Facebook (Harry Styles)

22* Taxi!

*AMANDA*

,,Harr ... emm tedy, PÍP vaše zpráva nebyla přijata," zamumlám, vezmu si zbytek věcí a prudce se postavím. Otočím se k němu zády a snažím se co nejrychleji zmizet, tak se rozběhnu. Nemůžu s ním mluvit. Na to nejsem připravená! Nedávno jsem zjistila, že musím předstírat jeho přítelkyni, "pohádali jsme se" a teď? Stojíme před sebou. Tedy já před ním utíkám. Jen doufám, že za mnou neběží. Tedy běží, protože kdyby ne tak tu utíkám jako naprostý idiot. Po chvíli jsem musela zastavit, moje nohy prožívali peklo jak mě tlačili do paty. Zaskučela jsem a schovala se za první stěnu neboli do tmavé uličky. Rozhodně si nebudu sundávat boty a nebudu utíkat dále jako ve filmech. Jsem přece dáma a mám nějakou tu hrdost, ne? Vykoukla jsem na chvíli z rohu, ale nic neviděla. Odešel? Vzdal to? Oddechnu si, když ho neuvidím. Na celém těle mám ještě do teď husí kůži, ale já nemůžu. Nemůžu ho najít a tak vyjdu z rohu a jdu se skloněnou hlavou k mému bytu.

,,Sam!" uslyším znovu ten chraplák a po zádech mi přeběhne mráz. Okamžitě nabourám do něčí hrudi a tak zvednu pohled. Znovu uvidím ty zářivé diamanty. Skousnu si dolní ret a začnu couvat. Ne, to nejde. Nebo ano? Já nevím. Je to divné, ale i hezké. Bože, nemůžu! Moc se do toho zapletu, určitě se zamiluji a konec. Bude konec, opustí mě a já se znovu psychicky zhroutím. On je Harry Styles! Může mít každou na kterou ukáže, proto se bojím, že mě každou chvíli nechá být.  Znám chlapy, bohužel.

,,Harry já ... promiň," špitnu a povzdechnu si. Odvrátím pohled, ale to ucítím na své tváři jemný dotek. Celá se ošiju a kouknu mu znovu do očí. Tak a konec! Totálně jsem propadla. Ruku dám na tu jeho a snažím se ji dát pryč. Připadám si jako v nějakým trapným filmu. Bohužel toto je krutá realita, kdy vám ty jeho oči totálně pomotají hlavu a vy jako zhypnotizovaní přikyvujete na každou sračku.

,,Sam, tohle jsme si vždycky přáli! Konečně spolu můžeme zajít ven, na rande, můžeme dělat cokoliv! Ty .... to chceš zahodit?" ze začátku nadšeně říká, ale potom se jeho hlas ztišuje, dokud nešeptá. Povzdechnu si a prohrábnu si vlasy. Opravdu to tak je? Ničím sebe, jeho nebo oba? Má pravdu, splnil se nám "sen", ale co když to nebude sen, ale noční můra? To bych asi nepřežila. Mám ho ráda, samozřejmě že ano, ale prostě mám pocit, že on mě ne. Nebo ano. Já nevím, ztrácím se v tom jako myška v labyrintu. Musím s tím něco dělat. Ale tak risk je zisk ne? Život se musí žít, dokud existuje. To vždycky říkal děda. I on mi vyprávěl historku, jak se potkal s babičkou. Musel riskovat, ale skončili spolu šťastní až do konce. Takže, proč bych tak jednou nemohla taky dopadnout? Ano, samozřejmě teď si nalhávám divné představy, že by se mi to stalo s Harrym, což pochybuji. Nikdy spolu nezestárneme. Nikdy se nebudeme milovat, nikdy nepůjdeme na rande. Cítím to v kostech. Ale třeba se mílím a doopravdy si osud vymele svoje. Pousmála jsem se a přikývla. Zmateně skrčil obočí a podivně na mě koukl. Snad jako bych řekla, že jsem muž.

,,Fajn. Amanda," podám mu ruku a zářivě se usměji. Než stihnu zareagovat tak uslyším křik a jsem vtáhnuta do velké náruče. Překvapeně rozšířím oči, ale po chvíli mu obmotám ruce kolem krku. Ucítím jeho ruce na svých bocích,  jak lépe upevní stisk a přitáhne si mě blíž k sobě jestli to je vůbec možné. Mám pocit, že se mezi nás nevejde ani papír. Pousměji se a začnu ho hladit na zátílku. Jedu níž na záda a začnu po nich dělat různé tvary. Nikdy jsem netušila, že to je tak příjemné. Doopravdy lepší jak imaginární objetí. Nad tím se musím zachichotat a po chvíli se odtáhnout od Harryho.

,,Nechceš ke mně? Tady začíná být zima," usměji se na něj. Doslova vidím ten jeho zářivý úsměv, když přikyvuje jako bych řekla jestli existují jednorožci. Prudce mě vezme za ruku až vypísknu a začne mě tahat pryč . ,,emm Harry? Je to tímto směrem," uculím se a ukážu na opační směr než jde. Pozastaví se a koukne za mě. Nejdřív se na mě doslova vražedně koukal, ale přes to jsem viděla jak mu cukají koutky. Maska mu nikdy nevydrží dlouho. Začnu se smát a pokroutím hlavou.