Facebook (Harry Styles)

8* Šperk pro mou vyvolenou (H.S.)

*HARRY*

Věděl jsem to. Věděl jsem, že tam nezůstane. Mohli jsme být spolu. Mohl jsem se dotknout její hebké kůže, mohl jsem slyšet její hlas a kouknout se do jejich zářivých, zelených očí. Ale pokazil jsem to. Za všechno může Paul! Kdyby, mi nedával přednášku, že zítra už jedeme, stihl bych to. Růže vezmu a chvíli se na ni koukám. 24 růží. Jako 24 hodin denně, co myslím na ni. Povzdechnu si a růže vyhodím. Sednu si na lavičku a hlavu si dám do dlaní. Proč? Proč tady nezůstala ještě blbých pět minut? Ale čekala tady dost dlouho. Čekala tady dost dlouho na tebe! Pokroutím hlavou a zhluboka se nadechnu a vydechnu. Postavím se a dojdu k fontáně. Ruku si dám do studené vody a pousměji se. Porozhlédnu se tady a úsměv mi hned klesne. Jak dlouho tady čekala? Kousnu se do rtu a rozejdu se domů. Po cestě se koukám na obchody, ale moji pozornost upoutá obchod Gleaming. Vytáhnu mobil a najedu na naše zprávy. Podle popisu hledám náhrdelník, ale nikde není. Lehce se zamračím a jdu dovnitř. Hned mě ozáří lesk a jas mnoha šperků, kabelek, bot. Toto je přímo dívčí království. Tady by si Amanda rozhodně vybrala a zbytek by okomentovala. Podle popisu hledám ten náhrdelník, ale nikde ho nevidím.

,,Můžu vám pomoct?" zeptá se mě něžný hlas. Otočím se a uvidím malou roztomilou brunetku. Jen se usměji a kývnu.

,,Nemáte, ještě takový náhrdelník, světle fialový ve tvaru listu?" začnu a u toho se lehce zamračím. Popisovat věci mi nikdy nešlo. Tedy pokud se nejednalo o Amandu. O té bych se rozplýval klidně celý den. Brunetka, která měla na jmenovce napsáno Isabella, šla někam do zadních dveří. Šel jsem k pultu a opřel se o něj. Porozhlédl jsem se tady a musel přimhouřit oči nad těmi diamanty, leskem a třpytem. Bože, to musí stát majlant. Ale co pro Amandu neudělám? Po chvíli se tady objeví Isabella a v ruce má asi čtyři krabičky. Vše dá na pult přede mnou a poskládá to do řady. Všechny krabičky otevře a v nich se objeví náhrdelníky.

,,Tady je pár podle vašeho popisu." řekne a usměje se. Jenom se kousnu do rtu a zase vytáhnu mobil. Najedu na naše zprávy a ověřím si, jak vypadal. Zase se kouknu na ty, co leží předemnou a všechny si prohlédnu. Jeden byl bílý, s lehce fialovými květy a byl spíše do tvaru kruhu, než listu. Druhý byl světle fialový, ale byl to jenom přívěšek lupenu. Sakra, já se v tom nevyznám! Třetí byla šňůrka a na něm byly lístky, ale byly tmavě fialové a v nich černé korálky. Poslední byl už úplně něco jiného. Povzdechnu si a pokroutím hlavou.

,,A pro koho to má být?" zeptá se Isabella a náhrdelníky zase uklidí.

,,Pro ... moji přítelkyni." řeknu a usměji se. Při té větě mě zahřálo u srdce, ale píchlo mě v hlavě. Moje přítelkyně. Tak krásně to zní, ale bohužel to není pravda. Ale co ji mám říct? Že to je pro holku, s kterou si píšu přes facebook, že jsem se do ní zamiloval, ale když jsme se měli sejít, zdrhla mi přímo před nosem, protože jsem musel zůstat ještě doma? To tak.

,,Oh ... tak to tady mám něco speciálního." řekne Isabella a zase se usměje. Nejspíš ji bodl ten fakt, že jsem řekl přítelkyni a nikde se o tom nepsalo. Zase někam odešla a já jsem si radši vydechl a hlavu si dal do dlaní. Z té tiché, operní muziky, co tady hraje a z toho lesku, se tady blázním. Pěkně mě z toho bolí hlava a já počítám sekundy, dokud si nezahraju na terminátora a všechno nezničím. Uslyším bouchnutí dveří, a když se otočím, uvidím dvě holky. Bohužel, měly tričko, ale ne obyčejné, ale One Direction. Hned jsem šel za pult a vkradl se do těch dveří, kde zmizela Isabella. Omylem jsem do ní vrazil. Neberte mě špatně, ale dneska mám špatný den a nechce se mi podepisovat miliony papírků. A co kdyby zavolaly další a další?