Navždy s tebou

1.kapitola

Jsou prázdniny. Konec školy. Máma říká, ať si užívám každý okamžik, kdy jsem volná. Chlapi jsou prý debilové, kteří dělají jenom potíže.
,,Máš už zbaleno?" křikne na mě máma.
,,Jo!" odpovídám už asi po stý. Chystám se na dvouměsíční zájezd. Nebo spíš na dvouměsíční cestování po Evropě. Už se nemůžu dočkat. Začínáme Rakouskem. No a pořád říkám my a vy nevíte o koho jde. Jedu tam se svojí "partou", kterou tvoří moji nejlepší kámoši Anit, Lil, Marc a Jake. Máme mezi sebou přezdívky: Anita je ANIT. Liliana je LIL. Marcel(který k smrti nesnáší svoje jméno) je MARC, Jakub je JAKE. No a já jsem Lex(Alexandra). Taky nemám svoje jméno zrovna v lásce. Když už jsme u tý lásky, asi bych vám měla říct, jak to je. Takže Anitin přítel se jmenuje Franta. Je s nim celkem sranda, ale je strašně žárlivej. Lil a Jake jsou spolu. Marc je sám. No a já, já jsem taky sama. Ale ani mě to nemrzí. Naposledy když jsem s někym chodila, skončilo to tragédií.
Já jsem ráda, že nejsem jediná od nás, kdo je sám. S Marcem jsme ti nejlepší kamarádi na světě. Spoustu lidí si myslí, že spolu chodíme, protože to tak někdy vypadá, ale ne. Jsme jenom kamarádi.
,,Máš s sebou dost teplýho oblečení zlatíčko?" volá na mě máma.
,,Mami je léto a mě už neni pět!" křiknu. Neni mi sice pět, ale z naší skupiny jsem nejmladší. Marcovi, Jakovi a Anit už je osmnáct. Lil je sedmnáct. No a mě je teprve šestnáct. Ale nevadí, ikdyž si ze mě někdy dělají srandu, protože jsem nejen nejmladší, ale i nejmenší.
Marc- 192 cm.
Jake- 185 cm.
Lil- 177 cm.
Anit- 170 cm.
No a já- 165 cm.
Když stojim vedle Marce, připadám si jako nejmenší člověk na světě.
,,Ach holčičko budeš mi tolik chybět." řekne máma, když se loučíme.
,,Však ti mě taky mami. Ahoj." řeknu a obejmeme se.
,,Jeďte opatrně a dávej na sebe pozor." dodá ještě.
,,Jasně že jo. Papa mami. Pozdravuj tátu."
Jdu k autu. Za volantem vidím jako vždy Jaka. Vedle něj sedí Marc a vzadu holky. Jako vždy mi také zanechali místo uprostřed.
Když dojdu k autu, otevře Anit dveře a obejme mě.
,,Nazdar holka. Sekne ti to. Pojedem?" zeptá se.
,,Jo jasně. Pojedem."
Nasednu si do auta a vyjedem. A prázdniny můžou začít. Jedeme kousek, až vjedeme na hlavní silnici.
,,Lidi, tyhle prázdniny budou historický!" zvolá Marc.
,,Hele na něco jsem si vzpomněla." řeknu.
,,Na co?"
,,Muj kufr! Nechala jsem ho před domem." řeknu. Následuje chvíle ticha a pak velký výbuch smíchu.
,,Máš pravdu Marci, bude to nezapomenutelný!" řekne Jake a otočí auto. Vrátíme se pro kuft a konečně opravdu jedeme.

Jedeme asi dvě hodiny, když Marc prohlásí:
,,Víte o tom, že mě balí Lucie?" následuje výbuch smíchu.
,,Jasně ta určitě tu zajímá tak jestli nemá zlomenej nehet." řekne Anit.
,,No to jo ale asi se kvuli mě mění."
,,Ta se nezmění ani kdyby jí hrozili smrtí!" řekne An.
,,Ale fakt mě balí."
,,Nebalí tě!"
,,Jo balí!"
,,Sklapni už je to blbost!" všichni se smějou.
,,Vždyť je o dva metry menší, než ty!" řeknu.
,,Skoro jako ty!"
,,No dovol!"
,,Ale ona nosí podpatky."
,,Jsi nějakej všímavej ne?" řekne Anit.
,,To víš no."
,,Ach bože. Fakt si myslíš, že by tě balila barbie?" zeptá se Anit.
,,Jasně že jo, chceš říct, že jsem si to vymyslel?"
,,No to bych si v životě nedovolila." řekne.
Jedeme dál asi tři hodiny a pořád si povídáme a povídáme. Pak Jake zastaví na benzínce a řekne: ,,Za deset minut v autě."
Jdeme s Anit na záchody. Na holčičí je jako vždy fronta, tak se rozhoneme jít na pánský. Rychle do automatu hodíme 50 centů a projdeme obě. Vezmeme si lísteček a proklouzneme na záchody. Naštěstí tu nebyl žádný chlap. Zalezla jsem do kabinky. Strašně to tu smrdělo. Chlapi jsou prasata. Někteří.
Rychle jsem byla hotová a šla jsem pryč. Anit už byla taky a tak jsme si umyly ruce a šly. Když v tom sem přišel nějakej chlap. Rychle jsme běžely zpět do kabinky. Vlezly jsme si obě do jedné. Zdálo se, že ani Anit to tu zrovna nevonělo. Koukla jsem na hodinky. Máme přesně dvě minuty.
,,Ať ten chlap už vypadne!"
,,Jono už je tu dost dlouho!"
,,Hele už nemáme čas musíme jít rychle."
,,Tak na tři. Raz, dva... Tři!" rychle jsme otevřely dveře a běžely pryč. Doběhly jsme k autu.
,,Jeď, jeď, jeď, jeď, jeď!" křičeli jsme. Za náma už běželi nějaký uklízečky.
,,Pane bože co je spáchaly jste atentát na vedoucího?"
,,Ne byli jsme na pánských záchodech." řekla An.
,,Bože vy jste cvoci."
,,Nekecej a radši jeď!"
Po chvíli:
,,Lidi už jen hodinu!" zařve Jake."
,,Slavíme!!!" křikne Marc.
,,Jojo!!!" dodám.
,,Hele a jak že to budeme na těch pokojích?" zeptá se An.
,,No asi holky, kluci?" řeknu.
,,Nebo já a Jake a vy tři." řekne Lil.
,,To nevydržíš ani chvíli bez Jaka?"
,,Jo vydržim."
,,Mě se to líbí, že budu na pokoji s holkama." řekne Marc.
,,Tak jo mě je to vlastně jedno." řeknu. Popravdě jsem za to vlastně ráda. Marc a An jsou pro mě jako rodina. Bude fajn být s nima na pokoji.
Jedeme dál a dál, až navigace oznámí: Dorazili jste do cíle po pravé straně.
Zaparkujeme a já vidím velký černý nápis hotelu SCHWARZ.