myšlenek. V pozadí rozhovoru mě a Mika jsem slyšela šustění a nějaké další hlasy. Někoho tam má? Snad ne tu drtičku. Nad vzpomínkou na ni jsem jen pokroutila hlavou a šla s talířem do obýváku. Padla jsem na krásný hnědý gauč, který si nejspíše koupím do nového bytu. Teda chci si koupit nový byt. Někde, kde by byl klid, krásně a ne pořád mračno, dusno a samý mrakodrap jako v New Yorku. Třeba se přestěhuji do New Jersey nebo Los Angeles. Jen jsem se usmála a začala jíst.

,,Vím, že máš být v Anglii déle, ale potřebujeme tě v Hollywoodu," odpoví Mike a mě zaskočí kousek palačinky v krku. Okamžitě se rozkašlu a vezmu pití, abych to zapila. Hollywood? Město snů? Bože, ano! To bude tak úžasné, vyfotím se tam se vším co půjde, klidně i s toaletou! Ale hlavně Chodník slávy. Co když tam jedu, protože tam budu mít vlastní hvězdu?! 

,,JO! Kdy, kde?!" hned jsem ze sebe natěšeně vychrlila a radši se začala ovívat rukou, abych neomdlela. Tohle je sne. Určitě jo, za chvíli se probudím a bude mi volat Paul, že musím na přiblbé focení. Hollywood. Pane bože. To hned musím napsat Harrymu. Jo, Harry. Pozvednu šibalsky koutky úst a dám si nohy na gauč.

,,Tak musíme vyletět, co nejdříve. Typuji tak ..."

,,Za hodinu? Ano, šlo by to? Samozřejmě, že ano. Tak dělej, budu tam!" křiknu a típnu to. Potom běžím nahoru do pokoje, při čemž vyvolávám Hazzu. Moment, ne ducha, ale Harryho číslo. Rychle přiběhnu ke skříni, vezmu si dva velké fialové kufry a začnu do nich házet, co mi pod ruku přijde. 

,,Volaní účastník, telefonuje s někým jiným. Prosím, počkejte na spojení," povzdechnu si a položím to. Mobil hodím na postel, vysleču si pyžamo a taky hodím do kufru. Potom si vezmu nějaké rifle a modrý dámský top. Dojdu si dát sprchu. 

Po pár minutách, spíše tři čtvrtě hodiny, mám vše sbalené, jsem převlečená a to je asi vše. Vezmu si mobil a najedu na zprávy. Jak jsem čekala, Mike už mi poslal souřadnice letiště. Usmála jsem se, vzala si věci a šla před hotel. Při tom jsem volala snad všem taxíkům v Bristolu. Sedla jsem si na menší fontánku před hotelem a volala poslednímu taxikáři. Nic? Fajn! Zavrčím, mobil hodím do kabelky a rozejdu se i s kufry k letišti. Lhold budu muset jít pěšky. Nesnáším taxikáře, přestávám jim věřit. Debilové jedni namyšlení. Odfrkla jsem si a musela si dát sluneční brýle, protože sluníčko vážně pražilo. Vzala jsem si mobil a snažila se dovolat aspoň jednomu člověku na kterého se můžu spolehnout. Harry. Znovu jsem zkusila štěstí a dále pokračovala v cestě s mobilem u ucha.

Facebook (Harry Styles)Kde žijí příběhy. Začni objevovat