Facebook (Harry Styles)

28* Ohňostroj

*Harry*

„Tohle se nestalo, jasný?" povzdechla si Amanda, když jsem ji prsty jezdil po zádech tam a sem. Musel jsem se lehce zasmát nad tím, jak je naivní. To už jsme slyšeli. Tohle se už nestane, byl to úlet. A podívejme, kde jste zase skončili. Tentokrát jsme se ovšem neprobudili ráno v posteli, ale místo toho jsme na pohovce a to co děláme by se dalo přiřadit k mazlení a tulení. To se mi líbí. Nejraději bych byl, kdyby to takto bylo pořád. Já a Sam, na gauči, spolu. Je to až moc krásné na to, aby to byla realita. V realitě přece na sebe křičíme, pošťuchujeme se a kamarádíme se, ne? Tak proč to všechno? Měl bych si ujasnit priority. Do všeho se zamotávám více a více, nemůžu to vydržet. Připadám si jako tikající bomba, nevím, kdy vybouchnu. Moje vlastní hlava mi přijde jako bludiště, bohužel místo toho, abych našel cestu ven se dostávám hlouběji a hlouběji. Stop! Já nejsem nějaká zamilovaná třináctka, která se snaží říct jejímu idolovi, že se jí líbí. Měl bych se vzchopit a prostě něco dělat. Ale ty děláš, právě s ní ležíš. Ano, to je velmi velká věc. Ale zase přece nespí, kde s kým. Co si o ní sakra myslím?! Pokroutím nad tím hlavou a radši všechny myšlenky vypustím ven. Oběma rukama ji obejmu kolem pasu a přitlačím si ji více na tělo. Je to úžasný pocit, mít ji takto blízko u sebe. Lepší by bylo, kdyby jste byli více než kámoši. Začínám nenávidět mé svědomí. Kamarádi. Připadám si jako v nějakém pitomém filmu pro teenagery. Můj inteligentní mozek vymýšlí všechny různé myšlenky, co sakra se se mnou a Sam děje. Nejvíce mě, ale vyděsila jedna, jediná špatná poznámka, která mi od teď bude v hlavě znít furt. Propadám FriendZone. Tahle myšlenka mě vyděsila samotného natolik, že jsem prudce otevřel oči a podíval se na Amandu, která vypadá, že usíná. Ne, kurva žádná FriendZone to není. To bychom museli být kamarádi. Vy jste kamarádi. To co děláme, není kamarádství! Někdy bych si nejraději mlátil hlavou do zdi, připadám si jako psychopat, jelikož mluvím sám se sebou. Pohled opět přemístím na Sam, která v pravidelně oddechuje a ruce má obmotané kolem mého pasu. Měli bychom víckrát skypovat s její sestrou. Uchechtnu se a opatrně zvednu jednu ruku z jejího těla, dám ji na její tvář a palcem ji pohladím po lícní kosti.

„Nejde to," zamumlám do ticha a povzdechnu si. Hned jak jsem to vyslovil vzpomněl jsem si na jednu knížku, kterou mi četla Gemma. Nevím přesně jak se jmenovala, ale pamatuji si, že tam byli dva zamilovaní lidé. Ke konci knihy si k sobě stejně nenašli cestu a odešli si svou cestou. Poslední větu si pamatuji dodnes. Milovat ji bylo něco nepopsatelného, ale kdybychom byli spolu, přineslo by to nám všem jenom bolest a smutek. Nikdy jsem nepochopil, co tím sakra myslel. Vždy jsem si říkal: Proč spolu prostě nebyli? No, až teď jsem pochopil, proč to všechno. Tedy myslím, že jsem to pochopil. Báli se. Báli se, že ztratí jeden druhého a to by jim přineslo více bolesti než to, že nejsou spolu. Proklínám Gemmu,, že mi to četla, ale taky ji za to miluji. Jediné v co doufám je, že já takto nedopadnu. Vlastně mi to hodně připomíná tu novou písničku od Adel. Hello? To je pro mě něco jako pokračování té knihy. Lidé se omlouvají, že se zlomili navzájem a oni se nechtěli vidět trpět, tak radši odešli. Pro větší štěstí. Ovšem tu je i to co kdyby. Co kdyby spolu zůstali, kdyby se dali dohromady? Co kdyby se vzali, měli svatbu a krásné děti? Ale co kdyby také ne?

„Mám tě rád," zašeptám a políbím ji na čelo. Vážně jsem to řekl? Och. A dost nahlas. Vlastně nahlas a řekl jsem to přímo jí. I když spí, ale počítá se to. Zavřu na chvíli oči a zakloním hlavu. Pokaždé se říká, řiď se srdcem a hlavu neposlouchej. Ale hlava doslova křičí a přehlušuje tichý hlásek, který skoro neslyším. A já to tak chci. Vím, že ten hlas tam je pořád, ale já se také chci jednou řídit hlavou. Opatrně jsem se dostal z pod Amandy a rozešel se hledat své oblečení. Pamatuji si, když jsme se spolu vyspali poprvé, také jsem utíkal, ale z jiného úmyslu. Zničilo jí to. Pozastavím se nad tím a otočím se na Amandu. Když si ji představím, že třeba pláče kvůli mně, ničí to zase mě. Agr, to je tak komplikované! Povzdechnu si a natáhnu na sebe boxerky, poté i džíny a vezmu si z nich mobil. Vytočím Louisovo číslo. Po chvíli vyzvánění mi to konečně vezme.